Nebe Kouzel . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ nějací černivci a Thor najednou pocítil, že energie jeho sestry dodává sil i jemu samotnému. Znovu se pokusil povolat druhou část svého já, která dokázala mnohem více než jenom zručné ovládání sečné zbraně. Další černivec, který se přiblížil, spatřil Thorovu vztyčenou dlaň, zatímco druid se pokusil povolat vítr.

      Paží mu projela euforická vlna a v okolí se skutečně zvedla brýza. Několik černivců přímo před ním jí bylo strženo zpátky do rozsedliny.

      Kendric, Erec a ostatní po Thorově boku zuřivě bojovali. Každý z nich už zabil mnoho nepřátel. Každou chvílí se nad bitevním polem rozléhaly vítězné pokřiky, které bez výjimky patřily prstenským. Imperiální armáda zatím vše jenom zpovzdálí sledovala a nechávala Rafiho přízraky, aby vykonávali jejich práci za ně a unavovali Thorovy muže. Možná, že se sami zdráhali ke svým pekelným spojencům přiblížit.

      Rytíři začali být brzy vyčerpaní a jejich pohyby už byly o poznání pomalejší. Černivci přitom bez ustání proudili z podzemí dál a dál jako nikdy nekončící řeka.

      Thor sám záhy zjistil, že ztěžka oddychuje. Ostatní na tom nebyli o nic lépe. Nemrtví se začínali prolamovat jejich liniemi a mnozí muži byli přemoženi a strženi k zemi. Bylo jich příliš mnoho. Všude kolem Thora se stále častěji ozývaly výkřiky raněných mužů, když do nich černivci zabořily své drápy a pily jim přímo v boji krev. S každým vojákem, kterého černivec takto zabil, jakoby zesílil a zmohutněl.

      Thor věděl, že musí něco rychle vymyslet. Potřebovali povolat něco hodně mocného, aby tomuto mohli nadále čelit. Potřebovali sílu větší, než měl on nebo Alistair.

      „Argon!“ křikl na Alistair. „Kde je? Musíme ho okamžitě najít!“

      Podíval se na sestru a viděl, že i Alistair už slábne. V příštím okamžiku se jedna z příšer dostala příliš blízko k ní a tvrdě do ní narazila čenichem. Alistair padla s výkřikem k zemi. Černivec přistál na ní, ale ihned poté se mu do zad zabořilo ostří Thorova meče. Zachránil ji v poslední vteřině.

      Podal jí ruku a rychle pomohl zpátky na nohy.

      „Argon!“ křičel na ni zoufale. „Je to naše jediná naděje. Musíš ho najít. Hned!“

      Alistair přikývla a zmizela v davu.

      V tom se přímo u Thora zjevil další černivec, připraven se mu zakousnout do krku, ale naštěstí opodál číhal Krohn. S vrčením po příšeře skočil a vahou svého těla ji přišpendlil k zemi. Ihned mu na zádech přistál další, ale o toho se na oplátku zase postaral Thor.

      Podobně se vedlo i Erecovi, který se zuřivě zmítal, ve snaze setřást černivce ze zad. Thor obludu oběma rukama chytil, zvedl ji nad hlavu a potom ji velkým obloukem vrhnul na ostatní. Kendrick zlikvidoval jednoho, ale již se nestačil bránit druhému. Thor vytrhl z opasku svůj nůž a vrhl jej s takovou zručností, že trefil černivcovo oko těsně předtím, než by zabořil svoje drápy do odhaleného Kendrickova boku. V tom šíleném zmatku všude kolem Thor pocítil zvláštní radost z toho, že může zase pomáhat tak slovutným válečníkům, jakými jsou Erec s Kendrickem. Bylo skvělé bojovat znovu po jejich boku a na té správné straně fronty. Bylo skvělé být zase sám sebou a vědět, za co bojuje.

      Rafi stále stál na svém místě, ruce široce rozpažené a udržoval vyvolávání aktivní, zatímco další a další černivci proudili z podzemí. Thor dobře věděl, že je přeze všechno hrdinství nedokáží dlouho udržet. Brzy je doslova zaplavila černá vlna nemrtvých těl pokrytých malými boulemi a tlačila je zpět. Thor věděl, že už za pár minut budou všichni jeho lidé i on sám doslova sežráni.

