Nebe Kouzel . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ na poslední chvíli zdvihl svou válečnou sekyru a se zařinčením odrazil Thorovu ránu do strany.

      Ten se však ani nezastavil a znovu a znovu dorážel mečem ve snaze císaře zabít. Andronicus však pokaždé sekerou ránu stačil zablokovat. Obě zbraně se neustále za mohutného řinčení setkávaly ve vzduchu a obě armády tomu divadlu jenom přihlížely. S každým úderem létaly do všech stran jiskry.

      Thor co chvíli při ráně vykřikl a téměř neustále vrčel. Vynakládal všechny své dovednosti, aby otcovu obranu prorazil. Musel to udělat. Pro sebe, pro Gwendolyn, pro všechny ty, kteří z rukou toho monstra už tolik vytrpěli. S každým tím úderem Thor zároveň sekal i do svého pomyslného spojení mezi ním a císařem. Přál si možnost začít znovu. Přál si zvolit si jiného otce.

      Andronicus se jenom bránil. Pouze blokoval Thorovy rány a nesnažil se je oplácet. Očividně nechtěl na syna zaútočit.

      „Thorgrine!“ křičel na něj mezi ranami. „Jsi můj syn. Já tě nechci zranit. Jsem tvůj otec. Zachránils mi život. Chci abys žil.“

      „A já chci, abys zemřel!“ zařval Thor odpověď.

      Bil do Andronicovy obrany znovu a znovu a navzdory jeho mohutné síle zatlačoval císaře zpátky. Ten se stále pouze bránil. Vypadalo to, že snad doufá, že se Thor zase vzpamatuje a vrátí se zpátky na jeho stranu.

      Jenže tentokrát se to nestalo. Thor konečně jistě věděl kým je. Andronicova zaklínadla konečně jeho mysl nadobro opustila a Thor by raději zemřel, než aby byl císaři opět vydán na povel a na milost.

      „Thorgrine, musíš toho nechat!“ křičel Andronicus. Jiskry zalily jeho tvář, když zablokoval velmi tvrdou ránu. „Donutíš mě tě zabít a já to nechci udělat. Jsi můj syn. Zabít tě by bylo jako zabít sám sebe.“

      „Tak se zabij,“ zavrčel Thor. „Pokud to neuděláš, udělám to sám!“

      S mohutným výkřikem potom skočil přímo kupředu, ve vzduchu se přetočil a oběma nohama kopnul Andronica tvrdě do hrudi. Císař se zapotácel a padl na záda.

      Andronicus zatřepal hlavou, jako kdyby nemohl uvěřit, že se to vážně stalo.

      Thor se nad ním rozkročil a napřáhl meč, aby jej dorazil.

      „NE!“ ozval se hlas. Zněl odporně, jako kdyby vycházel až z hlubin samotného pekla. Thor se podíval a spatřil, že na mýtinu vstoupil muž. Měl na sobě dlouhou šarlatovou róbu a jeho tvář zakrývala kápě, zpod které se ozýval ten nelidský hlas.

      Rafi.

      Nějak se mu muselo podařit se ze svého boje s Argonem vymanit. Teď tu stál a paže v širokých rukávech měl rozpažené. Odhalovaly vybledlé, puchýři pokryté paže. Působilo to, jako by jeho pokožka nikdy neviděla slunce. Odněkud z hloubi hrdla se mu ozýval strašný zvuk, připomínající psí vrčení. Když potom otevřel ústa, zvuk sílil a sílil až nakonec naplnil celý okolní prostor. Stromy se začaly chvět a Thora rozbolely uši.

      Země se znovu začala otřásat. Thor ztratil rovnováhu. Sledoval směr, kterým ukazovaly Rafiho ruce a spatřil něco, na co už potom do konce života nikdy nezapomněl.

      Země se rozdělila na dvě poloviny. Přímo před ním se otvírala větší a větší průrva. Vojáci z obou válčících stran začali ustupovat, aby je propast nepohltila. Někteří však s řevem zmizeli v zdánlivě bezedné průrvě.

