Země Ohňů . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ na tebe hrdá. Musíš vědět, že jsem vždy s tebou. A také musíš vědět, že se znovu setkáme. Mezitím dovol mojí lásce, aby tě provázela. A co je nejdůležitější, dovol sám sobě se milovat a přijmi se takový, jaký jsi.“

      Thorova matka pak udělala krok kupředu a objala ho. On ji také objal. Thorovi bylo její objetí příjemné. Bylo mu příjemné vědět, že má matku. Skutečnou matku. Když ji objímal, cítil, jak ho prostupuje její láska, a cítil se díky tomu lépe – jako znovuzrozený. Připravený postavit se čemukoli.

      Thor se zaklonil a pohlédl jí do očí. Byly to jeho oči, šedivé a zářivé.

      Položila mu obě ruce na hlavu, sklonila se k němu a políbila ho na čelo. Thor zavřel oči. Nechtěl, aby tento moment skončil.

      Náhle ucítil chladný vítr na pažích a uslyšel zvuk tříštících se vln. Cítil vlhkost mořského vzduchu. Otevřel oči a překvapeně se rozhlédl.

      Šokovalo ho, když zjistil, že jeho matka je pryč. Hrad byl pryč. Skalisko bylo pryč. Když se rozhlédl, viděl, že stojí na pláži, šarlatové pláži, která ležela na okraji Země druidů. Nějakým způsobem se dostal ze Země druidů ven. A všechno bylo pryč.

      Jeho matka zmizela.

      Thor pohlédl na zápěstí, na svůj nový zlatý náramek s černým diamantem v jeho středu, a připadal si jako nový člověk. Cítil, jako by v něm byla část jeho matky. Cítil její lásku a připadal si, jako by si dokázal podrobit celý svět. Cítil se silnější než kdy dřív a byl připravený postavit se v bitvě jakémukoli nepříteli, jen aby zachránil svoji ženu a své dítě.

      Zaslechl bručivý zvuk, a když se ohlédl, spatřil Mycoples. Potěšilo ho to. Seděla nedaleko a pomalu roztahovala křídla. Zavrněla a pomalu se k němu přibližovala. Thor cítil, že i ona je připravená.

      Když se k němu přiblížila, Thor si překvapeně všiml, že pod ní na plážovém písku něco leží. Něco co bylo až dosud ukryté pod jejím tělem. Bylo to bílé, velké a oblé. Když se podíval pečlivěji, uvědomil si, že je to vejce.

      Dračí vejce.

      Mycoples pohlédla na Thora a Thor šokovaně pohlédl na ni. Mycoples se smutně podívala zpět na vejce, nechtěla ho opustit, ale věděla, že bude muset. Thor s úžasem sledoval vejce a přemýšlel, jaký potomek může vzejít ze spojení Mycoples a Ralibara. Myslel si, že to bude největší drak, kterého kdy lidstvo potkalo.

      Thor nasedl na Mycoples, oba se obrátili a naposledy pohlédli na Zemi druidů, záhadnou zemi, která Thorgrina přivítala po svém a pak ho vyplivla ven. Bylo to místo, které Thora zároveň děsilo a které zároveň nedokázal pořádně pochopit.

      Thor se obrátil a pohlédl na širý oceán, který se před nimi rozprostíral.

      „Je čas bojovat,“ nařídil Thor dunivým hlasem. Zaznívalo v něm sebevědomí muže, válečníka, budoucího krále.

      Mycoples zavřeštěla, roztáhla ohromná křídla a oba se vznesli vysoko do vzduchu. Vyletěli nad oceán, daleko od tohoto světa, mířili zpět ke Guwaynovi, ke Gwendolyn, za Romulem a jeho draky. Letěli vybojovat bitvu Thorova života.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Romulus stál na přídi své lodi, první v celé flotile, a s uspokojením sledoval horizont. Následovaly ho tisíce imperiálních lodí a vysoko ve vzduchu se vznášelo jeho hejno draků. Zatímco bojovali s Ralibarem, jejich křik naplňoval vzduch. Romulus je sledoval a pevně přitom svíral zábradlí. Jeho dlouhé nehty se přitom zarývaly hluboko do dřeva. Pozoroval, jak jeho bestie útočí na Ralibara a srážejí ho do moře znovu a znovu. Draci se ho snažili udržet pod hladinou.