      I tak byl ale stále přešťastný, že je zase zpátky na straně dobra.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Luanda se vzpouzela a kroutila, zatímco ji Romulus nesl v náručí a každým krokem vzdaloval od vlasti. Překračovali most. Křičela a tloukla kolem sebe rukama, zarývala nehty do jeho kůže a vůbec dělala všechno možné, aby se z jeho sevření osvobodila. Jenže jeho paže byly svalnaté, tvrdé jako kámen a ramena široká. Držel ji stejně pevně, jako drží krajta svou vyhlédnutou kořist, aby ji vzápětí umačkala k smrti. Ztěží mohla dýchat a její žebra bolela.

      Přesto to nebyla ona sama o co se obávala nejvíc. Když se rozhlédla, uviděla totiž na druhém konci mostu obrovské množství impériálních vojáků. Stáli tam v plné pohotovosti a čekali. Všichni do jednoho se nemohli dočkat, až bude Štít zničen a oni vtrhnou na most. Luanda se podívala na podivný plášť, který měl Romulus na sobě. Lehce vibroval a zářil jakousi zvláštní energií. Cítila, že v něm určitě tkví tajemství, jak chce imperián svrhnout Štít. A také to musí mít něco společného s ní. Proč by ji jinak unášel?

      Pocítila svěží odhodlání. Musela se nějak vymanit. Bylo to nejen v jejím vlastním zájmu, ale i v zájmu celého království a všech lidí v něm. Jestli Romulus zničí Štít, ty tisíce vojáků okamžitě vyrazí po mostě a jako další imperiální vlna znovu zaplaví Prsten. Potom zničí i to, co ještě zůstávalo. Luanda nesměla něco takového dopustit.

      Nenáviděla Romula, nenáviděla všechny ty imperiány a jejich vůdce Andronica ze všeho nejvíc. Nad Kaňonem se zvedl vítr a ona okamžitě na holé hlavě pocítila chlad. Zasténala zlostí i ponížením, když se upamatovala, jak ji ti odporní imperiáni oholili hlavu jenom proto, aby ji ponížili. Zabila by každého z nich, kdyby toho byla jenom trochu schopná.

      Když ji Romulus v Andronicově táboře osvobodil z jejích pout, myslela si zprvu, že nakonec unikne svému hroznému osudu. Byla tam vystavována na odiv jako nějaké divoké zvíře. Jenže Romulus se záhy ukázal být snad ještě horším než samotný Andronicus. Byla si jistá, že jakmile překročí most, zbaví se jí a pokud ji rovnou nezabije, bude to jenom proto, že ji bude chtít nejprve mučit. Nutně musela najít nějaký způsob jak uniknout.

      Romulus se k ní otočil a hlubokým hrdelním hlasem, ze kterého jí vstávaly vlasy na hlavě, jí pověděl:

      „Už to nebude trvat dlouho, má milá.“

      Musela rychle přemýšlet. Luanda nebyla žádná otrokyně. Byla prvorozenou dcerou krále. V jejích žilách proudila královská krev, krev válečníků a ona se nikoho nesměla bát. Udělá cokoliv, co bude v jejích silách, aby vzdorovala komukoliv. I když je ten někdo tak strašlivý a mocný jako je Romulus.

      Sebrala všechnu kuráž i síly, které jí ještě zbývaly, zaklonila hlavu a potom se zuřivě zakousla do jeho krku. Mezi zuby pocítila jeho kůži a začala tisknout čelisti k sobě vší silou, kterou v nich nalezla. Najednou měla v puse a na obličeji krev. Mohutný imperiál vykřikl a upustil ji na zem.

      Luanda se vyškrábala na kolena, vstala, otočila se a rozběhla zpátky k vnitřní straně Prstenu a domů.

      Za sebou slyšela zvuk jeho kroků. Byl mnohem rychlejší, než by si byla myslela a když se ohlédla, zjistila, že už se po СКАЧАТЬ