Название: Dar Bitvy
Автор: Морган РайÑ
Издательство: Lukeman Literary Management Ltd
Жанр: Зарубежное фэнтези
Серия: ÄŒarodÄ›jův Prsten
isbn: 9781632918277
isbn:
„Copak já jsem nějaká návštěva?“ zeptal se chladně.
Strážný se uklonil a otevřel mu dveře dál. Mardig jimi prošel a nechal strážné, aby je za ním zase zavřeli.
Vkročil do místnosti a zarazil se. Spatřil tam svého otce, jak stojí u okna a zamyšleně přehlíží své království. Při zvuku Mardigových kroků se k němu král otočil a tázavě se na něj zadíval.
„Mardigu,“ oslovil jej, „čemu vděčím za tu čest? Nevolal jsem tě. A ty ses během posledních měsíců také neobtěžoval mě navštívit – tedy, pokud jsi zrovna něco nechtěl.“
Mardig měl pocit, že mu srdce musí každou chvíli vyletět ústy ven.
„Nepřišel jsem tě o nic žádat, otče,“ odpověděl. „Přišel jsem si něco vzít.“
Král se nechápavě zachmuřil.
„Vzít?“ opakoval.
„Vzít si to, co mi patří,“ zněla odpověď.
Vykročil kupředu a v duchu se obrnil na následující chvíle. Král na něj stále nechápavě hleděl.
„A co to je?“ zeptal se.
Mardigovy dlaně se potily a v jedné z nich již čekala ukrytá čepel, ale přesto si nebyl jistý, jestli to nakonec dokáže udělat.
„Království,“ odpověděl.
Nato otevřel ruku a ukázal otci nůž. Přál si, aby viděl, co se stane, než jej bodne. Přál si na jeho tváři spatřit strach, zklamání a vztek, že se jeho vlastní syn o něco takového pokouší.
Jenže král se na zbraň podíval a vůbec to nebylo tak, jak Mardig očekával. Myslel si, že otec začne vzdorovat, bránit se, jenže on namísto toho spíše jenom posmutněl.
„Chlapče,“ řekl soucitně. „Navzdory všemu jsi stále můj syn a já tě mám rád. Já vím, že tohle v hloubi svého srdce udělat nechceš.“
Mardig přimhouřil oči, aby skryl zmatek, který se mu odehrával v mysli.
„Jsem nemocný, synu,“ pokračoval král. „Brzy budu mrtev tak jako tak. Až se to stane, království přejde na tvého bratra, ne na tebe. I kdybys mě teď zabil, nic z toho nemůžeš vytěžit. Pořád budeš třetí v pořadí. Odlož tedy svou zbraň a raději mě obejmi. Pořád tě mám rád tak, jak jen otec syna může mít.“
Mardig zuřil, ruce se mu třásly a on už je nadále nebyl schopen kontrolovat. Vrhnul se kupředu a bodnul otce do srdce.
Král se chytil za hrudník a s očima otevřenýma dokořán několikrát nejistě přešlápl. Mardig jej chytil za ramena a zadíval se mu do očí.
„Tvoje nemoc z tebe udělala slabocha, otče,“ zasyčel. „Před pěti lety bych něco takového neudělal. Naše království ale nemůže mít slabého krále. Já vím, že brzy zemřeš – ale ani to pro mě není dostatečně brzy.“
Král se zhroutil k zemi a už ani neodpověděl.
Znehybněl ve smrti.
Mardig se na něj díval, oddychoval, jako kdyby právě běžel na Útes a zpátky, a postupně mu docházelo, co právě provedl. Otřel si ruku do rukávu své róby a odhodil nůž na zem. Zbraň dopadla s kovovým cinknutím.
Zamračil se na krále.
„O bratry si nedělej starosti, otče,“ dodal. „Pro ně už mám také plán.“
Potom překročil tělo zavražděného otce, aby se mohl podívat z okna. Prohlédl si ulice města. Svého města.
