Slavná Přísaha . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ též. Dokud je moře ponese k nějakému břehu, bude to vždycky dobře.

      Krohn se protáhl, zazíval, odkrývaje přitom řadu impozantních zubů, a došel k Thorovi, aby se s ním přivítal. Thor sáhnul do jeho pytle, který už byl téměř prázdný, a podal mu kus sušeného masa. Leopard po nabízené snídani ale k Thorovu překvapení nechňapl tak jako pokaždé. Namísto toho se jenom podíval na maso, potom na téměř prázdný pytel a následně věnoval smutný pohled svému pánovi. Zdráhal se jíst a Thor si uvědomil, že se asi bojí, že by mu snědl poslední kousek masa.

      To gesto jej dojalo, ale stejně potom Krohna přinutil, aby nabízené sousto sežral. Věděl, že už jim brzo dojdou zásoby a modlil se, aby už brzy spatřili na obzoru alespoň nějaký ostrov. Neměli nejmenší ponětí, jak dlouho může jejich cesta trvat. Co když to trvá celé měsíce se tam dostat? Co budou jíst?

      Slunce tu vycházelo velmi rychle a od samého počátku bylo velmi silné. Thor se během cesty na příď začal okamžitě silně potit.

      Když tam došel, rozhlédl se po obzoru a mlhách, které se kolem lodě v sílícím slunci už rychle ztrácely. Dlouhou dobu potom hleděl s rukou opřenou o čelo na vzdálený horizont a pátral po čemkoliv, co by mohlo naznačovat blížící se pevninu. A potom jeho pulz zrychlil. Země! To přece byla země!

      Měla velmi podivný tvar, dva dlouhé a úzké poloostrovy, které vyčnívaly daleko do moře a sbíhaly se vzájemně k sobě, takže tvořily jakési obrovské vidle. Mlha po chvíli zmizela a Thor si s úžasem uvědomil, že do vidlí dokonce už vjeli. Po obou stranách lodi se teď táhly dva dlouhé, úzké pruhy země. Proudy je nesly dovnitř nějaké zátoky.

      Thor zapískal, aby probudil ostatní. Všichni se neochotně vyškrábali na nohy, pospíšili si k němu na příď a rozhlíželi se kolem.

      Beze slov zírali na břehy pokryté neprostupnou džunglí, na stromy, které máčely své kořeny přímo ve vodě a vytvářely hradbu tak hustou, že vůbec nebylo vidět, co je za nimi. Nejspíš spousta dalších propletených stromů. Byly tam obrovské, dobré tři metry vysoké kapradiny, jejichž konce sahaly až do vody a žluté a rudé stromy, vypínající se do výše jakoby snad chtěly dosáhnout na samotnou oblohu. Odevšad se ozývaly zvuky tropického ptactva, ale i zvláštní bzukot všelijakého hmyzu a čas od času přetínal tento koncert řev neznámých šelem.

      Thor polkl naprázdno. Zdálo se, že vstupují do neproniknutelného tropického království zvířat. Úplně všechno se tu zdálo být jiné, i vzduch byl jinak cítit. Skoro nic z toho, co viděli, nijak nepřipomínalo domovský Prsten. Vyměnili si pohledy, ve kterých se mísily obavy s nadšením. Thor v jejich očích dobře viděl, že nevědí, co si o tom mají myslet. Všichni si říkali, co na ně v tak divokém lese může asi čekat.

      Ne tedy, že by měli na výběr. Proud je sem donesl a bylo víc než jisté, že právě u těchto břehů budou muset svoje putování po Impériu začít.

      „Támhle!“ zakřičel O’Connor.

      Přeběhli k němu na druhou stranu přídě a podívali se za jeho prstem, který ukazoval kamsi do vody. Tam plaval velikánský, fialově světélkující brouk. Měl stovky nohou a určitě měřil víc než pět metrů. Obluda probleskovala mezi vlnami, potom se celá vynořila, rozepjala stovky malých křidélek a s bzučením se vznesla nad hladinu. A potom se zase rychle potopila. Celý proces se takto několikrát opakoval.

