Cesta Hrdiny . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ z nich právě minul.

      Thora naplnilo rozhořčení. On by tohle trefil. Nebyl o nic horší než kdokoliv z těch dole. Jenom protože byl mladší a trochu menší přece ještě neznamenalo, že na to nemá.

      Najednou Thor ucítil čísi ruku, jak dopadla na jeho záda, a hned potom jej ztáhla dozadu, až se pustil římsy a padal k zemi. Dopadl tvrdě do prachu pod oknem.

      Otevřel oči a viděl, že nad ním stojí onen strážný a jízlivě se na něj dívá.

      „Co jsem ti řekl, kluku?“

      Než mohl jakkoliv reagovat, strážný se napřáhl a tvrdě chlapce nakopl. Thor ucítil ostrou bolest v žebrech, zatímco strážný se napřahoval znovu.

      Tentokrát však Thor chytil jeho nohu v letu, zatáhl za ni a vyvedl muže z rovnováhy tak, že ten se svalil na zem.

      Thor se rychle postavil na nohy. Ve stejný okamžik byl ale na nohou i strážný. Thor na něj upřeně zíral, šokovaný tím, co se mu právě podařilo se strážným udělat. Muž se na něj zachmuřeně mračil.

      „Nejen, že půjdeš do želez,“ zasyčel, „za tohle draze zaplatíš. Nikdo se nesmí dotknout královského strážného! Na Legii můžeš zapomenout, protože půjdeš do žaláře! A budeš mít kliku, jestli tě pak ještě někdo někdy uvidí!“

      Strážný vytáhl řetěz s pouty na konci a začal se k Thorovi přibližovat. Ve tváři se mu zračila chuť na pomstu.

      Thorova mysl se hnala jako zběsilá. Nemohl dovolit, aby byl svázán. Také ale nechtěl zranit člena královské stráže. Musel něco vymyslet a musel to udělat rychle.

      Vzpomněl si na svůj prak. Potom už pracovaly jenom reflexy a rutina. Rychlým pohybem vytáhl prak, sáhnul pro kámen, založil jej, natáhl se a vrhnul.

      Kámen prosvištěl vzduchem a vyrazil strážnému pouta z ruky. Také naplno trefil prsty, které držely řetěz. Hlídačova tvář se zkroutila bolestí. Muž zařval a zatřepal zasaženou rukou. Pouta zařinčela na zemi.

      Potom strážný věnoval Thorovi vražedný pohled a tasil meč. Tasená zbraň kovově zacinkala.

      „To byla tvoje poslední chyba,“ zavrčel temně a zaútočil.

      Thor neměl na vybranou, tenhle muž ho na pokoji nenechá. Založil další kámen a vrhnul. Nechtěl muže zabít ani vážně zranit, ale zároveň ho musel zastavit. Místo aby kámen letěl na srdce, nos, oči nebo jednoduše na hlavu, Thor jej vyslal na jediné místo, o kterém si byl jistý, že muže stoprocentně zastaví.

      Přímo mezi nohy.

      Nevrhnul maximální silou, ale přece dost silně na to, aby dokázal člověka srazit k zemi.

      Trefil se naprosto perfektně.

      Strážný se zlomil v pase, upustil meč, chytil se za postižené místo a zřítil na zem, kde se stočil do klubíčka.

      „Za tohle budeš viset!“ podařilo se mu procedit mezi bolestivými vzdechy. „Stráže! Stráže!“

      Thor se ohlédl a v dálce uviděl několik královských strážných, kteří spěchali na místo incidentu.

      Teď nebo nikdy.

      Aniž by promeškával další cenné vteřiny, rozeběhl se Thor k římse pod oknem. Bude muset skočit rovnou do arény a jakkoliv strhnout na sebe pozornost. A bude muset bojovat s každým, kdo se mu postaví do cesty.

