Aréna 3 . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA PRVNÍ

      Mlátím sebou a zápasím s proudem, plíce se mi mohou roztrhnout, zoufale potřebuji vzduch. Snažím se dostat se na hladinu, zuřivě kopu, mířím za světlem. Nevím, kde jsem nebo jak jsem se sem dostala – ale vím, že nemohu dýchat a už to dlouho nevydržím.

      S posledním kopnutím se mi konečně podaří dostat na hladinu. Zalapám po vzduchu, zhluboka dýchám, nikdy jsem se necítila tak polomrtvá – a zároveň tak naživu.

      Jak se pohupuji na rychle se pohybující řece, zahlédnu, jak někdo stojí na břehu a shora se na mě dívá. Ještě předtím, než se mi přes hlavu převalí vlna, si to uvědomím: můj otec. Je naživu.

      A pozoruje mě.

      Jeho tvář má ale tvrdý výraz, až příliš tvrdý. Není v něm žádná vřelost – ne že by v něm někdy nějaká byla.

      Znovu se dostanu na hladinu, bojuji se silou proudu.

      “Tati!” vykřiknu, bojuji s běsnícím proudem. “Tati, pomoz mi!”

      Jsem bez sebe radostí, že ho vidím, ale v jeho tváři nejsou žádné emoce. Nakonec sevře čelist.

      “Máš na víc, vojáku,” vyštěkne. “Chci vidět jak bojuješ!”

      Sevře se mi srdce. Dezorientovaně se rozhlédnu a pak je spatřím: za ním jsou řady přihlížejících. Bio oběti s rozteklými, nádorovitými tvářemi. Vřeští po krvi.

      V hrůze sebou cuknu a dav začne skandovat.

      “Boj! Boj! Boj!”

      Náhle si to uvědomím: jsem v další aréně, dno má plné vody. Je to jako bych byla v gigantickém akváriu, diváci jsou vysoko na tribunách, všichni skandují za mou smrt.

      Naskočí mi bojovný instinkt a kopu vší silou, snažím se zůstat na hladině. Neslyšně křičím, z úst mi nevychází vůbec žádný zvuk.

      Náhle pod hladinou na kotníku ucítím ledovou ruku, která se mě snaží stáhnout dolů.

      Podívám se dolů a jsem překvapená, když v průzračné vodě spatřím obličej, o kterém jsem si myslela, že už nikdy neuvidím.

      Logan.

      Je na živu. Jak je to možné?

      Svírá můj kotník jako v kleštích. Očima na mě visí, zařezává se do mě, zatímco mě stahuje hlouběji pod vodu do jejích hlubin.

      “Bojuj!” křičí můj otec.

      Dav se k němu přidá a zatímco jsem stahována dolů, slyším jejich skandování pod vodou, jako by mi v lebce duněl buben.

      Zpanikařím, kopu a zmítám se, snažím se dostat pryč od noční můry, která se mi odehrává před očima. Voda jako by všechno zpomalovala a já se podívá dolů na Logana, jako ruka je zaháknutá za můj kotník a stále na mě upírá svůj smutný pohled. Dívá se na mě s marnou nadějí, jako by si uvědomoval, že držet se mě znamená mě zabít.

      “Miluji tě,” řekne a v jeho hlase se skrývá bolest.

      Potom se pustí, je odnášen pryč a rychle zmizí v černé hlubině.

      Křičím tak hlasitě, až mě to vzbudí. Zpříma se posadím, srdce mi v hrudi bije tak rychle, že mám pocit, že vybuchne. Celá se třesu. Sahám po sobě, jako bych si chtěla zkontrolovat, že je skutečné. Kůži mám lepkavou na dotek a polil mě chladný pot.

      Jsem mimo z toho СКАЧАТЬ