      Jednou se však vznesla o poznání výše, až na úroveň, kde byla jejich paluba, a zelenýma očima si je zvědavě prohlížela. Když potom zasyčela, všichni uskočili od zábradlí a mimoděk sáhli po mečích.

      Elden dokonce i tasil a skočil zpět k zábradlí, aby tvora sekl, ale v momentě, kdy jeho čepel proletěla vzduchem, byl brouk už zase zpátky ve vodě.

      A v tom okamžiku najeli na břeh. Nečekaný náraz je všechny srazil na palubu.

      Thorovo srdce se rozbušilo, když znovu vyhlédl zpoza zábradlí a zjistil, že se jejich loď zabořila do úzké pláže, tvořené malými, světle fialovými oblázky.

      Země. Dokázali to.

      Elden došel ke kotevní kouli, s námahou ji zvedl přes okraj a shodil ji na pláž. Všichni potom po jejím řetězu slezli na břeh. Thor nejprve podal Krohna Eldenovi, než se sám spustil po řetězu dolů.

      Jakmile se jeho nohy dotkly země, vydechl úlevou. Dotýkat se pevniny bylo tak příjemné. Země, suchá, nehoupající se země. Kdyby se už nikdy v životě nemusel plavit na žádné lodi, vůbec by mu to nevadilo.

      Všichni se potom chopili lan a vytáhli s vypětím všech sil loď ještě o něco více na břeh.

      „Myslíš, že ji odnese voda?“ zeptal se Reece.

      Thor se na loď podíval. Zdálo se, že sedí na pláži docela pevně.

      „S tou koulí na zemi snad ne,“ odpověděl místo něj Elden.

      „Moře ji snad neodnese,“ řekl O’Connor. „Otázka zní, jestli to neudělá někdo jiný.“

      Thor se znovu dlouze zadíval na jejich loď a musel mu dát za pravdu. I kdyby snad Meč Osudu našli a podařilo se jej získat zpět, můžou se docela klidně vrátit na prázdný břeh.

      „A jak se potom vrátíme zpátky?“ zeptal se Conval.

      Thor nechtěl říkat nahlas, že má pocit, že každý krok, který udělají, v něm vyvolává pocit, jako by spálili další most na cestě vedoucí zpátky domů.

      „Budem si už muset nějakou cestu najít,“ řekl nahlas. „Řekl bych, že tohle určitě není jediná loď kotvící u imperiálních břehů, co myslíte?“

      Thor se snažil, aby jeho hlas zněl sebejistě a dodal tak trochu odvahy i svým přátelům. Ale hluboko uvnitř si tím nebyl jistý ani trošku. Celá tahle výprava působila čím dál zlověstněji.

      Všichni se zadívali do neprostupné džungle před nimi. Byla to učiněná zeď z větví, listí a lián, za kterou nebylo vidět nic než temnota. Odevšad se ozývaly zvuky všemožných zvířat, z nichž některé byly tak strašně hlasité a náhlé, že bylo zatěžko i normálně přemýšlet. Člověk měl pocit, že jsou tam snad všechny příšery z celého světa a teď je vítají.

      Anebo to možná mělo být varování.

      *

      Thor a ostatní kráčeli opatrně hustým tropickým porostem, drželi se pospolu a klestili si cestu svými meči. Všude kolem nich se odehrávalo neuvěřitelně rozmanité hudební představení zvuků všemožných zvířat i hmyzu. Pokaždé když se za zvuky ohlédli, nespatřili mezi větvemi nic než nehybné šero.

      Krohn šel kousek za Thorem a téměř neustále byl naježený. Thor jej snad ještě nikdy neviděl takhle našpicovaného. Jeho bratři na tom ale vlastně nebyli o mnoho lépe. Každý z nich se СКАЧАТЬ