      KAPITOLA PÁTÁ

      MacGil seděl v horních patrech svého hradu ve své soukromé přijímací místnosti, kterou používal pro osobní setkání. Seděl na menším trůně, tento byl vyřezán ze dřeva, a díval se na své čtyři potomky, kteří tu stáli před ním. Byl zde jeho nejstarší syn, Kendrick, dvacet pět let starý válečník, vyhlášený svými vybranými způsoby. Ze všech dětí se MacGilovi podobal nejvíc, což byla ironická hra osudu, protože byl levobočkem a výsledkem jediného prohřešku, který kdy MacGil spáchal s jinou ženou. Ženou, na kterou už dávno zapomněl. Vychoval Kendricka spolu s ostatními dětmi i přes královniny počáteční protesty a pod podmínkou, že bude chlapec vyřazen z následnictví na trůně. To teď MacGila trápilo, protože Kendrick byl nejvýtečnější muž jakého poznal, syn, kterého by rád povýšil do následnického stavu. Těžko si představit vhodnějšího nástupce pro jeho království.

      Vedle něj stál, jako jeho pravý opak, druhorozený, v legitimní linii však prvorozený, syn, Gareth, dvacet tři let stár, hubený, s holými tvářemi a velkýma hnědýma očima, které se nikdy nepřestávaly pohybovat. Jeho povaha nemohla být od staršího bratra rozdílnější. Garethova byla vším, čím Kendrickova nebyla. Tam kde byl jeho bratr upřímný, Gareth skrýval své pravé myšlenky, kde se jeho bratr zachoval vznešeně, Gareth jednal nečistě a lstivě. MacGila trápilo, že má jeho syn takovou náturu, mnohokrát se jej v minulosti snažil vychovávat a potom převychovávat, ale když chlapec dosáhl čtrnácti let, smířil se s tím, že jeho povaha je jeho osudem. Jeho syn bude ctižádostivý intrikář, který hledá chyby v každém slově vyřčeném v jeho přítomnosti. Gareth také necítil žádné zalíbení k ženám. MacGil dobře věděl, že jeho syn má namísto toho mnoho mužských milenců. Jiní králové by možná takového syna vyhnali, ale MacGil se vždy snažil vyhýbat se rozhodnutím na základě předsudků. Nic z výše řečeného nebylo důvodem, aby svého syna nemohl mít rád. Nechtěl ho kvůli tomuhle soudit. Co jej však u syna opravdu mrzelo, byla jeho podlá povaha. To bylo skutečně něco, nad čím nemohl jen tak přimhouřit oko.

      Po Garethově boku stála MacGilova druhorozená dcera, Gwendolyn. Právě jí bylo šestnáct let a už teď byla tou nejkrásnější dívkou, jakou si dokázal představit. A její povaha ještě předstihovala její krásu. Byla milá, štědrá k ostatním, upřímná – vskutku nejlepší mladá dáma jakou znal. V tomto ohledu byla velmi podobná Kendrickovi. Když se na MacGila podívala tak, jak se milující dcera dívá na svého otce, vždy cítil její nekonečnou oddanost. Byl na ní pyšný snad ještě více než na své syny.

      Vedle Gwendolyn stál MacGilův nejmladší chlapec, Reece, hrdý a chytrý mladý panoš, který se ve svých čtrnácti letech právě stával mužem. MacGil sledoval se zalíbením jeho přijetí do Legie a už teď v něm mohl rozeznat muže, kterým se v budoucnu stane. Jednoho dne se Reece stane nejlepším ze synů a mohl by být skvělým králem. Jenže ten den ještě nepřišel. Zatím byl příliš mladý a ještě se toho musel hodně naučit.

      MacGil měl smíšené pocity, když si prohlížel čtyři ze svých potomků, tři syny a jednu dceru. Byl pyšný, ale zároveň nemohl potlačit ani pocit zklamání. Také se zlobil, protože dva potomci stále chyběli. Nejstarší z nich, dcera Luanda, se samozřejmě připravovala na svou svatbu a protože se vdávala do jiného království, nehrála by v rozhodování o nástupnictví stejně žádnou roli. Avšak další syn, Godfrey, se svými devatenácti lety prostřední z legitimní linie, tu také chyběl. MacGil zrudl zlostí nad takovou opovážlivostí.

      Už СКАЧАТЬ