Pokřik Cti . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Gwendolyn pospíchala ulicemi Králova Dvora a razila cestu mezi lidmi pro Akortha s Fultonem, kteří nesli Godfreyho. Museli se dostat k léčitelce co nejrychleji. Godfrey nesměl zemřít. Ne po tom všem, čím si spolu už prošli a rozhodně ne tímto způsobem. Před očima neustále viděla úsměv na Garethově tváři v okamžiku, kdy se mu donese zpráva o Godfreyově smrti – byla odhodlána tomu za každou cenu zabránit. Přála si, aby byla našla bratra rychleji.

      Zahnula za další roh a dorazila na hlavní náměstí, kterým proudilo poměrně velké množství lidí. Na šibenci uprostřed se houpalo Firthovo tělo. Smyčka byla pevně utažená kolem jeho krku a jeho oči tupě civěly na dění kolem. Instinktivně od něj odvrátila zrak. Byl to ošklivý pohled a zároveň připomínka bratrovy krutosti. I tak měla ale pocit, že před ní nemůže uniknout, ať už se v Králově Dvoře hne kamkoliv. Bylo zvláštní si představit, že ani ne před celým dnem ještě s Firthem mluvila a nyní visel na šibenici. Přišlo jí, jako by se smrt stahovala všude kolem a bylo jenom otázkou času, kdy si přijde i pro ni samotnou.

      I když si ze všeho nejvíc přála otočit se a vybrat jinou cestu, dobře věděla, že projít rovnou přes náměstí je nejkratší způsob, jak se dostat do domku léčitelky. Teď nemohla před svým strachem couvnout. Namísto toho vykročila přímo kupředu a rovnou kolem šibenice. Když procházela okolo, náhle jí zastoupil cestu královský kat, oblečený celý v černém a se zakrytou tváří.

      V první chvíli si myslela, že chce zabít i ji, ale on se jenom uklonil.

      „Má paní,“ řekl pokorně a uctivě přitom sklonil hlavu. „Nikdo ještě nedal žádný příkaz, co se má provést s tímhle tělem. Nebyl jsem informován, jestli mu mám zařídit normální pohřeb, anebo zda má být jenom uložen ve společném hrobě pro nejchudší.“

      Gwen se zastavila a v prvním okamžiku necítila nic než znechucení, že musí po bratrovi ještě navíc uklízet. Akort s Fultonem se zastavili též. Vzhlédla k oběšenci a podívala se na jeho tělo, které teď viselo jenom necelé dva metry od ní. Nejprve chtěla prostě pokračovat v cestě a kata úplně ignorovat, ale při tom pohledu se v ní něco pohnulo. Musela přece otci zajistit alespoň nějakou spravedlnost.

      „Hoď ho do masového hrobu,“ řekla. „Neoznačeného. Žádné pohřební obřady. Chci aby se na tohohle úplně zapomnělo.“

      Kat se uklonil na znamení, že pochopil příkaz a Gwen pocítila alespoň lehké zadostiučinění. To Firth přece zabil jejího otce. Jakkoliv se jí příčilo násilí a nenávist, s Firthem nedokázala nijak soucítit. Měla pocit, že duch jejího otce je v tom okamžiku s ní, dodává jí sílu a podivný pocit klidu.

      „A ještě něco,“ dodala po chvíli. „Sundej ho dolů ihned.“

      „Hned, má paní?“ zeptal se kat udiveně. „Ale král mi nařídil, abych ho tu nechal viset tak dlouho, dokud se nerozpadne.“

      Gwen zakroutila hlavou.

      „Hned,“ zopakovala a osmělila se zalhat, „takové jsou jeho nové rozkazy.“

      Kat se uklonil a vyrazil, aby odřízl Firthovo tělo.

      Gwen pocítila další malé zadostiučinění. Nepochybovala o tom, že Gareth ze svého okna bude Firthovo tělo co chvíli sledovat. Jeho zmizení ho rozzlobí a zároveň poslouží jako připomínka, že věci nepůjdou vždy tak, jak si je naplánuje.

