Dar Bitvy. Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ a odrážet je. Už teď byl podrápaný po celém těle, ale nehodlal se nechat za žádnou cenu zastavit. Musel se ke Kadenovi dostat co nejrychleji.

      Věděl, že je musí zastavit a že toto je jediná šance.

      Sáhl k opasku, vytáhl nůž a vrhnul. Zabil jím jednoho z Chodců těsně předtím, než stačil zabořit svoje drápy do Kadenova krku. Kendrick se vrhnul jako šipka kupředu, během vteřiny překonal zbývající vzdálenost a rychlými seky poslal k zemi zbývající nepřátele.

      Potom se rozkročil nad ležícím Kadenem do obranného postavení. Ostatní se k němu rychle přiblížili a začali útočit. Kendrick odrážel rány jejich pařátů, ale brzy byl obklíčen. Bojoval do všech směrů, odhodlán zachránit Kadenovi život. Ostatní už se mezitím stačili uvolnit od útočníků a teď jim spěchali na pomoc.

      Když si Kendrick ukradl vteřinku prostoru, využil jí, aby chlapci přeřezal jeho pouta.

      „Vem si můj meč!“ křikl na něj.

      Kaden tasil Kendrickův záložní meč, otočil se a postavil se obludám po Kendrickově boku. Navzdory tomu, že byl mladý, viděl Kendrick, že je rychlý, zručný v práci s mečem a ani trochu se nebojí. Byl dobrý pocit mít ho po boku.

      Bojovali ve dvojici a znovu pobíjeli soupeře nalevo i napravo. Jenže těch bylo příliš mnoho a netrvalo dlouho a zcela je obklopili.

      Kendrick cítil, jak jeho paže slábnou a začínají se třást, když tu se najednou ozval hromový bojový pokřik a on spatřil Kolda a ostatní, jak se k nim prosekávají. To mu dodalo trochu nových sil. Teď už jich proti Písečným Chodcům stálo šest a to byla síla, na kterou ty obludy nedokázaly najít recept. Brzy je všechny pobili.

      Nastalo ticho. Kendrick ztěžka oddychoval a měl co dělat, aby se nezhroutil k zemi. Nedokázal uvěřit tomu, co právě vykonali. Všude kolem nich ležela těla pobitých nepřátel, rozesetých do různých směrů a pospojovaných potůčky krve, které byly však rychle vpíjeny žíznivým pouštním pískem. On i ostatní byli doslova pokryti ranami, ale žádná nebyla vážnější. Kaden byl zcela v pořádku, volný a teď se radostně usmíval.

      Vděčně je začal všechny objímat.  Začal s Kendrickem a přitom se na něj významně podíval a pokýval hlavou na znamení díků. Poslední objetí si nechal pro Kolda, svého nejstaršího bratra, jehož černá kůže se leskla potem.

      „Nemůžu uvěřit, že jste pro mě přišli,“ řekl Kaden.

      „Jsi přece náš bratr,“ odpověděl Koldo. „Jak bychom mohli nepřijít?“

      Tu se najednou ozvalo zaržání koní. Vzhlédli a spatřili šest zvířat, která byla Chodci někde ukradena a teď tu stála svázána k sobě provazy a čekala na smrt. Všichni si vyměnili pohledy.

      Potom se vrhli ke koním, začali je odvazovat a naskakovat na ně. Ještě pořádně ani neusedli, když už je vedli po stopě zpátky do pouště a konečně směrem k domovskému Útesu.

      KAPITOLA PATNÁCTÁ

      Erec stál na zádi své lodi, která teď plula na konci flotily, a nervózně si prohlížel horizont za nimi. Na jednu stranu byl rád, že se jim podařilo zlikvidovat tu imperiální pevnůstku, osvobodit otrockou vesnici, vrátit se zpátky k soutoku řek a znovu se vydat správným směrem k Volusii, Gwendolyn a jejímu lidu. Na stranu druhou za to však zaplatil cenu. Ne pouze ve ztracených vojácích, ale také v promeškaném čase. Smazal se tím celý náskok, který nad tou imperiální flotilou ještě měli. Ztratili svoje denní vedení. Teď už je ostatně viděl. Jejich zlaté a černé vlajky nebyly ani kilometr za nimi a až sem doléhalo dunění bubnů jejich veslařů. Pronásledovali je neúnavně jako sršni, kterým někdo rozkopl hnízdo. Jejich lodě navíc byly početnější a větší.

