Zrazená . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ pane,” začala pomalu, “Vystopovala jsem to děvče. Caitlin. A Caleba. Našla jsem je oba. A našla jsem taky meč. Dokonce jsem donutila Caitlin, aby se ho vzdala. Byl na podlaze, jenom kousek ode mně. Za několik vteřin bych ho určitě měla a přinesla vám ho.”

      Samantha polkla.

      “Nevěděla jsem, co se stane pak. Byla jsem překvapená, napadl mě Kyle–”

      V místnosti plné upírů vypukl hlasitý šepot.

      “Předtím, jak jsem stihla popadnout meč,” pokračovala, “ho vzal Kyle. Utekl z kostela a já nemohla vůbec nic dělat. Pokoušela jsem se ho najít, no on byl už dávno pryč. Meč je nyní v jeho vlastnictví.”

      V místnosti se rozšířil ještě hlasitější šepot. Neklid v místnosti by se dal krájet.

      “TICHO!” zakřičel hlas.

      Šepot pomalu utichl.

      “Tak,” začal Rexius, “po tom všem si nechala Kyla vzít meč. Prakticky si mu ho odevzdala.”

      Samantha věděla své, no nedokázala se pořádně ovládat. Musela říct něco na svou obranu. “Můj pane, nebylo nic, co bych mohla udělat—”

      Rex ji přerušil jednoduchým pokýváním hlavou. Toho gesta se děsila. Znamenalo to, že se budou dít zlé věci.

      “Díky tobě se teď musím připravit na dvě války. Tato patetická válka s lidskou rasou a teď i válka s Kylem.”

      Místnost pokrylo těžké ticho a Samantha cítila, že její trest je už na spadnutí. Byla připravená jej přijmout. V mysli si držela Samův obraz a fakt, že ji určitě nemůžou zabít. Nikdy by to neudělali. I po tom všem bude mít život, alespoň nějaký život a Sam bude jeho součástí.

      “Mám pro tebe připravený velmi speciální trest,” řekl potichu Rexius a jeho výraz se pomalu změnil na úšklebek.

      Samantha slyšela, že se za ní otevřeli široké dvojité dveře a otočila se, aby viděla, co se děje.

      Její srdce poskočilo.

      Tažený dvěma upíry tam byl, se spoutanýma nohama a rukama, Sam.

      Objevili ho.

      Měl zacpané ústa a i když se svíjel a snažil se vydat nějaký zvuk, nedokázal to. Z toho šoku a strachu měl doširoka otevřené oči. Táhli ho na kraj místnosti, řetězy řinčeli, pevně ho drželi a nutili ho dívat se.

      “Vypadá to tak, že jsi nejen ztratila meč, no taky jsi si vybudovala vztah ke člověku, navzdory všem pravidlům naší rasy,” řekl Rexius. “Tvůj trest, Samantho, bude sledovat utrpění toho, kdo ti je nejdražší. Cítím, že ten, kdo je pro tebe právě teď nejdůležitější, nejsi ty sama. Je to tento kluk. Tento patetický, malý, lidský chlapec. Velmi dobře,” řekl, naklonil se blíž a šklebil se. “To bude tvůj trest. Tomuto klukovi způsobíme neskutečnou bolest.”

      Samantha měla pocit, že jí vyskočí srdce z hrudě. Tohle bylo něco, co nepředpokládala a něco, co nemohla dopustit. Za žádnou cenu.

      Pustila se do akce a vyskočila směrem k Samovým věznitelům. Jednoho dokázala zasáhnout, silně ho kopla do hrudě. Odletěl o kus dál.

      Ale předtím jak stihla zaútočit na ostatní, bylo na ní několik upírů, drželi ji a tlačili k zemi. Bojovala ze všech sil, no bylo jich tam příliš mnoho a nedokázala se vyrovnat síle všech těch upírů najednou.

      Bezmocně sledovala, jak několik upírů vleče Sama směrem do středu místnosti. Umístili ho na místo-na přesné místo, které bylo rezervováno pro ty, kteří procházeli mučením kyselinou laurovou. Pro upíra byl tento trest nepopsatelně bolestivým. Zjizvilo ho to na celý život.

      Pro člověka bude ta bolest neskutečná a tento trest znamenal jistou a strašlivou smrt. Vedli Sama na jeho popravu. A nutili ji se na to všechno dívat.

      Rexius se usmál ještě víc, když byl Sam spoután a na místě. Jak Rexius přikývl, jeden z přisluhovačů mu strhl pásku z úst.

      Sam se okamžitě, se strachem v očích, podíval na Samanthu.

      “Samantha!” křičel. “Prosím! Zachraň mě!”

      Samantha, navzdory tomu kým byla, propukla v pláč. Neexistovalo nic, vůbec nic, co by mohla udělat.

      Šest upírů přisunulo dopředu obrovský bublající a syčící železný kotlík, kterýbyl připevněn na horní části žebříku. Umístili ho přímo nad Samovu hlavu.

      Sam se podíval nahoru

      A to poslední co viděl bylo, jak tekutina opouští kotlík, bublá, syčí a míří přímo na jeho tvář.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Caitlin utíkala. Květinové pole jí šplhalo až k pasu a jak běžela, prorážela si cestu přímo přes něj. Krvavě červené slunce sedělo jako veliký míč na obzoru.

      Otočen zády ke slunci stál její otec. Nebo alespoň jeho obrysy. Jeho obličej nebyl rozpoznatelný, no ona vědela, že je to on.

      Jak Caitlin běžela a běžela, zoufale toužící po tom, konečně ho spatřit a obejmout, slunce začalo zacházet. Příliš rychle. Všechno se stalo až moc rychle a v průběhu několika vteřin se slunce vytratilo úplně.

      Viděla se, jak běží přes pole uprostřed noci. Její táta tam pořád byl, čekal. Cítila, že chce, aby běžela rychleji, že ji chce obejmout. Ale její nohy už teď běželi nejrychleji jak dokázali a jakkoliv se snažila, zdálo se, že on se pořád vzdaluje.

      Jak utíkala, nad obzorem se pomalu objevil měsíc—veliký, krvavě červený měsíc, který vyplňoval celou oblohu. Caitlin na něm viděla každý detail, všechny vroubky, krátery. Byl naprosto jasný. Její táta stál, jeho obrysy byly naproti měsíce a když se snažila běžet ještě rychleji, zdálo se, jako by běžela vstříc samotnému měsíci.

      Ale nefungovalo to. Najednou se její nohy přestali úplně pohybovat. Podívala se dolů a všimla si, že květy se jí omotali kolem kotníků a nohou a svírali ji. Byli tak těsné a silné, že se brzy nedokázala vůbec pohnout.

      Zatímco se dívala, přes pole se k ní plazil obrovský had. Pokoušela se vzdorovat, vyslobodit se, no byla bezmocná. Vše, co mohla dělat, bylo jenom ho sledovat, jak se přibližuje. Jak se dostával blíž, zvedl se do vzduchu a mířil jí přímo na krk. Otočila se, křičela a cítila, jak se jeho dlouhé zuby zatínají do jejího krku. Ta bolest byla neskutečná.

      Caitlin se vystrašeně probudila, seděla vzpřímeně na posteli a ztěžka dýchala. Chytila se za krk a cítila dvě hojící se jizvy. Na chvíli si pomýlila svůj sen s realitou a podívala se kolem СКАЧАТЬ