Nebe Kouzel . Морган Райс
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Nebe Kouzel - Морган Райс страница 8

Название: Nebe Kouzel

Автор: Морган Райс

Издательство: Lukeman Literary Management Ltd

Жанр: Зарубежное фэнтези

Серия: Čarodějův Prsten

isbn: 9781632915474

isbn:

СКАЧАТЬ Pomaloučku toho tvora druhou rukou uchopil, odtrhl jej od své kůže a mrštil jím zpátky do vody.

      „Nebolí to?“ zeptal se Reece šokovaně.

      Conven jenom pokrčil rameny.

      Tím mu zavdal další důvod si o přítele dělat starosti. Sice hluboce ctil jeho hrdinství, ale zároveň nedokázal pochopit, jak může být tak neopatrný. Bez přemýšlení po hlavě skočil do vody plné masožravých ryb.

      Na druhém břehu řeky zatím vřískaly spousty Fawů. Byli rozzlobení, že jim jejich kořist nakonec unikla.

      „Konečně,“ oddychl si O’Connor, „jsme v bezpečí.“

      Centra zakroutil hlavou.

      „Jenom prozatím. Fawové jsou chytří. A dobře znají kudy řeka teče. Vydají se podél a za chvíli najdou brod nebo místo, kde mohou přejít na druhou stranu. Brzy nám budou zase v patách. Nemáme moc času, musíme se hnout.“

      Následovali tedy Centru dál. Ten je vedl bahnitými stezkami, podél nichž každou chvíli explodovaly vodní gejzíry a pořád dál tou prazvláštní exotickou krajinou.

      Běželi dál a dál dokud se mlhy konečně nerozestoupily a před nimi se najednou objevila strmá stěna Kaňonu. Její prastarý kámen doslova zářil jako spasení. Podívali se nahoru a vrchol se jim zdál neuvěřitelně vysoko. Bylo ztěží představitelné, že by tam někdo dokázal vyšplhat.

      Reece tam s ostatními zaraženě stáli a vyměňovali si zachmuřené pohledy. Stěna Kaňonu byla vždy impozantní, ale takhle zdola to bylo ještě mnohem horší než obyčejně. Podíval se po ostatních a zhodnotil jejich současnou kondici. Nedokázal si představit, jak to mají dokázat. Všichni byli unavení, dobití a zranění. Ruce se jim třásly a nohy sotva držely. Jak by jenom mohli pomýšlet na zdolání něčeho takového? Jenom se sem spustit je stálo všechny síly.

      „Já to nezvládnu,“ řekl Krog chraplavým hlasem.

      Reece to za sebe viděl podobně, ale neřekl to nahlas.

      Byli však zahnáni do rohu. Zatím Fawům unikali, ale to nepotrvá dlouho. Brzy je zase najdou a potom se na ně vrhnou a do jednoho je pobijí. Všechna ta snaha, práce a boje budou potom úplně k ničemu.

      Reece tam dole nechtěl zemřít. Ne na tak hrozném místě. Pokud už by se to mělo stát, přál si zemřít raději nahoře, ve své rodné zemi a po boku Selese. Nutně se potřeboval pokusit uniknout, ať už se to zdálo sebenemožnější.

      Někde za nimi se začaly ozývat skřeky a to mohlo znamenat jedině to, že už se k nim Fawové zase blíží. Potom je uviděli. Byly jich tisíce, už nějak překonali řeku a teď se blížili.

      Všichni si připravili zbraně.

      „Už není kam utíkat,“ řekl Centra.

      „Budeme bojovat na smrt!“ provolal Reece.

      „Reeci!“ ozval se najednou hlas.

      Podíval se přímo nad sebe a když se mlhy na chvíli rozestoupily, spatřil, že o mnoho metrů výše na stěně Kaňonu někdo visí na laně. A potom poznal tu tvář. Nemohl tomu uvěřit. Přímo tam nahoře spatřil tvář ženy, na kterou právě myslel.

