Lucerna. Alois Jirásek

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ Churota cizí! A domácí šli kolem, utíkali, modlili se i plakali a pro pláč, pro samé modlení neviděli; nechali ji, a tak jsem se jí ujal, sám jsem sotva lezl, sebral jsem ji jako ptáčka, když ho vichřice vyhodí z hnízda.

      Mlynář. Braho, nač mu to vykládáte?

      Braha. Aby věďal, že mám na ni právo, já – já.

      Mlynář (k mušketýrovi). Už jsem řek’.

      Mušketýr. A tak to mám vyřídit panu vrchnímu? A ten mandát.

      Mlynář (nedbaje ho. obrátí se k Brahovi). Jak je s oprávkou?

      Braha. Právě proto jsem přišel.

      Mušketýr (vpadne). Tak tedy, mlynáři.

      Mlynář (zády k němu mluví s Brahou). Už půjde kolo ?

      Hraba. Všecko jak se patří, půjde.

      Mušketýr (hlasitěji). Tak tedy.

      Mlynář (nedbaje ho). Braho, půjdu s vámi do mlýnice.

      Mušketýr. A já nic? Mandál nic? (Hrozivě vyhrkne.) Ale máme ještě lucernu, a až přijde mandát o lucerně, to se otočíte, to budete poslouchat a pěkně jako ňáký podruh. To budete! (Kvapně odejde.)

      Braha (za ním hrozí). I ty mandáte, ty churoto ze mhy upletená.

      Výstup 3

      Mlynář, Braha.

      Mlynář. Nechte ho. Ale to jste si se správkou pospíšil.

      Braha. A taky jsem se při ní rozzlobil. Churota ze mhy.

      Mlynář. Kdo zas.

      Braha. I krajánek. Zastaví se u mne, nežli odešel, a hned s užírkou, jestli jsem si kápkou zbystřil zrak. Trumbero, povídám, to se ví, že zbystřil. Zbystřil, ale tady (ukáže na čelo), žádná mha, pěkně jasno a jazyk se mně neplete, nebreptám jako ty, krajánku. Tak jsem ho odkrojil. Bude mně kápku vyčítat! To víte, pane otče, bez kápky nemám jadrné oči, nemám ruku. Ale jak mne kápka ohřeje, ó, to je šťastné oko, šťastná ruka, to sekerou utešu věc, jako když to uleje.

      Výstup 4

      Babička, předešlí.

      Babička (z komory; nesouc v pravé hliněnou misku, jde ku dveřím na síň).

      Mlynář. Kam jdete, babičko?

      Babička. Na srub, na pavláčku, tady (ukáže na misku). Nevíš? Je čtvrtek a po slunce západu.

      Mlynář. Ah, nesete hospodáříčkovi.

      Babička. Pro požehnání domu. Vy byste nevzpomněli.

      Mlynář. Hanička by pamatovala. Ale kde je?

      Babička. Šla na stráň na kvítí a na koření.

      Mlynář (usmívá se). To zas toho přinese.

      Babička. A jistě taky věneček z mateřídoušky. Tenhle (ukáže na věneček pověšený na stěně nad kronikou) ti sem taky pověsila. Ale už jdu. (Odejde dveřmi na síň.)

      Výstup 5

      Mlynář. Braha.

      Braha. Pane otče, na Haničku pozor!

      Mlynář. Proč! Pro to, co vrchní vzkázal?

      Braha. To ne, ale k vůli vodnímu panáčkoj. Hastrman teď pořád obchází, pořád, celé noci, stárek to taky povídal, celé noci obchází a jen po Haničce pase. Vzdychá, heká, škemrá, brečí; dnes celou noc vyplakal.

      Mlynář. Zbytečné strachy.

      Braha. Bude se vám mstít na mlýně.

      Mlynář. Proto ho musím dostat odtud.

      Braha. Dejte mně provaz z lýčí, já sám budu číhat na tu churotu, vždyť jde o Haničku, a až ho chytím, uvážu ho tuhle na kamna, aby byl hodně na suchu, a natřískám mu jich, to pak skrotne a všecko udělá.

      Mlynář (s úsměvem). Na suchu, bez kápky je bez síly. To vy taky, Braho, viďte. Pojďte. (Vkročí do mlýnice.)

      Braha. Jen se smějte! Abyste nelitoval. (Odejde za mlynářem.)

      Výstup 6

      Hanička.

      Hanička (zpívá na síni).

      Lásko, milá lásko,

      kde tě lidé berou.

      (Vejde otevřenými dveřmi zpívajíc tlumeněji. Zuje dřeváky hned u prahu a nechá je u dveří. Klín má plný koření a kvítí.)

      V zahradách nerosteš,

      v poli tě nesejou.

      (Stane, rozhlédne se, spatří otevřenou kroniku, jde rychle k ní. podívá se. pak vysype z klína kvítí na lavičku u kamen, vybéře z něho hrstku mateří doušky a klade z ní proutky za několik listu v kronice.)

      Mateřídoušku pěkně do kroniky.

      (zamyšlena začne zpívat snímajíc se stěny věneček)

      Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo.

      (Venku na síni se ozvou housle v průvod jejího zpěvu.)

      Hanička (ani se neohlédnuvši zpívá dál a zavěsí čerstvý věneček z mateří doušky, jejž přinesla s kvítím, na místě uvadlého).

      Když po druhé ťali, krev se vyprýštila.

      Výstup 7

      Zajíček, Hanička.

      Zajíček (huda na housle vejde ze síně, zůstane u prahu a provází dál).

      Hanička (zpívá). Když po třetí ťali, dřevo promluvilo. (Náhle přestane, obrátí se po Zajíčkovi, vesele:) To nám to šlo.

      Zajíček СКАЧАТЬ