Už brzy bude všechno patřit jen a pouze jemu.
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Kendrick zvednul svůj meč a zablokoval ránu Písečného Chodce, který se na něj obořil. Zazvonilo to jako kdyby do sebe narazily dva meče. Bytost rychle smýkla drápy po čepeli, vykřesala pár jisker a sekla Kendrickovi po tváři, ale ten se stačil včas uhnout.
Otočil se kolem své osy a seknul, jenže i Chodec byl překvapivě hbitý. Jako pružina se ohnul zpátky a Kendrickova čepel proletěla vzduchem zcela neškodně. Bytost potom mrštně vyskočila do vzduchu ve snaze skočit na Kendricka jako kočkovitá šelma – ale on byl tentokrát na takový tah připraven. Poprvé podcenil jeho rychlost, ale okamžitě se z té chyby poučil. Teď se přikrčil, aby získal oporu v nohách, a bodnul přímo nad sebe. Obluda se na jeho meč nabodla vlastní vahou.
Přešel do podřepu a seknul v kruhu kolem sebe, čímž uťal nohy hned dvou Chodců, kteří se k němu blížili. Potom přetočil svůj meč před tělem a bodnul za sebe do břicha dalšího, jenž se na něj chystal skočit zezadu.
Pouštní obludy se na ně sbíhaly ze všech stran a rozhořela se nelítostná řež. Brandt a Atme bojovali po jedné Kendrickově straně, zatímco Koldo s Ludvigem se bili na druhé. Všichni si vzájemně kryli záda a brzy zjistili, že musejí utvořit kruh zády k sobě, aby byli schopni té přesile čelit. Sekali kolem sebe, bodali, kopali a všemožnými dalšími způsoby si udržovali Písečné Chodce od těla.
Bojovali dál a dál pod žhavými paprsky pouštních sluncí, před kterými se nebylo možné nikam schovat. Kendrickova ramena pálila bolestí, ruce byly od zápěstí až po loket od krve nepřátel a nohy jej po tom dlouhém pochodu už sotva držely. Neměli žádnou možnost si odpočinout, připravit se na boj, ani jak z něj uniknout. Bojovali o holé životy. Píseční Chodci krákorali svými skřehotavými hlasy a útočili na ně koordinovaně ze všech stran. Kendrick věděl, že v tomto boji musejí být extrémně opatrní, protože zranění se tu, vzhledem ke vzdálenosti, jež musí potom urazit zpátky na Útes, rovnalo přímé smrti.
Kendrick si během boje všimnul, že je nedaleko od nich držen Kaden. Díky bohu, že byl ještě naživu. Ležel na zemi, ruce měl svázané za zády a byl držen několika Chodci najednou, ale stejně se zmítal a ze všech sil se snažil vyprostit. Ten pohled dal Kendrickovi nové síly. Připomněl mu, proč sem přišli a že stále ještě je naděje na úspěch. Pustil se do nepřátel s dvojnásobnou zuřivostí a začal si prosekávat cestu k chlapci. Nelíbilo se mu, kolik se jich kolem něj rojilo a chtěl jej dosáhnout dříve, než mu něco provedou.
Tu najednou vykřikl, když byl zasažen drápy naplno do ruky. Otočil se k útočníkovi, který už se rozmachoval k další ráně, tentokrát mířené na jeho obličej. Kendrick nedokázal včas zvednout meč. Přikrčil se, aby přijal úder, který nejspíše roztrhá jeho obličej na kusy, když tu se vedle něj najednou objevil Brandt a vrazil do útočníka svůj meč až po jílec. Zachránil tím Kendricka na poslední chvíli.
Téměř ve stejném okamžiku Atme skolil dalšího Chodce těsně předtím, než by zabořil své drápy do Bradtova krku.
Kendrick se otočil a zabil dva další, kteří útočili na Atmeho.
СКАЧАТЬ