Slavná Přísaha . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ ho tou ranou rozezlil.

      Příšera na nic nečekala, nově dorostlou paží Thora tvrdě udeřila do břicha a poslala jej do vzduchu o několik metrů dál, kde přistál do spletitého křoví. S napřaženými drápy se potom vydala jej dorazit. Thor věděl, že má potíže.

      V tu chvíli se na scéně znovu objevil Elden, O’Connor a dvojčata. O’Connor vystřelil šíp, kterým se broukovi trefil přímo do chřtánu. Šíp se zabodl zevnitř do krku a obluda znovu bolestně zařvala. Elden mezitím vší silou zabořil svou bojovou sekeru do zad toho tvora, zatímco Conven a Conval vrhli každý svůj oštěp a rovněž trefili krk. Reece měl mezitím už také dost času se dostat zpátky na nohy a teď až po jílec zabořil svůj meč nestvůře do břicha. Thor sekl mečem po další paži a znovu ji čistě usekl, zatímco Krohn se na scéně objevil jako poslední, vyskočil broukovi na hřebet a mocně se mu zakousl zezadu do krku.

      Příšela řvala bolestí i panikou a snažila se ze sebe všechny setřást. Způsobili jí tím hromadným útokem strašlivá zranění a bylo naprosto neuvěřitelné, že stále ještě stála na nohách a její křídla nadále energicky vibrovala. Netvor jednoduše nehodlal zemřít.

      S děsem potom sledovali, jak si obluda vytahovala z krku oštěpy jeden po druhém, setřásla ze zad sekyru a vytáhla meč z břicha. Rány, které po zbraních zůstaly se přímo před jejich očima začaly zacelovat.

      Ten brouk byl neporazitelný.

      Narovnal se do výše a zařval. Legionáři se na něj dívali s opravdovou hrůzou. Už udělali všechno, čeho byli schopní, a přitom nepřítele vlastně ani neškrábli.

      Nestvůra se na ně chystala znovu udeřit drápy. Thora napadlo, že už tady nic víc asi nezmůžou a nejspíš všichni ještě téhož dne zemřou.

      „Z CESTY!“ ozval se na najednou výkřik.

      Hlas přicházel někde zpoza Thora a zněl velmi mladě. Když se podívali tím směrem, spatřili malého kluka, mohlo mu být tak jedenáct, který běžel k nim a nesl něco, co vypadalo jako džbán plný tekutiny. Thor se sehnal a chlapec přes něj na brouka vychrstl obsah džbánu.

      Brouk se rozeřval a z jeho obličeje začala stoupat pára. Pařáty si začal drásat tvář, ale jenom ji tím trhal na kusy a spolu s ní i své oči a celou hlavu. Řval hlasem tak strašlivým, že měl Thor pocit, že mu asi prasknou bubínky. Museli si dlaněmi přikrýt uši.

      Potom se brouk konečně dal na útěk zpátky do džungle a brzy zmizel v porostu.

      Vděčně se na toho malého kluka podívali. Byl oblečený do nuzných hadrů, měl dlouhé hnědé vlasy, světle zelené inteligentní oči a byl celý špinavý. Zdálo se, že je v téhle džungli doma.

      Thor snad nikdy nebyl nikomu tak vděčný.

      „Zbraně na Gathoru nepůsobí,“ řekl chlapec a zakoulel uličnicky očima. „Máte kliku, že jsem ho slyšel a byl jsem poblíž. Kdybych nedošel, tak už by bylo po vás. To nevíte, že tyhle obludy nemáte dráždit?“

      Thor se podíval na ostatní a viděl, že i oni ztratili řeč.

      „My jsme ho nedráždili,“ řekl Elden, který se jako první vzpamatoval. „To on na nás zaútočil.“

      „Což by neudělal,“ řekl kluk drze, „kdybyste mu nevlezli na jeho území.“

      „Co jsme měli dělat?“ zeptal se Reece.

      „No, zaprvé se mu nikdy nedívat do očí,“ odpověděl kluk. „A pokud i tak zaútočí, tak si musíš lehnout tváří k zemi a nehýbat se dokud ho to nepřestane bavit. A ze všeho nejdůležitější je nezačít utíkat.“

      Thor přistoupil k chlapci a přátelsky ho poplácal po rameni.

      „Zachránils nám život,“ řekl. „Jsme tvoji dlužníci.“

      Kluk jenom pokrčil rameny.

      „Nevypadáte moc jako imperiální jednotky,“ řekl. „Vlastně vůbec nevypadáte jako někdo, kdo je odsud. Takže proč bych vám neměl pomoct? Přijdete mi podobní jako ta grupa, která se tu objevila před pár dny.“

      Thor si s ostatními vyměnil významné pohledy a potom se obrátil zpátky k chlapci.

      „Víš kam šli?“ zeptal se.

      Kluk pokrčil rameny.

      „Bylo jich hodně a nesli nějakou zbraň. Vypadalo to pořádně těžký, museli to nést úplně všichni. Pár dní jsem je sledoval. Bylo to hrozně snadný. Pohybovali se pomalu jako slimáci. A taky nebyli vůbec opatrní. Věděl jsem, že nejdou k našemu domu a tak jsem je sledoval jenom kousek. Můžu vás dovést tam, kde jsem toho nechal a ukázat vám správný směr jestli chcete. Ale ne dneska.“

      Zmateně se na sebe podívali.

      „A proč ne dneska?“ zeptal se Thor.

      „Za pár hodin padne noc a to mi teda věřte, že nechcete bejt venku, až se to tu setmí.“

      „Ale proč?“ zeptal se Reece.

      Kluk se na něj podíval jako by ho považoval za blázna.

      „Ethabugové,“ řekl.

      Thor se na něj pozorně zadíval. Už teď se mu ten kluk zamlouval. Byl chytrý, nebojácný a zdálo se, že má dobré srdce.

      „Nevíš, kde bychom se mohli na noc schovat?“

      Kluk se ohlédnul a pak nejistě pokrčil rameny. Zdálo se, že nad něčím váhá.

      „Myslím, že vás nemůžu vzít s sebou,“ řekl potom. „Děda by se zlobil.“

      Vtom se zpoza Thora vynořil Krohn a vyrazil přímo k chlapci, jehož oči zazářily nadšením.

      „Jé!“ vydechl.

      Krohn mu nejprve zkusmo olízl ruku a potom se postavil na zadní a pokračoval s tváří. Chlapec se rozesmál a začal leoparda hladit po hlavě. Potom poklekl, zahodil svoje primitivní kopí a Krohna objal. Ten si položil packy na jeho ramena, jako kdyby mu objetí chtěl opětovat a vyvolal tím další vlnu chlapcova smíchu.

      „Jak se jmenuje?“ zeptal se. „A co vlastně je?“

      „Jeho jméno je Krohn,“ řekl Thor s úsměvem, „a je to vzácný bílý leopard. Pochází z druhé strany oceánu. Z Prstenu. Stejně jako my. Líbíš se mu.“

      Chlapec Krohna několikrát políbil, než se konečně zase postavil a podíval na Thora.

      „Inu,“ řekl nejistě, „myslím, že vás k nám zkusím dovést. СКАЧАТЬ