Dokonalý Úsměv. Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ z nápravného zařízení pro mladistvé, zjistila by, že ho lékařský personál považoval za sociopata s mimořádnou schopností ovládat a skrývat své násilné záliby.

      Poslední část jeho propouštěcích papírů uváděla: „Dle názoru tohoto lékaře, představuje pacient Cortez pro společnost i nadále hrozbu. Naučil se sice skrývat své tužby, je však vysoce pravděpodobné, že se u něj někdy v blízké či velmi vzdálené budoucnosti projeví ty samé psychické potíže, které ho přivedly do této léčebny. Náš současný systém bohužel pro tuto možnost nenabízí řešení a vyžaduje, abychom pacienta bezodkladně propustili. Ačkoli se další léčba nenařizuje, důrazně se doporučuje.“

      K žádné další léčbě nedošlo. Když se z Ernieho stal strážce na NRD a začal přicházet do styku s Boltonem Crutchfieldem, mistrem manipulace, propadl jeho kouzlu. Nikdy to však na sobě nedal znát, dál dělal svou práci a vesele se bavil se svými kolegy, které měl nakonec zabít.

      Kat obviňovala za jejich smrt sama sebe, třebaže ji nemohla nijak předvídat. Jessie se opakovaně pokoušela její pocit provinilosti zmírnit, avšak bez úspěchu.

      „Já jsem forenzní profilistka, vyškolená k tomu, abych odhalila právě věci, jako jsou sociopatické tendence,“ utěšovala ji. „Setkala jsem se s ním nejmíň desetkrát a nikdy jsem nepojala ani nejmenší podezření. Nechápu, jak bys to mohla poznat ty.“

      „Na tom nezáleží,“ trvala na svém Kat. „Nesla jsem zodpovědnost za bezpečí svých pracovníků a za to, aby všichni vězni zůstali pod zámkem. Na obou frontách jsem selhala. Zasloužím si plnou vinu.“

      Tato konverzace se odehrála před třemi dny. Nyní už byla Kat někde ve Francii a neměla přitom tušení, že si maršálové od Interpolu vyžádali tajného agenta, který ji bude pro její vlastní bezpečí pronásledovat. Jessie na druhou stranu nezbývalo nic, než válet se na plastovém lehátku u bazénu téměř na doslech dálniční dopravy. Neměla nikoho, s kým by si mohla povídat, téměř žádné soukromí a skoro nic, čím by se rozptýlila, aby jí myšlenky nezaplouvaly do temných míst. Občas, když ji přepadly obzvlášť silné záchvaty sebelítosti, měla pocit, jako by z ní znovu dělali oběť.

      Zvedla se, aby si dovnitř zašla pro něco k snědku, a po cestě si navlékala košili, kterou jí před pár dny koupil jeden z maršálů. Nikdo mu nedal žádné podrobné pokyny, nebyla tedy jeho chyba, že jí příliš neseděla. Jessie se ovšem nedokázala ubránit jistému podráždění, že jí sahá sotva k bokům a přitom pořád vypadá jaksi obrovsky. S jejími téměř sto osmdesáti centimetry a štíhlou postavou potřebovala něco dvakrát tak dlouhého a o polovinu užšího. Hnědé vlasy, jež jí sahaly po ramena, si stáhla do ohonu a prošla dveřmi, přičemž se snažila, aby se jí v zelených očích nezračilo příliš zjevné otrávení.

      Při vstupu do domu zahlédla, jak maršál u posuvných dveří lehce pootočil hlavu. Zjevně naslouchal nějaké zprávě ve sluchátku. Ať už se z něj dozvěděl cokoliv, mimoděk mu z toho ztuhlo celé tělo. Jessie věděla, že se něco děje, ještě než vešla do kuchyně.

      Jelikož jí nic neřekl, pokračovala do kuchyně a předstírala, že si ničeho nevšimla. Nevěděla, jestli se zpráva netýkala narušení bezpečnosti domu, a tak se začala rozhlížet po něčem, čím by se mohla bránit, kdyby ji tu našel Crutchfield. Na konzolovém stolku v jídelně stálo skleněné sněžítko San Francisca zhruba o velikosti žlutého melounu.

