Moderní básníci angličtí. Jaroslav Vrchlický
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Moderní básníci angličtí - Jaroslav Vrchlický страница 1

Название: Moderní básníci angličtí

Автор: Jaroslav Vrchlický

Издательство: Public Domain

Жанр: Зарубежная классика

Серия:

isbn:

isbn:

СКАЧАТЬ v Vrchlický

      Moderní básníci angličtí

      I. JAMES THOMSON

      Rule, Britannia!

      Když v rozkaz nebe Britů zem

      se vznesla z azurových vod,

      tu svobody jí úpisem,

      to andělský pěl chorovod:

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Kde národ jak Tvůj požehnán?

      Tyranům každý kořistí!

      Ty velká, rozkvítá tvůj lán

      všem k postrachu a závisti.

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Ty vznešenější vstaneš zas

      vždy po útoku ciziny,

      mrak s bouří tebou nezatřás,

      tě zpevnil jak dub otčiny.

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Tyranství neschvať tebe spár,

      když zhroutit chce tě jeho vztek,

      to šlechetnější vzbuď jen žár

      v zdar tobě – jemu v úpadek.

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Tvým květ venkovských niv jest všech,

      tvým bující všech obchod měst,

      Tvým celé moře, každý břeh,

      jejž jímá, všecko tvojím jest!

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Sbor Mus hle, s písní Svobody

      je šťastných břehů Tvojich host,

      ó výspo vděku, lahody,

      kde krásy strážcem statečnost!

      Vládni, Britsko, mořem, Brit

      nesmí nikdy otrok být!

      Hymna

(Epilog „Počasů“)

      Ta, jež se mění, Otče, příroda

      jest božství Tvého háv. Rok proudící

      je plný tebe! V Máji líbezném

      tvá kráčí krása, něžnosť tvá i láska.

      Luh svítí v dál, jest balsam měkký vzduch,

      les usmívá se, hory echy zní

      a každý smysl, srdce radost jest.

      Tvá sláva spěje v Léta měsících

      jet plny s teplem světla. Vyplnění

      rok pije z tvého slunce kypící

      a hlas tvůj v řeči hromu zaznívá

      a často z rána, v poledne i večer

      ve bouři hvozdů, v bystřin hlaholech.

      Tvá dobrota v Jeseni bezmezná

      vše k svátku, co tu žije, k plesu zve.

      A v Zimě v mračen vichřic průvodu

      se blížíš mocný, bouře valí se,

      tma vznešená! Na křídlech vánice

      hřmíš probouzeje úctu tvorů všech,

      v jho Přírodu spneš dechem severáku.

      Ó tajuplné kolo! Božské síly,

      a bezdné hloubky! Jednoduchý obraz,

      v němž tolik pele, tolik umění

      a krásy s něhou na souzvuk se pojí!

      Stín nepozorovaně splývá v stín

      a všecko tvoří spolu ladný celek

      víc unášejíc, čím se rozvinuje!

      Však tupě bloudě člověk bez vědomí

      tě nevidí ni mocnou ruku tu,

      jež stále činná tiché sféry valí

      jen v taji tká a kouříc vylévá

      tu krásnou náplň Jaro šatící

      ze slunce horký vylévajíc den.

      Vše tvory živí, bouře rozdává

      a jak se země změnou zmlazu

      vše sílu žití plesem proniká!

      Hleď, Přírodo! Co duši má a dech

      ve volném chrámu šíré oblohy,

      Jej pouze zbožňuj! Jeden žhoucí zpěv

      proň zvedni se! Vy zvučné sbory věštců

      Jej chvalte chladem, jímž vlá Jeho dech,

      Jej oslavujte v pustých úvalech,

      kde na skalisku chvějná borovice

      ve hnědém stínu vážnou zbožnost vzbouzí.

      A vy, jež hřmíte v notách divějších

      svět děsíce, v dál odnášejte k nebi

      ten bouřný zpěv a rcete, kdo vás poslal!

      Vy zdroje chválou Jeho s bystřinami

      v dál hlučte, bych ji slyšel, zadumán

      když bloudívám po vašich březích sám!

      Vy rvavé v smělém spádu ručeje,

      vy mírné proudy, jejichž zrcadla

      se kroutí v dol, a ty obrovské,

      ty, jež jsi samo v sobě divů svět!

      Jej velebte, Jenž, kterak se mu zlíbí,

      vás žene v odboj a vás konější!

      Svůj smíchejte dech, trávy, plody, květy,

      ať k tomu stoupá, jehož sluncem pnete

      se výš a jehož štětec barvu dává

      a vůni dech! Vy nakloňte se, hvozdy,

      vy šumte, klasná pole! Vylijte

      svůj tichý zpěv do žence hrudi, sám

      když domů jde při luně veselé!

      Vy strážci Nebes, ve snu, bez starosti

      když dřímá Zem, ó vzplaňte sladčeji,

      vy souhvězdí! co vaši andělé

      v paprsky bijí lyr vám stříbrných.

      Dne velký zdroji! Svého Tvůrce ty

      zde nejvěrnější zrcadlo, jež v dál

      od světa k světu žití moře šíříš,

      svým každým svitem jeho chválu piš

      do Vesmíru! Hřmí… Tiché lidstvo buď,

      než dozní tato hymna z mraku v mrak.

      Teď jásejte, ó vršky! s mechem lesy

      ať bečí skot váš, hlasný jeho řev

      ať plní údol! Velký Pastýř jde

      a s ním jde jeho říš, kde bolů není.

      Vy vstaňte, háje, písní zazněte,

      vy lesy všecky a když činný den

      se sklání spánku nechaje svět mdlý,

      ty nejluznější ptáčku, Filomelo,

      okouzli stíny, noc jej chválit uč!

      Ty, celý vesmír usmívá se na Tě,

      ty СКАЧАТЬ