      Podíval se kupředu. Od vesničanů věděl, že město Volusia už leží nedaleko, možná jenom za několika říčními zatáčkami. S rychlostí, jakou se imperiální flotila blížila, si však nebyl jistý, jestli tam jeho mnohem menší flotila dopluje včas. Začínal se smiřovat s myšlenkou, že to možná bude muset otočit a pokusit se s nimi bojovat v předem ztracené říční bitvě.

      Potom uslyšel zvuk, při kterém mu přeběhl mráz po zádech. Otočil se znovu zpět a trhnul sebou. První imperiální lodě se přiblížily na dostřel a teď už byla ve vzduchu první salva šípů. Bylo jich tolik, že nebe potemnělo. Velkým obloukem proletěly nad zbývajícími metry řeky a začaly klesat přímo na jeho lodě. Erec se schoval za zábradlí a potom s úlevou sledoval, jak se všechny šípy noří do vody za zádí. První salva byla naštěstí ještě krátká. Znělo to jako kdyby se zničehonic silně rozpršelo.

      „POZOR ŠÍPY!“ zakřičel na vlastní posádku, aby ji varoval.

      Většina z nich se poschovávala právě včas, protože už byla ve vzduchu další dávka. Tentokrát to byly šipky vypálené z kuší, které měly podstatně větší dostřel. Erec sebou mrštil za jeden ze sudů. Jeden z jeho mužů vykřikl. Erec se podíval jeho směrem a viděl, že mu jeden ze šípů skrznaskrz probodl nohu. Velká většina salvy však znovu popadala do vody.

      Erec musel rychle jednat. Impérium se dostávalo do dostřelu a nepotrvá dlouho a budou těmi šípy doslova pohřbeni. Byly tam tisíce větších či menších lodí a jednoduše nebylo možné se takovému množství šípů vyhýbat donekonečna. Erec musel rychle něco vymyslet.

      „Otočíme to a budeme bojovat, bratře?“ zeptal se Strom, schovávající se za stěžněm nedaleko.

      Alistair seděla klidně vedle něj.

      „Zvládneš to, můj milý,“ řekla. „Viděla jsem to.“

      Erec jí pohledem poděkoval za povzbudivá slova a znovu se zadíval na okolní krajinu. Tu dostal nápad.

      „Občas,“ řekl, „musíme něco obětovat, abychom dosáhli něčeho většího.“

      Podíval se na bratra.

      „Naloď se na vedlejší loď, vyžeň z ní všechny pryč a zařaď ji jako poslední,“ poručil mu. Potom Stromovi podal ruku a zadíval se mu do očí.

      „Až s tím budeš hotov,“ dodal, „zapal ji a nasměruj rovnou proti nim. Přeskočíš zpátky sem těsně předtím, než se jí zmocní plameny.“

      Ve Stromových očích radostně zajiskřilo. Bez váhání vyskočil a rozběhl se splnit rozkaz. Gazelím skokem se přenesl na palubu vedlejší lodi a začal udílet rozkazy její posádce. Muži se okamžitě zvedali ze svých úkrytů a v rychlém sledu přeskakovali na Erecovu loď. Její ponor povážlivě klesnul, jak se zdvojnásobila lidská zátěž.

      „Více lidí k veslům!“ reagoval okamžitě Erec ve strachu, že zpomalí.

      Počet veslařů se zdvojnásobil a loď okamžitě citelně nabrala na rychlosti. Přesto však ještě nebyl spokojen.

      „Rozptylte se!“ velel další rozkazy. Přesuňte se na další СКАЧАТЬ