      V tom z díry přímo před Thorem začalo stoupat jakési oranžové záření, odporné syčivé zvuky a pára.

      Objevila se ruka. Byla černá, celá seschlá, neforemná a když se zapřela proti povrchu, Thor s hrůzou sledoval, jak se nad zem zvedá odporná příšera. Její tělo mělo přibližně tvar lidského, ale bylo černé jako bezměsíčná noc, mělo velké rudě zářící oči a dlouhé rudé tesáky. Páteř byla zakončena dlouhým černým ocasem. Celé tělo pokrývaly drobné boule.

      Obluda zaklonila hlavu a zařvala podobně jako před chvílí Rafi. Zdálo se, že je to nějaký druh nemrtvého, který byl povolán z hlubin samotného pekla.

      Za černivcem se najednou objevil další a potom ještě další.

      Brzy jich byly stovky. Vytahovali se svými odpornými pařáty z průrvy. Armáda nemrtvých. Rafiho osobní armáda.

      Pomaloučku se připloužili vedle svého nekromanta a otočili se proti Thorovi a ostatním.

      Ten zaraženě stál, meč stále napřažený, a hleděl na tu armádu, která se před ním zničeho nic vynořila doslova odnikud. Andronicus se náhle odkulil stranou a rozběhl se zpět ke svým. Zjevně si nepřál Thorgrinovi nadále čelit.

      Stovky černivců vyrazily kupředu. Okamžitě zaplavili mýtinu a řítili se na Thora i jeho lidi.

      Thor vykřikl a zatočil mečem nad hlavou a hned se střetl s prvním tvorem. Uskočil stranou, máchl mečem a čistě jím příšeře useknul hlavu. Černivec se bez pohybu zřítil k zemi, zatímco Thor se připravil na dalšího.

      Ty příšery byly silné a rychlé, ale v boji jeden na jednoho se Thorovi ani ostatním bojovníkům Prstenu nemohly rovnat. Thor se s nimi obratně bil a zabíjel jednoho za druhým. Otázkou však bylo s kolika z nich se bude schopen potýkat zároveň. Brzy jej obklopily stovky nepřátel, útočily na něj ze všech stran a zdálo se, že z průrvy ještě proudí další, aby je posílili.

      Ostaní vyrazili Thorovi na pomoc, a tak se brzy ocitl vedle Ereca, Kendricka, Sroga a dalších. Bojovali bok po boku, vzájemně si kryli záda a mnohdy sráželi mocnými údery naprosté prstenské elity dva nebo i tři útočníky na jednu ránu. Jednomu z nich se podařilo dostat se až k Thorovi, chytit jej za paži a zabořit do ní své tesáky. Thor vykřikl náhlou bolestí, otočil se a proklál černivce ranou rovnou do středu hrudi. V porovnání s nepřáteli byl vynikající bojovník, ale už byl raněn a těžko dokázal odhadovat, jak dlouho potrvá, než nad ním početní nepřátele získají převahu.

      Ze všeho nejdůležitější však bylo dostat Gwendolyn do bezpečí.

      „Odveď ji odsud!“ křičel na Steffena, který rovněž bojoval s jedním černivcem. „HNED!“

      Steffen srazil svého nepřítele, chytil Gwen za ruku a táhl ji rychle pryč do řad vlastního vojska, aby ji tak oddělil od bezprostředního kontaktu s nepřáteli.

      „NE!“ bránila se Gwendolyn. „Chci tam být s ním!“

      Steffen svou práci ale vždy vykonával s býčí houževnatostí. Táhl Gwendolyn napříč MacGilskými řadami, které zastavovaly příval dalších a dalších nepřátel. Thorovi se ulevilo jakmile spatřil, že je jeho milá v bezpečí. Opět se mohl začít zabývat jenom sám sebou a mocně udeřit na černivce.

      Pokoušel se probudit svoje druidské síly a bojovat silou své moci stejně jako čepelí svého СКАЧАТЬ