Zrazená . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ klubko. Zaklonila se a uvědomila si, co to bylo.

      Růže. Její vlčí mládě, Růže, skočila Caitlin do náruče. Růže kňučela od nadšení a olizovala Caitlin po celé tváři. Caitlin si nemohla pomoct a musela se začít smát. Objala Růži, odtáhla ji a podívala se na ní.

      Pořád mládě, no Růže troche povyrostla a byla větší, jak si ji Caitlin pamatovala. Caitlin přemýšlela a vzpomenula si, že Růži naposled viděla v Králově kapli, když ležela na podlaze a krvácela po Samanthiném zásahu. Byla si jistá, že Růže byla mrtvá.

      “Dostala se z toho,” řekl Caleb, který jí jako obvykle četl myšlenky. “Je tvrdá. Jako její máma,” dodal s úsměvem.

      Caleb na ně musel celý ten čas dohlížet.

      “Jak dlouho jsem byla mimo?” zeptala se Caitlin.

      “Týden,” řekl Caleb.

      Jeden týden, pomyslela si Caitlin. Neuvěřitelné.

      Měla pocit, jako kdyby byla mimo několik let. Cítila se, jako kdyby umřela a vrátila se zpátky do života, no v jiné formě. Cítila se být úplně nová, jako by začínala život odznovu a s čistým štítem.

      No když si vzpomenula na všechny události, které se stali, uvědomila si, že jeden týden byl taky věčnost. Ukradli meč. A unesli jejího bratra Sama. A přešel už celý týden. Proč po nich Caleb nešel? Tady záleželo na každé minutě.

      Caleb se postavil na nohy, tak jako i Caitlin. Stála oproti němu a dívala se mu nahoru do očí. Její srdce začalo tlouct. Nevěděla, co má dělat. Jaký byl protokol, etiketa. Teď, když byli oba praví upíři? Teď, když on byl ten, který ji proměnil? Byli spolu? Pořád ji stejně miloval, i když byla teď z jeho rasy? Budou teď spolu navěky?

      Cítila se nervózněji jako kdykoliv předtím, jako by bylo v stávce víc než kdy jindy.

      Natáhla se a jemně položila ruku na jeho tvář.

      Podíval se jí do očí a ty jeho zářily v měsíčním svitu.

      “Děkuji,” řekla jemně.

      Chtěla říct miluji tě, ale nedokázala to ze sebe dostat. Chtěla se zeptat: Budeš už navždy se mnou? Pořád mě miluješ?

      Ale navzdory všemu, navzdory všem jejím nově objeveným schopnostem neměla odvahu to říct. Mohla alespoň říct, Děkuji, že jsi mě zachránil, nebo Děkuji, že jsi na mě dával pozor, nebo Děkuji, že jsi tady. Věděla, čeho všeho se musel vzdát, aby tady mohl být, kolik toho musel obětovat. Ale vše, co dokázala říct, bylo Děkuji.

      Pomalu se usmál, natáhl jednu ruku a jemně jí odhrnul vlasy z tváře za ucho. Pak jí hřbetem ruky pohladil po tváři a studoval ji.

      Hádala, nad čím přemýšlí. Chystal se jí projevit svou nekonečnou lásku? Chtěl ji políbit?

      Měla pocit, že ano a najednou zůstala hodně nervózní. Nervózní z toho, jaký bude jejich nový život. Nervózní z toho, co se stane, pokud jim to nevyjde. A tak místo toho, aby si vychutnala tuto chvíli, musela ji zničit. Otevřela její velká, tlustá ústa, i když všechno co chtěla, bylo nechat je zavřené.

      “Co se stalo s mečem?” zeptala se.

      Jeho výraz se úplně změnil. Proměnil se z pohledu plného lásky a vášně na znepokojení a obavy. Viděla, že se to událo v okamžiku, jako když se tmavý oblak prožene po letní obloze.

      Otočil se a udělal několik kroků směrem k okraji kamenných hradeb, otočen zády k ní a díval se na řeku.

      Jsi tak hloupá, pomyslela si. Proč jsi musela něco říkat? Proč jsi ho prostě nemohla nechat tě políbit?

      Záleželo jí na meči, to byla pravda, no ani zdaleka ne tak, jak jí záleželo na něm. Na nich, jako páru. Ale ona zničila tuto chvíli.

      “Obávám se, že meč je pryč,” řekl tiše Caleb, otočen zády k ní a dívající se se před sebe. “Byl nám ukraden. Nejprve Samanthou, a pak Kylem. Překvapili nás. Nečekal jsem, že by se tam mohli objevit. Měl jsem.”

      Caitlin přišla k němu, postavila se vedle něj a jemně položila svou ruku na jeho rameno. Doufala, že dokáže opět změnit náladu.

      “Jsou tvý lidé v pořádku?” zeptala se.

      Otočil se a s ještě utrápenějším výrazem se na ne podíval.

      “Ne,” řekl rozhodně. “Můj sabat je v obrovském nebezpečí. A každou minutu co jsem pryč, toto nebezpečí roste.”

      Caitlin přemýšlela.

      “Tak proč jsi za nimi nešel?” zeptala se.

      Ale odpověď znala ještě předtím, než něco řekl.

      “Nemohl jsem tě opustit,” řekl. “Musel jsem vidět, že jsi v pořádku.”

      To bylo všechno? přemýšlela Caitlin. Chtěl jenom vidět, že je v pořádku? A když uviděl že je, chystá se ji opustit?

      Na jedné straně k němu Caitlin pociťovala velkou lásku, když věděla, co všechno kvůli ní obětoval. No na druhé straně přemýšlela, jestli ho zajímal jenom její fyzický stav? Ne oni dva?

      “Tak…” začala Caitlin, “teď, když vidíš, že jsem v pořádku…tak prostě odejdeš?”

      Vyznělo to příliš krutě. Co s ní bylo? Proč nemohla být laskavejší, jemnější, jako bývala předtím? Určitě to tak nemyslela. Prostě to všechno špatně vyznělo. To, co chtěla říct bylo, Prosím, nikdy mě neopouštěj.

      “Caitlin,” začal tiše, “Chci, abys tomu rozuměla. Moje rodina, moji lidi, můj sabat—jsou v obrovském nebezpečí. Meč je tam venku a je v nesprávných rukou. Musím se k nim vrátit. Musím je zachránit. Popravdě jsem měl odejít už před týdnem…a teď, když vidím, že jsi se zotavila, tak…není to tak, že bych te chtěl opustit. Já ale musím zachránit svou rodinu,” řekl tiše.

      “Můžu jít s tebou,” odpoveděla doufaje Caitlin. “Mohu pomoci.”

      “Ještě jsi se úplně nezotavila,” řekl. “To tvrdé přistání nebyla náhoda. Každému upírovi trvá, než se mu vrátí všechny síly. A ty jsi ještě utrpěla vážné poranění od bodnutí mečem. Vyléčení může trvat dny nebo i týdny. Pokud bys šla se mnou, mohla by sis ublížit. Bojiště teď není místo pro tebe. Tady tě budou trénovat. Proto jsem tě sem přivedl.”

      Caleb se otočil, vedl ji přes terasu a pak se oba podívali na nádvoří.

      Tam, hluboko dolů, byli pod světlem z pochodní desítky upírů, kteří mezi sebou soutěžili a zápasili.

      “Tento СКАЧАТЬ