Moderní básníci angličtí. Jaroslav Vrchlický
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Moderní básníci angličtí - Jaroslav Vrchlický страница 6

Название: Moderní básníci angličtí

Автор: Jaroslav Vrchlický

Издательство: Public Domain

Жанр: Зарубежная классика

Серия:

isbn:

isbn:

СКАЧАТЬ štěstěny nech smích,

      ni Sirén luzné neslyš pění,

      v strž trudů strhnou tebe zlých,

      jichž písně potom konce není!

      Co hromady ti zlata pak,

      zda stačí na to stádo strastí?

      Lesk, jejž potom tvůj uzří zrak,

      to není slunce z duší vlasti!

      Jen lásce služ, toť královna

      všech slastí, její vzdej se moci,

      den radostí ti zarovná

      a požehná vše zjevy noci!

      Madrigal

      Když Láska s Věrností se sešly v ráz,

      jak vesele pastýř tu pěl!

      Jak okřídlený veské dívce čas

      a blaha pln do dálky spěl!

      Však Láska z údolu slz prchla hned,

      a Věrnost promluvila naposled.

      A brzy zjevila se Žárlivost,

      jak plíží se ku vratům z vrat,

      a Nedůvěra s bledou tváří host,

      jak očima koulí, sluch bystří v chvat;

      neb Láska z údolu slz prchla hned,

      a Věrnost promluvila naposled.

      Ach, neuzříme hodinu tu již,

      jež unesla v nadšení nás!

      Jak stéká potok těžce pracně níž,

      jenž vesel trysk v krystalný jas!

      Ba, Láska z údolu slz prchla hned,

      a Věrnost promluvila naposled!

      Polibku

      Ó dítě lásky, nad něž není,

      ó rci, proč prcháš v okamžení

      ó polibku, tak v ráz a hned,

      než užil tebe ret?

      Však jdi, proč vzdychám, co se chvěji

      a na rety se dívám její

      i na měsíc, jenž v růžích plá,

      tam tisíc zrovna takých zrá.

      IX. JOHN LANGHORNE

      Nápis na dvéře bibliotéky

      Ty, jenž chceš směle přestoupit

      práh, kde jest velkých mrtvých byt,

      vstup s volným, čistým duchem sem,

      ne pedantův, chův otrokem!

      Nech pověru vše dávno býti,

      co hlupstvím trávilo tvé žití.

      Co rozum nepochopí, nech,

      zde myslit učit se měj spěch!

      Hleď vnořiti se okem lásky

      a s pílí v tyto tlusté svazky,

      však slepě nevěř v každou lež,

      neb autoři jsou lidé též.

      Máš filosofii snad rád,

      dál, tamo kyne její sad!

      Má sladká Musa s tebou hráti,

      rač vedle si jen vybírati!

      Je náboženství péčí tvou?

      Knih zhrdlo řečí šalebnou

      ty hledej v dílech přírody,

      sled ctnosti, věd a svobody.

      X. JAMES MACPHERSON

      Oslovení večernice

(Z písní o Selmě)

      Ó hvězdo klesající noci!

      Jak lůzně na západě pláš!

      Svou zářnou hlavu zvedáš z oblaků

      a po pahrbcích kráčíš nádherná!

      Rci, nač se díváš v údolí?

      Již větrů bouře dozněla,

      Hluk bystřice sem z dálky zaléhá

      a příboj o dálný se tříští tes.

      Na slabých křídlech mura poletuje,

      ruch letu jejího zní polem v dál.

      Rci, nač se díváš, světlo spanilé?

      Ty usměješ se a již mizíš zas,

      kol tebe s plesem víří zástup vln,

      ty koupají tvé kštice milostné.

      Buď s bohem, paprsku ty mlčící,

      Ty světlo v duši Ossiana vzplaň!

      Pohřební zpěv Darthuly

      Jak smutná jsi, dívko z Cothy!

      (sto Cairbara bardů pělo).

      Vlá ticho u modrých proudů Selmy,

      již klesl Truthillův rod.

      Kdy vstaneš zas v své kráse?

      Ty první z Erinu dívek?

      Jest v hrobě sen tvůj dlouhý

      a jitro vzdálené.

      Víc nezjeví se slunce tvému lůžku

      a neřekne ti: Vstaň, ó Darthulo!

      Ty první z žen! Ó vstaň!

      Již povstal vánek jarní,

      již kvítí hlavou tiše na zelených stráních,

      již hvozdů pučící se vlní listí.

      Ó vrať se, slunce, zpátky

      jat spící a dcera Kolly,

      víc nepřijde v své kráse

      víc nepohne se v stopách líbeznosti svojí!

      Vinvela a Shilrik

      Vinvela

      Můj miláček jest pahorků syn.

      On stíhá prchající zvěř.

      Psi jeho šedí funí kolem něho

      a luku jeho tetiva zní větrem.

      Zda spočíváš u zdroje skály,

      zda v hluku bystřin sníš?

      Hle třtinou klátí vítr,

      mha letí po pahorku.

      Chci nezřena se dostat k svému hochu,

      chci u skály jej vidět.

      Já, miláčku, tě zřela poprvé

      u stověkého dubu u Brauno;

      ty z honby jsi se vracel štíhlý,

      pláls krásou mezi druhy svými.

      Shilrik

      Ký hlas to slyším?

      Jak větru letnímu jest podoben!

      U klátících se neležím já třtin

      a СКАЧАТЬ