Strakonický dudák. Josef Kajetán Tyl
Чтение книги онлайн.
Читать онлайн книгу Strakonický dudák - Josef Kajetán Tyl страница 5
Название: Strakonický dudák
Автор: Josef Kajetán Tyl
Издательство: Public Domain
Жанр: Зарубежная классика
isbn:
isbn:
KALAFUNA: Já jsem to. Vezmi oči do hrsti.
ŠVANDA: A kam se poděli ti andělé?
KALAFUNA: Tady? Leda tohle roští – nebo nějaká polednice: ty zde mívají svoje rejdy.
ŠVANDA: Polednice? Viděl jsi už nějakou?
KALAFUNA: Já ne, ale matka mé báby říkávala, že její prabába jedenkráte jednu potkala a že –
ŠVANDA: A copak jsou vlastně ty polednice?
KALAFUNA: To jsou jako invalidky lesních panen. Když prý se nějaká lesní panna zamiluje do člověka, ta jejich královna ji vyžene a udělá z ní bludnou polednici, a z těch polednic se po čase stanou divé ženy. Ale teď pojď!
ŠVANDA: Kam?
KALAFUNA: No, kam – hrát!
ŠVANDA: Já? Hrát? Já mám teď jiné hraní v hlavě. Půjdu do světa!
KALAFUNA: Ale, hochu, dej si pokoj. Podívej se na mne. Já nevystrčil jaktěživ hlavu dál, než, abych tak řekl, za panské stodoly, a co mi chybí? Zdráv jsem, ženu mám –
ŠVANDA: To je to! – Ale já ji nemám a s holýma rukama ji nedostanu. A pro peníze musím do světa. Tam je vydělám.
KALAFUNA: Vyděláš? Ale co proděláš? Svět je okluzký!
ŠVANDA: Tisíce! Mně se o nich zdálo.
KALAFUNA: Tak? Nu jen když se ti o nich zdálo – he, he! To je trefa. Zůstaň doma!
ŠVANDA: Já ti byl jako v pěkném velkém zámku, a tam bylo plno pánů a paní a všechno ve zlatě – a ti chtěli, abych jim hrál.
KALAFUNA: He, he! Kdyby to byli naši v koženkách, to bych se nedivil.
ŠVANDA: Na začátku jsem nevěděl, mám-li se opovážit –
KALAFUNA: Aby se ti nevysmáli.
ŠVANDA: Ale potom si dodám kuráže, vezmu kozlíka do ruky – (dělá vše, jak vypravuje).
KALAFUNA: A páni si zacpávali uši.
ŠVANDA: Myslím si: skoč oko nebo zub – fouknu do měchu a začnu hrát. (Hraje polku.)
KALAFUNA: A paničky utíkaly, jako by do nich střelil – he, he! U nás – (pozoruje podivnou hru) by to arci prošlo; ale páni mají – jiné lahůdky – u nich to jde: es tralalala. Ale Švando (Kalafuna se postupně roztančí podle Švandových dud) dej pokoj – tacet – dělej pauzu! (Pláče pohnutím, zpívá a přiznává podle Švandovy melodie.)
ŠVANDA (přestane hrát): Copak ti je?
KALAFUNA (stírá slzu): Který duch ti to sedl do měchu? Švando, chlapče! To zrovna chytá za srdce!
ŠVANDA: To mi povídali ti páni také – a sypali mi potom tolary. Sám nevím, je to v těch dudách, nebo v mém smutném muzikantském svědomí?
KALAFUNA: Nech tolary ve snu a drž se pravdy! Pojď a zahrej ve vsi! Ti budou koukat na našeho Švandu.
ŠVANDA: Teď už ne, kamaráde. Já jdu do světa, jak jsem,s holýma rukama –
KALAFUNA: Švandičko, nedělej mi to!
ŠVANDA: Tak dlouho se krčí malý vrabec v hnízdě, až přece vyletí a potom hejchuchu! Celý svět je jeho, všude klove, všude zobe, všude se třepetá. Já se budu nynčko také třepetat. (Za scénou Dorotčino blížící se volání: Švando!) Tady, Dorotko! (Vzdychne.) Ale Dorotka?
KALAFUNA: Vidíš, příležitost dělá zloděje. Pamatuj, že bys tu nechal Dorotku!
ŠVANDA: Ale nic! Musí na mne věrně čekat. Já si budu také hledět jen tisíců. – Už jde, schovme se jí!
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.