      Byla znovu na odchodu, když tu k ní dolehl vzdálený výkřik dravého ptáka. Podívala se nahoru a uviděla, že na vrcholku šibenice sedí sokolice Estopheles. Rukou si musela zaclonit oči, aby je ochránila před jasným světlem slunečních paprsků. Estopheles znovu zakřičela, roztáhla doširoka svá křídla a potom je zase úhledně složila.

      Gwen měla pocit, jako by snad pták symbolizoval ducha jejího otce, který se jí tímto způsobem snažil sdělit, že po té dlouhé době zmítání se v nepokoji, konečně dochází alespoň nějaké útěchy.

      Najednou dostala nápad. Zapískla a zvedla ruku. Estopheles okamžitě pochopila, snesla se z trámu a přistála Gwen na zápěstí. Pták byl těžký a jeho drápy se zaryly Gwen do kůže.

      „Leť za Thorem,“ zašeptala jí. „Najdi ho na bitevním poli. Ochraňuj ho. Leť!“

      Poslední slovo zakřičela a zároveň zvedla ruku vzhůru. Estopheles zamávala křídly a rychle stoupala výše a výše do nebe. Gwen se modlila, aby jí pták poslechl. Na Estopheles bylo cosi zvláštního, obzvláště, když se člověk zaměřil na její spojení s Thorem, a Gwen věděla, že ji docela určitě poslechne.

      Teď už se nemohli dále zdržovat. Urychleně pokračovali z náměstí do další spleti uliček. Prošli několika branami a nakonec vyšli ven z města. Gwen se celou dobu modlila, aby Godfrey nalezl dost sil a vydržel naživu dokud mu nebude moci poskytnout pomoc.

      Druhé slunce se již dotklo horizontu, když na předměstí Králova Dvora uviděli domek královské léčitelky. Byla to jednoduchá, jednopodlažní stavba s jedním oknem na každé straně a dveřmi směrem do ulice. Na pozemku kolem domu se rozkládala zahrada plná bylin a květin všech barev i tvarů. Domek byl zároveň i farmou na léčiva.

      Gwen doběhla ke dveřím a několikrát o ně energicky udeřila klepadlem. Dveře se vzápětí otevřely a v nich se objevila překvapená tvář léčitelky.

      Illepria. Byla léčitelkou královské rodiny po celý svůj život a Gwen ji znala odmalička. Přesto se Illeprii nějak dařilo udržet si mladistvý vzhled. Teď jenom stěží vypadala starší než Gwen. Její pleť zářila zdravím. Společně s bystrýma zelenýma očima opravdu nepůsobila starší, než na nějakých osmnáct let. Gwen věděla, že musí být mnohonásobně starší a že je její vzhled silně zavádějící. Také věděla, že Illepria je jednou z nejchytřejších a nejtalentovanějších lidí, kteří v jejich království byli.

      Její pohled se rychle přesunul z Gwen na Godfreyho, načež okamžitě věděla, kolik uhodilo. Přeskočila veškeré zdvořilosti a formality a okamžitě se s ustaraným výrazem vydala k nemocnému. Přiložila mu dlaň na čelo a zamračila se.

      „Vezměte ho dovnitř,“ poručila mužům překotně , „a hněte sebou.“

      Potom se točila, aby jim podržela dveře, načež všichni vešli do jejího léčitelského domku. Gwen, která šla jako poslední, za nimi zavřela dveře.

      Uvnitř bylo jenom tlumené světlo. Gweniny oči si musely chvilku zvykat, ale jakmile se tak stalo, shledala, že místnost vypadá skoro stejně, jak si ji pamatovala z dob, kdy byla ještě maličká. Nepříliš rozlehlá, čistě uklizená a ve všech koutech obložená květináči s dalšími bylinami, květinami a lahvičkami s již hotovými lektvary.

      „Položte ho tady,“ poručila Illepria mužům vážným СКАЧАТЬ