      Selese.

      Co tam proboha dělá? Jak se tam dostala? A kdo byla ta další, která se objevila vedle ní? Byla to Illepria? Královská léčitelka?

      Obě se spouštěly dolů do Kaňonu a kolem pasu a zápěstí měly omotané tlusté lano. Rychlým tempem sjížděly stále níž. Selese teď uvolnila zbývající lano a hodila jej pod sebe dolů. Potom ji znovu pohltily mlhy. U Reecových nohou ale s těžkým žuchnutím přistál konec bytelného lana.

      To byla cesta ven.

      Neváhali ani vteřinu. Rozběhli se k lanu a během několika málo vteřin už se jako o život drápali vzhůru. Reece dal všem ostatním přednost a když se vyšvihl na lano jako poslední i on sám, držel jeho konec neustále v ruce, aby se k němu Fawové nedostali a nemohli je pronásledovat.

      Jakmile byl pár metrů nad zemí, objevili se pod ním první nepřátelé. Natahovali se, skákali a chňapali po něm, ale Reece už byl z jejich dosahu.

      Zastavil se, až když vyšplhal až k Selese, která na něj čekala na jedné malé římse. Políbili se.

      „Miluju tě,“ řekl jí Reece a hořel přitom nelíčenou vděčností.

      „A já tebe,“ odpověděla.

      Oba dva se potom vydali na další cestu po příkré stěně za ostatními. Nohama se zapřeli o stěnu a přitahovali se rukama. Stále výš a výše. Brzy již budou zase doma. Reece tomu ani nemohl pořádně uvěřit.

      Domov.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Alistair pospíchala napříč v chaose se zmítajícím bitevním polem a vyhýbala se bojovníkům z obou stran, ať už to byli MacGilští anebo nemrtví, valící se jako lavina z průrvy. Vzduch byl plný sténání a křiku. Vojáci zabíjeli černivce a ti zase na oplátku pobíjeli vojáky. Stříbrní, MacGilové i Silézané bojovali statečně, ale už dávno byli ve strašlivé početní nevýhodě. A za každého černivce, kterého zabili, se z rokle vynořili tři další. Bylo jenom otázkou času, než budou nepřítelem doslova smeteni.

      Přidala do kroku, uhýbala se útokům nemrtvých a jednou nebo dvakrát vykřikla bolestí, když ji některý přece jenom zasáhl pařátem. Její plíce hořely nedostatkem vzduchu. Nezastavovala se ale, aby s kýmkoliv zápolila. Na to nebyl čas. Musela najít Argona.

      Běžela směrem, kde druida zahlédla naposled. Bojoval tehdy s Rafim a ona na vlastní oči viděla, jak padl vyčerpáním k zemi. Modlila se, aby byl stále ještě naživu, aby jej dokázala znovu postavit na nohy a aby to všechno stihla provést ještě předtím, než budou její lidé pobiti.

      Tu se přímo před ní objevil černivec, zastoupil jí cestu. Ona se ani nezastavila, zvedla ruku dlaní proti němu a zářivě bílou energetickou koulí jej rozprášila na kusy.

      Vrhlo se na ní dalších pět. Opakovala svou obranu, ale tentokrát vyšlehla koule jenom jedna, srazila svůj cíl a čtyři další zůstali nezraněni. Přibližovali se k ní. S údivem si uvědomila, že ani její síly nejsou nevyčerpatelné.

      Připravila se na útok, když tu se za ní ozvalo zavrčení a na scéně se nenadále objevil Krohn. Černivci se zaměřili na něj a Alistair spatřila svou šanci. Jednoho udeřila loktem do krku, čímž jej odstrčila a vzniklou cestou unikla.

      Pokračovala dál a dál tím peklem a zoufale se rozhlížela, jestli někde neuvidí Argona. Lidé už byli černivci tlačeni do defenzívy a nepřátel neustále СКАЧАТЬ