Svezení. Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ Riley, jakožto čerstvá agentka sestupovala z pódia, všimla si, že zdaleka ne všichni absolventi vypadají, že by jí to přáli. V některých tvářích se dokonce zračilo spíše rozhořčení. Stěží jim to ale mohla zazlívat. Když se po vyřešení případu vrátila zpět na Akademii, tak ji při různých cvičeních neustále určovali jako vedoucí týmu. Nebylo žádným tajemstvím, že někteří studenti měli pocit, že Rileyina nedávná zkušenost z terénu jí s sebou přinesla nespravedlivou výhodu oproti ostatním. Zvlášť to muselo popudit ty, kteří předtím působili v oblasti prosazování práva.

      Riley se posadila zpět na své místo a byla naprosto pohlcená emocemi z toho, že jí bylo uděleno toto ocenění. Nevzpomínala si, že by někdy v životě něco takového zažila.

      Zbytek absolventů jeden po druhém na pódiu postupně odříkali přísahu a převzali své odznaky. Když přišel na řadu John, Riley se na něj usmála a zamávala a on jí nesměle zamával nazpátek.

      Poté, co i poslední student odříkal svůj slib, ředitel Cormack znovu pogratuloval všem absolventům k úspěchu a oficiálně ukončil ceremonii.

      Riley okamžitě zamířila za Johnem a Frankie, kteří pyšně svírali své nové odznaky.

      „Dokázali jsme to!“ zvolal John a objal Riley.

      „Jsme opravdoví agenti FBI!“ Frankie také objala Riley.

      „To teda jsme,“ řekla Riley.

      „A nejlepší na tom je, že budeme všichni pracovat na ústředí v DC. Zůstaneme spolu!“ dodala Frankie.

      „To nebude mít chybu!“ souhlasila Riley.

      Zhluboka se nadechla. Po náročném létě, které prožila, jí konečně vše vycházelo. Dokonce lépe než si kdy představovala.

      Rozhlédla se kolem sebe po Ryanovi a spatřila, jak se za ní prodírá davem.

      Tak to přeci jen zvládl a dorazil. A mile se usmívá.

      „Gratuluju, zlato,“ řekl a políbil ji na tvář.

      „Děkuju,“ Riley mu opětovala polibek.

      Ryan vzal Riley za ruku: „A teď můžeme vyrazit domů.“

      Riley se usmála a přikývla. To byla další skvělá věc na dnešním dni. Po dobu trvání výcviku na Akademii musela přespávat na koleji, zatímco Ryan zůstával v bytě v DC. Netrávili spolu tolik času, kolik by si oba přáli.

      Příslib práce na ústředí FBI v DC znamenal, že bude dojíždět jen pár stanic metrem. Můžou spolu konečně začít žít a za nedlouho by mohli začít plánovat svatbu.

      Než se ale Ryan a Riley otočili k odchodu, John na Riley zavolal: „Riley, počkej. Ještě musíme něco vyřídit.“

      Riley otevřela doširoka oči, když jí to došlo.

      No jo, ještě něco musíme vyřídit.

      Spolu se svými přáteli vyšla ven do studeného zimního počasí, kde už všichni noví agenti v řadě za sebou čekali frontu ke skladu zbraní. Riley a její dva přátelé si rychle pospíšili, aby se zařadili do fronty. Ryan je následoval.

      Riley si všimla, že Ryan vypadá poněkud zmateně.

      Vůbec nemá tušení, co se tu děje, došlo jí.

      Teď ale nebyl vhodný čas mu něco vysvětlovat. Riley a její přátele se blížili k veliteli této sekce.

      Když se k němu dostali, předal jim všem služební zbraň – pistoli Glock ráže 22.

      Ryan zůstal překvapeně stát s pusou dokořán. Riley si stihla všimnout, že v jeho výrazu se nezračilo jen překvapení, ale také obavy.

      Bude si muset zvyknout, že nosím zbraň, pomyslela si.

      Riley se na něj usmála: „Tak to by bylo, teď můžeme vyrazit domů.“

      Když se loučili s jejími přáteli, ulevilo se jí, že nepronesl žádný komentář ohledně smrtící zbraně, kterou má u sebe.

      Všechno bude v pohodě, říkala si v duchu.

      V tom k ní ale přistoupil neznámý mladý muž s obálkou v ruce.

      „Vy jste Riley Sweeneyová?“ zeptal se jí.

      „Ano,“ odpověděla Riley.

      Mladík jí podal obálku se slovy: „Tohle je pro vás. Tady to, prosím, podepište.“

      Riley podepsala převzetí obálky a okamžitě ji otevřela.

      Když si přečetla obsah sdělení uvnitř, zapotácela se pár kroků dozadu.

      „Co se děje?“ zeptal se Ryan.

      Ztěžka polkla a odpověděla: „Změna místa výkonu práce.“

      „Co tím chceš říct?“

      „Že nebudu pracovat na ústředí FBI v DC. Byla jsem převelena na oddělení behaviorální analýzy tady v Quanticu.“

      Ryan se zakoktal: „Ale – ale ty jsi říkala… Měli jsme začít žít spolu.“

      „Začneme a budeme,“ okamžitě ho ujistila Riley. „Vždyť to není tak daleko na dojíždění.“

      Přesto ale sama moc dobře věděla, že tato změna jim značně zkomplikuje život. Neznamenalo to, že spolu nebudou moci zůstat, ale rozhodně to nebudou mít lehké.

      „No, takhle to přeci nepůjde. Musí to změnit,“ vyštěkl Ryan.

      „Nemůžu je přinutit, aby to změnili,“ odvětila Riley. „Jsem tu úplný nováček na nejnižší pozici, jako ty v advokátní kanceláři.“

      Ryan na pár okamžiků ztichl a pak zavrčel: „Kdo tohle vůbec vymyslel?“

      Riley se nad tím zamyslela. Když uváděli tři lokality, ve kterých by chtěla působit, Quantico mezi nimi určitě nebylo. Kdo se jen mohl zasadit o to, aby ji umístili právě sem?

      Hned, jak jí to došlo, musela si povzdechnout.

      Moc dobře vím, kdo má tohle na svědomí.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Zvláštní agent Jake Crivaro nespokojeně zíral na svá míchaná vajíčka.

      Měl jsem na to oficiální uvedení do úřadu dorazit, přemítal.

      Seděl na velitelství oddělení behaviorální analýzy v budově v Quanticu a přemýšlel o své mladé svěřenkyni Riley Sweeneyové. Její uvedení do úřadu po dokončení СКАЧАТЬ