Lucerna. Alois Jirásek
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Lucerna - Alois Jirásek страница 1

Название: Lucerna

Автор: Alois Jirásek

Издательство: Public Domain

Жанр: Зарубежная классика

Серия:

isbn:

isbn:

СКАЧАТЬ ois Jirásek

      LUCERNA

      Osoby:

      Mladá kněžna.

      Dvořan.

      Vrchní.

      Mlynář.

      Jeho bába.

      Hanička.

      Zajíček, učitelský mládenec.

      Braha, sekerník.

      Zima,

      Sejtko,

      Klásek, šumaři

      Klásková.

      Míchal,

      Ivan, vodníci

      Pan Franc.

      Mušketýr.

      Žan, služebník.

      Komorná.

      Kroužilka,

      Votruba, rychtáři

      Zámečtí úředníci, farář, rychtáři, družice, Hejkal, lesní panny.

      (Děj za onoho času ve mlýně, na zámku, v lese a v lesním zámečku.)

      Jednání prvé

      Roubená, vybílená jizba tmavého, povalového stropu. V pozadí dvéře na síň. na levo do mlýnice, u nich v koutě pec, při ní tmavozelená kamna. V pravém koutě stůl, u něho při stěnách lavice s lenochem. Nad stolem v koute květovaná almarka pro knihy a písemnosti. V právo dvéře do světničky. Okno je otevřeno. Je v létě po slunce západu.

      Výstup 1

      Mlynář, babička.

      Mlynář (sedí u stolu na lavici a píše na jednom z listů přišitých ku staré kronice. Pojednou ustane, dívá se ku dveřím do světničky, vstane, pootevře je). Babicko, jste tady?

      Babička (uvnitř). Jsem, chceš něco? Mlynář. Prosím vás – (Vrátí se, usedne a vezme zase péro do ruky.)

      Babička (vyjde z komory, stařenka osmdesátiletá, bělovlasá). Co pak hochu co.

      Mlynář. Abyste mně tuhle pověděla. Já tady ke kronice připisuju staré proroctví, jak je říkáváte, píšu si to, aby ostalo pro pamět. Právě píšu (hledí do knihy, jakoby říkal dle toho, co napsal) o té vojně, až se půlnoční národ do naší země přižene. A teď – (vzhlédne k babičce) babičko, jak teď, co klade Sibylla

      Babička. Že to bude hrozná vojna (zahledí se před se v zamyšlení, mluví vážně, avšak bez prorockého pathosu).

      Mlynář (píše).

      Babička. Hrozná vojna, až krev kolébkami poteče a zasteskne se jak starému tak mladému na světě živu být a nejvíc obecnímu lidu. Ale až bude nejhůř, pán bůh se smiluje, povídá Sibylla i Slepý mládenec. Tu se vojska položí mezi Blaníkem a Načeradcem a tu se začne boj. Dvanáct dní bude bojováno, třináctého se přihrne na pomoc vojsko a to povede svatý Václav a ten pojede na bílém koni. (Na okamžik umlkne, pak nachylujíc se k mlynáři, jenž ještě píše, poví měkčeji:) Napiš to, napiš, aby, kdož bude v zkormoucení číst, se utěšil. (Čeká.)

      Mlynář (píše, pak ustane). Tak.

      Babička. Ještě něco?

      Mlynář. Prozatím jen tohle, babičko, já jen tohle o té vojně.

      Babička (s úsměvem). Jak chceš, jak chceš. No, možu zas po svém (odejde do komory).

      Mlynář (přehlíží, co napsal, obrací listy).

      Výstup 2

      Mušketýr, Braha, mlynář.

      Mušketýr (vkročí ze síně).

      Braha (v kožené zástěře vstoupí v týž okamžik ze mlýnice). Koho hledáte?

      Mušketýr (nafoukaně). Tuhle mlynáře.

      Mlynář. Co chcete?

      Mušketýr. Nesu mandát ze zámku.

      Braha (s úsměškem). Mandát.

      Mlynář. Komu?

      Mušketýr. Vám, mlynáři, od pana vrchního.

      Mlynář. Mandát mně? Od vrchního? Tady ve mlýně jeho mandáty neplatí. Tady není u sedláka nebo u chalupníka, a nestraší tu robota. Tu jsem pánem já sám.

      Mušketýr. No, vždyť já taky o robotě nic, o kontribuci nic, ani ne o lípě, o tom vašem soudu. Nic. ale (vyhrkne) přijede vrchnost, přišla stafeta, paní kněžna nová, co panství zdědila.

      Mlynář. Hm, tak přijede.

      Mušketýr. Bude tu poprvé, ještě nikdá na tom dědictví nebyla, proto všecka panství přehlíží. Šest už jich objela, šestero panství; (vypočítává) na Vlkově už byla, na Libořicích, Svojšíně, na Nedražicích a Lažanech, teď je na Březovicích a odtud přijede sem na Lohovou. Proto pan vrchní shání, běhá, aby uvítání bylo tu obzvláště slavné. Teď vám lítá po panství mandát za mandátem. A mně dal mandát, abyste, mlynáři, o tom vítání přijel rejtharsky na zámek, kůň aby byl v samém kvítí a fáborech, všecko slavně, vy že povedete sedláky; ti budou taky na koních. Vy uvítáte paní kněžnu a.

      Mlynář (vpadne). Tu neuvítám, protože nikam nepojedu. Ještě vítat, slavit za to, že mne chce vrchnost připravit o lípu, o mé právo.

      Mušketýr (žasna). Tak! Ale mandát poroučí – (vzpomene si). To jako ten první mandát.

      Mlynář (ironicky). Máte ještě nějaký?

      Mušketýr. Ještě druhý a ten poroučí, aby to děvče, co tu máte ve mlýně, ta schovanka.

      Braha (sebou trhne).

      Mušketýr. Aby přišla za družici: půjdou družice, celý houf, a to děvče tady.

      Mlynář. Taky nikam nepůjde.

      Braha. Ne, nikam nepůjde.

      Mušketýr (zpupně na Brahu). Co vy – Vy mlčte!

      Braha. Já? Tady mám taky slovo, abyste věďal. Hanička je má, aspoň trochu má. Já ji našel, víte-li vy – když jsem se vracel z vojny, z té nešťastné СКАЧАТЬ