Noc Odvážných . Морган Райс
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Noc Odvážných - Морган Райс страница 7

СКАЧАТЬ “Zastavil jsi celý národ skřítků.”

      Alva zatřásl hlavou.

      “Nezastavil,” odpověděl záměrně uvážlivým a starým hlasem. “Jen jsem je zpomalil. Stále se k nám blíží velká a hrůzná destrukce.”

      “Ale jak?” naléhal Kyle. “Tato štěrbina – nikdy by ji nemohli přejít. Zabil jsi jich několik tisíc. Cožpak nejsme v bezpečí?”

      Alva smutně zakroutil hlavou.

      “Ještě jste ani nezahlédli ani část tohoto národa. Ještě jich přijdou milióny. Velká bitva byla započata. Bitva, která rozhodne o budoucnosti Escalonu.”

      Alva kráčel sutí Věže Uru, vybíral si cestu svou holí a Kyle si ho prohlížel, zmatený jako vždy jeho tajemstvím. Nakonec se otočil na Dierdru a Marca.

      “Toužíte po tom, vrátit se do Uru, že ano?” zeptal se jich.

      Dierdra a Marco pokývali s nadějí v očích.

      “Jděte,” přikázal.

      Dívali se na něj zmateně.

      “Ale tam už nic nezbylo,” řekla. “Město bylo zničeno. Zaplaveno. Nyní tam vládnou Pandesiané.”

      “Vrátit se tam by znamenalo vrátit se vstříc naší smrti,” přidal se Marco.

      “Pro teď,” odpověděl Alva. “Ale brzy tam budete potřeba, až přijde velká bitva.”

      Dierdra a Marco nepotřebovali pobízet, otočili se, společně naskočili na Andora a odcválali na jih do lesů, zpět směrem do města Ur.

      Leo zůstal pozadu po boku Kyla a Kyle ho pohladil po hlavě.

      “Když myslíš na mě, myslíš na Kyru, že ano, chlapče?” zeptal se Kyle Lea.

      Leo soucitně zakňučel a Kyle věděl, že po jeho boku zůstane a bude ho chránit, jako by chránil Kyru. Cítil v něm silného partnera v boji.

      Kyle se tázavě ohlédl, když se Alva otočil a hleděl na lesy směrem na sever.

      “A my, mistře?” zeptal se Kyle. “Kde jsme potřeba my?”

      “Přesně tady,” řekl Alva.

      Kyle se zadíval na horizont a stejně jako on se podíval severně, směrem k Mardě.

      “Blíží se,” dodal Alva. “A my tři jsme poslední nadějí.”

      KAPITOLA PÁTÁ

      Kyra byla plná paniky, zatímco se zmítala v pavoučí síti, supěla, zoufale se chtěla vysvobodit, zatímco se k ní ohromné stvoření plížilo. Nechtěla se dívat, ale nemohla si pomoci. Otočila se a přemohla ji hrůza, když viděla syčícího, ohromného pavouka, který se k ní plížil, jedna ohromná noha za druhou. Hleděl na ni ohromnýma rudýma očima, pozvedl své dlouhé, chlupaté nohy, a otevřel doširoka čelist, ukázal žluté tesáky, ze kterých kapaly sliny. Kyra věděla, že už jí zbývají poslední okamžiky – a že to bude hrozný způsob, jak zemřít.

      Jak se kroutila, Kyra uslyšela všude kolem sebe klapání kostí v síti; podívala se a spatřil ostatky všech obětí, které zde před ní zemřely a věděla, že její šance na přežití jsou mizivé. Byla přilepená k síti a nebylo nic, co mohla udělat.

      Kyra zavřela oči, věděla, že nemá na výběr. Nemohla spoléhat na ostatní svět. Musela se zahledět do sebe. Věděla, že odpověď neleží v externí síle, v její externí zbroji. Když bude spoléhat na externí svět, zemře.

      Ale vnitřně cítila, že její síla byla rozsáhlá a nekonečná. Musela ji využít, povolat své síly, kterým se bála čelit. Musí konečně porozumět tomu, co ji pohání, porozumět celkovému výsledku svého duševního tréninku.

      Energie. O tom ji Alva učil. Když spoléháme na sebe, využíváme jen část energie, jen část našeho potenciálu. Využij světovou energii. Celý vesmír čeká, aby ti byl k ruce.

      Cítila, jak jí to proudí žilami. Bylo to to zvláštní, s čím se narodila, to, co ji předala její matka. Byla to síla, která proudila vším, jako řeka, která proudí pod zemí. Byla to stejná síla, které měla potíž uvěřit. Bylo to její nejhlubší já a část, které stále nevěřila úplně. Byla to část, které se nejvíce obávala, ještě více, než kteréhokoli nepřítele. Chtěla povolat svou matku, byla zoufalá po její pomoci, ale přesto věděla, že se k ní zde v této zemi Mardě, nedostane. Byla zcela sama. Snad to, že je úplně sama, nezávisí na nikom jiném, byla poslední část jejího tréninku.

      Kyra zavřela oči, věděla, že to je teď anebo nikdy. Cítila, že se musí přemoci, musí být víc, než svět, který před sebou viděla. Přinutila se soustředit na vnitřní energii a poté na energii všude kolem sebe.

      Kyra se pomalu naladila. Cítila energii pavučiny, pavouka; cítila, jak jí proudí. Pomalu dovolila, aby se stala její součástí. Už se jí nebránila. Místo toho si dovolila, aby se stala její součástí.

      Kyra cítila, jak se zpomaluje; cítila, jak se zpomaluje čas. Naladila se i na nejmenší detaily, vše slyšela, vše kolem sebe cítila.

      Kyra náhle pocítila záblesk energie a poprvé věděla, že celý vesmír byl jeden. Cítila že všechny dělící stěny zmizely, cítila, jak se mezi externím a interním světem zbortila bariéra. Cítila, že rozdíl mezi nimi byl klamavý.

      Pak pocítila náhlý příval energie, jako by se uvnitř jí otevřela přehrada. Začaly ji pálit dlaně, jako by hořela.

      Kyra otevřela oči a uviděla pavouka, nyní tak blízko, který se na ni shora díval a připravoval se skočit. Otočila se a uviděla svou hůl, která byla stopu daleko a která uvízla v síti. Natáhla se, už o sobě nepochybovala. Přivolala svou hůl a ta proletěla vzduchem přímo do její vyčkávající dlaně. Pevně ji uchopila.

      Kyra využila svou sílu, věděla, že je silnější, než to, co vidí před sebou, a věřila si. Pozvedla svou paži, uchopila hůl a ta se uvolnila z pavučiny.

      Zatočila s ní a když se pavouk přiblížil se svými tesáky, natáhla se a vrazila mu hůl do tlamy.

      Pavouk příšerně zapištěl a Kyra mu hůl vpáčila hlouběji do tlamy a otočila ji stranou. On se snažil tlamu zavřít, ale nemohl, hůl ji držela otevřenou.

      Ale potom, ke Kyřině překvapení, najednou zavřel čelisti a prastarou hůl rozlomil na kousky. Zlomil, co nemohlo být zlomeno, roztříštil ji v tlamě jako párátko. Tato bestie byla silnější, než si myslela.

      Pavouk se na ni vrhl a v ten okamžik se čas zpomalil. Kyra cítila, jak se vše zaostřilo. Hluboko cítila, že se může vysvobodit, že může být rychlejší, СКАЧАТЬ