Lucerna. Alois Jirásek

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ oči nepřišla. Nemělas jí snášet.

      Hanička. Proč? Co by ta lucerna.

      Babička. Jen trochu skla a dříví a přece je těžkým břemenem na našem starém mlýnu. Ve vsi a všude a po panství vzdychají v poddanství a všechny tlačí hrozná můra, robota. Jen náš mlýn byl a je od nepaměti svobodný. Ale za Liborova děda, kdož ví jak, ale jistě neprávem, mu té svobody vrchnost přece uštípla. Děd i nebožtík můj muž nadarmo se bránili, aby se sprostili toho břemena.

      Hanička. Jakého břemena?

      Babička. Takovouhle povinnost nám ukovali: Když vrchnosti tohoto panství se zalíbí, když si usmyslí, že půjde tady od mlýna do starého lesa za vodou na zámeček u jezírka, ať o honu, neb v kterýkoliv čas, ba v pravé poledne, ať o samé půlnoci, pokaždé jí musí odtud ze mlýna posvítit.

      Hanička. Kdo – A touhle lucernou?

      Babička. Touhle lucernou a sám hospodář. Tu musí nést před pány, ač je na svém lánu jako zeman, a musí jít třeba s robotníky ze vsi. Svítit musí pánům až za živý mezník, za starou lípu, v palouku u lesa, tam, co někdy za dávných časů kostel stával.

      Hanička (zahledí se na lucernu). Ah, ta lucerna ošklivá – (pojednou). A babičko, pod tou starou lipou je prý poklad.

      Babicky Vzácný poklad, drahá koruna. (Zasmuší se.) Pro ni snad se pánům teď i staré lípy zachtělo. Dědovi brali svobodu, vnukovi chtějí vzít majetek i právo.

      Hanička (s důvěrou). Libor se nedá.

      Výstup 12

      Klásek, předešlé.

      Klásek (má klarinet pod paždí). Dej pán bůh – (Stanuv ohlíží se.)

      Hanička (rychle odnáší lucernu a postaví ji na lavičce u kamen). Klásku, hledáte někoho?

      Klásek. I pana spomocníka. Myslel jsem, že tu je. Řek’, abych doběh’ na zámek přeptat se.

      Hanička. Byl tu, ale už odešel.

      Klásek. Tak to půjdu za ním. (Obrátí se.)

      Babička. A vás tu žena hledala.

      Klásek (se lekne, stane.) Mne?

      Babička. A nějak zle. Viděla jsem ji od srubu a už venku se po vás zlostně sháněla.

      Klásek. A to snad ne, i bože ne, co by se zlobila, to ona se nezlobí! To já mám tuze hodnou ženu. Patnáct let, a kdepak, víc, jsme spolu a ještě jsme se nezlobili.

      Výstup 13

      Klásková, hned za ní mlynář, Braha, předešlí.

      Klásková (stane nepozorovaně ve dveřích mlýnice).

      Klásek. To když já řeknu: mámo, teče voda nahoru, ona přisvědčí: teče, táto, teče. To je u nás táto, mámo pořád, to kdybych já řek’.

      Klásková (hněvivě vyrazí). Co – co – Co kdybys řek’, ty votipero.

      Klásek (schová rychle klarinet pod kabát).

      Klásková. Tak co bys řek’, tak řekni, řekni ty, kocoure roztoulaný, jen řekni, kdes byl, kdes brousil, obcházel. A co tu chceš, tady, co, co.

      Klásek. Ale Kačenko, vždyť já byl u spomocníka, u Zajíčka a pak na zámku.

      Klásková. U Zemánkové, viď, viď.

      Klásek. Na zámku, manželko, můj klenote, nikde jinde. Ze školy rovnou tam a zase rovnou do školy a ze školy rovnou sem: na pravo, na levo ani krok, na pravo, na levo ani oka mžiknutí.

      Klásková. A sem, proč sem.

      Klásek. Za spomocníkem a taky – taky pro to mletí.

      Klásková. To bude až doma.

      Mlynář. Ale, Klásková, to spíš člověk skrotí hastrmana nežli vás. (K babičce.) Byl tu před chvílí, kolo zarazil, obcházel.

      Hanička. Zas!

      Babička. Viděli jste ho?

      Braha Já a dobře.

      Výstup 14

      Zajíček, předešlí.

      Zajíček (ku Kláskovi). Tu je!

      Hanička (odnese nepozorovaně lucernu v pravo do komory a hned se zase vrátí).

      Klásek. Honíme se.

      Zajíček (k mlynáři). Pane otče, jde k vám návštěva.

      Mlynář (s úsměvem). Snad ne zas mušketýr?

      Zajíček. O ne. Sám pan vrchní. Došel jsem ho, pěkně pozdravím, chci dál, a tu on, pan vrchní: » Počkal, učitelský, kam jde.« Řku: »S dovolením, prosím, do mlýna.«

      Mlynář (s úsměvem). A on na to: (dělá po vrchním) Do mlejna? Co tam chce učitelský; mletí nemá, tak co on s mlynářem. To je takový rabulist. Co, Zajíčku, tak to řek’.

      Zajíček (překvapen). Na mou pravdu. Jak to víte, pane otče.

      Výstup 15

      Vrchní, předešlí.

      Vrchní (stane u dveří, rozhlíží se).

      Zajíček (jej úzkostně pozoruje a ustupuje do pozadí ku dveřím).

      Vrchní. Byl tu mušketýr?

      Mlynář. Byl a vyřídil.

      Vrchní. A co vy.

      Mlynář. To mušketýr snad také vyřídil.

      Vrchní. Jestliže dobře vyřídil, byla by to od vás, mlynáři, rebelie. Co by řekli nahoře! Teď opakuju já, já vrchní, a poroučím, že na uvítanou Její Jasnosti vyjedete rejtharsky, a že vinšem uvítáte.

      Mlynář СКАЧАТЬ