      Romulus vykřikl radostí a sevřel zábradlí tak silně, až prasklo, když viděl, že jeho draci vítězně vyletěli z moře, ale Ralibar se nikde neobjevil. Pozvedl ruce do výšky, naklonil se kupředu a cítil, jak mu dlaně hoří mocí.

      „Kupředu, draci moji,“ zašeptal a oči mu zářily. „Kupředu.“

      Jakmile ta slova zamumlal, obrátili se jeho draci a pohlédli na Horní ostrovy. Pak vyrazili kupředu, vřeštěli a máchali křídly. Romulus cítil, že je ovládá. Připadal si nepřemožitelný, připadal si, že může ovládat cokoli v celém vesmíru. Konec konců, stále byl jeho měsíc. Jeho moc už brzy zmizí, ale prozatím ho nic na světě nemohlo zastavit.

      Romulovi zaplály oči nadšením, když sledoval, jak jeho draci míří k Horním ostrovům. Když viděl v dálce utíkající ženy a děti, které se snažily dostat z dračího dohledu. S uspokojením sledoval, jak se dračí oheň rozlévá po povrchu, a jak lidé hoří zaživa. Jak se celý ostrov mění v jednu obrovskou kouli zkázy. Vychutnával si ten pohled. Stejně tak, jako si vychutnával zničení Prstenu.

      Gwendolyn se před ním podařilo uprchnout – ale tentokrát už nemá kam jít. Konečně vlastní rukou zničí všechny MacGily. Konečně už nebude žádný kout světa, který by mu nebyl podřízen.

      Romulus se ohlédl a přes rameno sledoval tisíce svých lodí. Svoji nezměrnou flotilu pokrývající celý horizont. Zhluboka se nadechl a zaklonil se. Nastavil tvář nebesům, rozpažil s dlaněmi obrácenými vzhůru a ze všech sil zařval. Zařval svůj vítězný pokřik.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Gwendolyn stála v prostorném kamenném sklepě, choulila se společně s tucty svých lidí a poslouchala, jak se země nahoře chvěje a hoří. Při každém zvuku se otřásla. Země se občas chvěla tak silně, že se některým lidem podlamovala kolena, a někteří dokonce upadli. Za všechno mohli draci, kteří si venku pohazovali ohromnými kusy kamenů, jako by to byly jen malé hračky. Zvuk dopadajících balvanů se nesl nekonečnou ozvěnou až ke Gweniným uším. Znělo to, jako by nastal konec světa.

      I pod zemí bylo horko stále silnější – draci chrlili oheň přímo na ocelové dveře. Znovu a znovu, jako by věděli, že se za nimi skrývá množství lidí. Ocel naštěstí plameny zastavila, ale dovnitř pronikal černý kouř, který všem znesnadňoval dýchání a způsoboval záchvaty kašle.

      Ozval se děsivý zvuk kamene narážejícího do oceli a Gwen viděla, jak se ocelové dveře nahoře prohýbají a třesou. Draci je téměř vyrazili. Očividně věděli, že se dole ukrývají uprchlíci, a snažili se ze všech sil dostat dovnitř.

      „Jak dlouho brána vydrží?“ zeptala se Gwen Matuse stojícího poblíž.

      „To nevím,“ odpověděl Matus. „Otec vybudoval tohle podzemí tak, aby odolalo útoku nepřátelského vojska – ne dračímu útoku. Nemyslím si, že by vydržela moc dlouho.“

      Gwendolyn cítila, jak se k ní pomalu blíží smrt. V místnosti bylo stále větší horko, jako by nebyli v podzemí, ale stáli přímo na spálené zemi. Kvůli kouři bylo vidět СКАЧАТЬ