Nebe Kouzel . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ vysvětlil Centra a lapal při tom po dechu. „Bojí se překročit tuhle řeku.“

      Ostatní se zastavili hned za nimi, zírali na mohutný proud a říkali si, že oni sami se nebojí o nic méně. Všichni lapali po dechu.

      „Je to naše jediná šance,“ dodal Centra. „Překročíme řeku a oni ztratí na chvíli naši stopu. Získáme tak čas.“

      „Ale jak tohle přebrodit?“ zeptal se Reece, aniž by spustil zrak z pěnící vody.

      Centra se ušklíbl.

      „To je to poslední, co by tě mělo trápit,“ odpověděl. „Voda je plná Fourén – asi nejsmrtonosnějších zvířat na světě. Spadni tam a vmžiku tě roztrhají na kusy.“

      Reece nadále zíral na vodu a váhal.

      „Takže to nepřeplaveme,“ řekl O’Connor. „A člun taky zrovna nevidím.“

      Reece se ohlédl. Skřeky Fawů se ozývaly stále blíže.

      „Tohle je naše jediná šance,“ řekl Centra, natáhl se a stáhl ze stromu konec dlouhé liány. „Musíme se na druhou stranu přehoupnout. Bacha ať neuklouznete. A taky neseskakujte příliš blízko u břehu. Jakmile budete na druhé straně, pošlete liánu ostatním.“

      Reece se znovu podíval na bublající vodu a tentokrát si všiml, že je v ní spousta nažloutlých stvoření. Vypadaly trochu jako sluneční ryby, ale ty nikdy neměly tolik zubů a nevydávaly zvuky jako tyto. Byla jich tam učiněná mračna a všechny se zdály, že čekají na krmení.

      Znovu se ohlédl a mezi větvemi už spatřil první z Fawů. Blížili se. Nebylo na výběr.

      „Ty jdeš první,“ řekl Centra Reecovi.

      Ten ale jenom zakroutil hlavou.

      „Půjdu poslední. Pro případ, že to všichni nestihneme. Ty jdi první, dovedl jsi nás až sem.“

      Centra přikývnul.

      „Tak tohle mi nemusíš říkat dvakrát,“ odpověděl s drobným úsměškem, který hned vystřídal nervózní pohled směrem k Fawům.

      Uchopil konec dlouhé liány a s výkřikem se vší silou odrazil od jejich břehu. Pružná větev jej rychle přenesla přes říční koryto. V nejnižším bodě oblouku se botami téměř dotkl hladiny, ale nakonec jej žádná ze žlutých příšerek nedostala. Přistál bezpečně na druhém břehu, kde se svalil na zem.

      Podařilo se.

      Postavil se, usmál se zpátky na ostatní a s rozmachem jim poslal liánu.

      Chytil ji Elden, zatáhl za ni, aby otestoval pevnost a potom ji podal Indře.

      „Dámy mají přednost,“ řekl.

      Udělala na něj obličej.

      „Nepotřebuju žádné rozmazlování,“ odpověděla. „Jsi velkej. Možná, že liána bude pořád slabší a slabší. Jdi ty a nerozlámej nám ji. A taky nepadej do tý řeky, nebo tě zase budu muset zachraňovat.“

      Elden se na ni jenom ušklíbl. Nijak jej svými reakcemi již nepřekvapovala.

      „Jen jsem chtěl pomoct,“ řekl.

      Potom se i on s výkřikem vydal nad řeku, proletěl prostorem jako velké kyvadlo a zhroutil se na druhé straně.

      Poslali liánu zase zpátky a následoval O’Connor, potom Serna, Indra a Conven.

      Poslední, kdo zbýval, byli Reece a Krog.

      „No, tak už jsme tu jenom my dva,“ řekl Krog. „Jdi a zachraň se. Fawové už jsou moc blízko. Oba se na druhou stranu nedostaneme.“

      Reece zakroutil hlavou.

      „Nikoho tu nenecháme,“ řekl. „Pokud nejdeš ty, tak ani já.“

      Oba tvrdohlavě stáli a předávali si liánu. Krog byl čím dál nervóznější. Zakroutil hlavou.

      „Jsi blázen. Proč tě tolik zajímá moje bezpečí? Já bych se o tvoje nestaral ani z poloviny tak dobře.“

      „Jsem velitel a to znamená odpovědnost,“ řekl Reece. „Nezáleží mi na tobě. Záleží mi na cti. A ta mi velí, že se na nikoho nesmím vykašlat.“

      Oba se otočili, protože první z Fawů se už objevili za nimi. Reece sekl několikrát mečem a srazil je k zemi.

      „Půjdeme spolu!“ vykřikl.

      Bez dalšího meškání popadl Kroga, objal jej jednou paží pod rameny a druhou uchopil liánu. Oba dva se potom s řevem zhoupli a zmizeli ze břehu jenom vteřinu předtím, než jej celý zaplavili Fawové.

      Proletěli vzduchem a opisovali hrozivou elipsu na druhou stranu.

      „Pomoc!“ křičel Krog.

      Byl na Reece příliš těžký a teď vyklouzával z jeho sevření. Liána byla navíc už vlhká od několikerého zhoupnutí nad rozvířenou vodou a potu ostatních. Krog se jí pokusil chytit, aby Reecovi ulehčil, ale nenašel oporu. Jeho ruce sklouzly a on se zřítil dolů. Reece se jej ještě pokusil zachytit, ale seběhlo se to příliš rychle a on minul. S hrůzou sledoval, jak Krog spadl přímo do rozvířených vod.

      Reece přistál na druhém břehu a stejně jako ostatní náraz neustál. Okamžitě však vyskočil zpátky na nohy a chtěl se vrhnout do vody. Než to však stačil udělat, byl již Conven na cestě. Po hlavě skočil rovnou do rozvířené řeky.

      Všichni bez dechu sledovali, co se bude dít. Reece si říkal, jestli je Conven skutečně tak statečný, anebo se už dočista zbláznil.

      Ten ale nebojácně plaval v divoké řece. Dosáhl Kroga a z nějakého důvodu na něj ty vodní příšerky zatím nezaútočily. Uchopil legionáře pod paží a začal jej táhnout proudem zpátky k jejich břehu.

      Najednou se Krog rozkřičel.

      „MOJE NOHA!“

      Supěl bolestí, protože se mu do nohy zakousla první Fouréna a neúnavně kousala dál a dál jako malá pila. Conven plaval ze všech sil a když se konečně probojoval zpátky ke břehu, stál u něj už Reece i ostatní a podávali mu ruce. V tom najednou z vody začaly vyskakovat desítky Fourén a letěly přímo na ně. Začali kolem sebe bít holýma rukama, aby drobné masožravé živočichy za letu srazili stranou.

      Ke Krogově noze byla stále urputně přisátá jedna z nich. Indra vytrhla z opasku svůj nůž a bez servítek jej do zvířete zabodla s takovou silou, že jej proklála a ještě bodla i Kroga do nohy. СКАЧАТЬ