      Hlavou jí problesklo, proč by v San Franciscu padal sníh, to už však kouli popadla do dlaně a schovala si ji za záda. Pak se vrátila do kuchyně, opatrně našlapovala na bříška svých chodidel, tělo měla připravené k akci a očima těkala z jedné strany na druhou ve snaze odhalit skrytou hrozbu. Na opačném konci kuchyně se otevřely dveře.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Zatímco Jessie čekala, až uvidí, kdo to je, uvědomila si najednou, že úplně přestala dýchat. Přinutila se pomalu a potichoučku vydechnout.

      Do místnosti vstoupil energicky a bez sebemenší známky rozrušení Frank Corcoran. Vedoucí maršál její ochranné jednotky působil čistě profesionálním dojmem. Měl hranatou čelist a široká ramena v námořnicky modrém obleku a bílé košili. Kolem krku měl perfektně uvázanou černou kravatu. V úhledně zastřiženém kníru se mu začínaly objevovat první šediny, stejně jako v jeho krátkých černých vlasech.

      „Posaďte se, slečno Huntová,“ vybídl ji. V hlase mu nezaznívala ani kapka neformálnosti. „Musíme si promluvit. A to sněžítko můžete položit. Slibuji vám, že ho nebudete potřebovat.“

      Jessie postavila kouli na kuchyňský stůl, přičemž se úmyslně vyhnula otázce, jak o ní věděl, a posadila se. Nepřestávala přitom uvažovat, jaké nové peklo se jí chystá odhalit nyní. Xander Thurman už jí zavraždil oba adoptivní rodiče. Když se k ní snažil dostat v jejím vlastním bytě, málem zabil dva policisty. Násilný únik Boltona Crutchfielda z NRD způsobil smrt šesti strážníků. Povedlo se snad některému z ostatních utečenců najít v Evropě Kat? Políčili si na jejího kamaráda a někdejšího policejního partnera detektiva Ryana Hernandeze z LAPD, o němž neslyšela už několik dní? Připravila se na nejhorší.

      „Mám pro vás pár novinek,“ oznámil Corcoran, když si uvědomil, že se ho Jessie sama na nic nezeptá.

      „Dobře.“

      „Mluvil jsem s vaším kapitánem,“ sdělil jí a vytáhl z kapsy útržek papíru, ze kterého přečetl zbytek vzkazu. „Chtěl, abych vám předal pozdravy od celého okrsku. Říkal, že vyšetřují všechna možná vodítka a že doufá, že už tu nebudete muset sedět moc dlouho.“

      Jessie z Corcoranova skeptického tónu a povytaženého obočí poznala, že s kapitánem Deckerem stejný pohled na situaci nesdílí.

      „Chápu to správně, že vy to tak optimisticky nevidíte?“

      „To je moje druhá zpráva,“ prohlásil, aniž by jí úplně odpověděl na její otázku. „Zatím jsme při hledání pana Crutchfielda neměli žádné štěstí. Ačkoli, jak již víte, jsme zadrželi dva z uprchlíků, další dva zůstávají na svobodě, o panu Cortezovi nemluvě.“

      „Poskytli vám dopadení vězni nějaké užitečné informace od té doby, co jsme spolu naposledy mluvili?“

      „Bohužel ne,“ přiznal. „Oba muži stále tvrdí to samé – že se hned pár minut po svém útěku vydali každý svou cestou. Ani jeden z nich neměl tušení, že se něco chystá, dokud je nepustili z jejich cel.“

      „Takže to nejspíš celé naplánovali jenom Crutchfield a Cortez?“

      „Přesně tak si to myslíme,“ odvětil Corcoran. „Po všech uprchlících nicméně probíhá rozsáhlé pátrání. Kromě LAPD se na něm podílí i oddělení šerifa, CHP, CBI a FBI, jakož samozřejmě i maršálská služba.“

      „Neušlo mi, že jste řekl, že pátráte po uprchlících,“ podotkla. „A co Xander Thurman?“

      „Co СКАЧАТЬ