Pronásledování . Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ letadlo zastavilo, Riley a Bill popadli svou výstroj a sešli po schodech na ledovou dráhu. Když ve tváři ucítila silný chlad, byla ráda, že v Quanticu nafasovala velkou bundu s kapucí.

      Směrem k nim se vydali dva muži a představili se jako agenti McGill a Newton z úřadu FBI v Syracuse.

      "Jsme tu proto, abychom pomohli jak jen můžeme," řekl McGill Billovi a Riley, zatímco všichni společně spěchali do terminálu.

      Riley položila první otázku, která jí vytanula na mysl.

      "Dohlíží někdo na Kelsey Spriggeovou? Jste si jisti, že je v bezpečí?"

      "Před jejím domem v Searcy je několik místních poldů," řekl Newton. "Jsme si jisti, že je v pořádku."

      Riley si přála, aby se cítila stejně jistě.

      Bill řekl, "Tak dobře. Teď už jen potřebujeme něco, co nás dopraví do Searcy."

      McGill řekl: "Searcy není daleko od Syracuse a silnice jsou v průjezdné. Přivezli jsme SUV, které můžete použít, ale... no, ale jste zvyklí na řízení v severské zimě? "

      "Víte, Syracuse vždycky vyhraje cenu Zlaté sněhové koule," dodal Newton s rošťácky.

      "Zlaté sněhové koule?" Zeptala se Riley.

      "To je státní cena New Yorku za nejvíce sněhu," řekl McGill. "Jsme šampioni. Máme trofej, která to může dokázat."

      "Možná by vás tam měl zavést jeden z nás," řekl Newton.

      Bill se zasmál. "Díky, ale myslím, že to zvládneme. Před několika lety jsem byl přeřazen na zimní období do Severní Dakoty. Dostal jsem pořádnou dávku školení v ježdění během zimy."

      Přestože to neřekla, Riley se také cítila dostatečně připravená na tento druh jízdy. Učila se řídit v horách ve Virginii. Sníh tam nikdy nebyl tak hluboký jako tady, ale vedlejší silnice nebyly nikdy dost rychle prohrábnuté. Pravděpodobně na zledovatělých silnicích strávila tolik času, jako všichni tady.

      Ale neměla problém s tím, aby řídil Bill. Teď měla největší starost o bezpečnost Kelsey Spriggeové. Bill si vzal klíče a vydali se na cestu.

      "Musím říct, že je fajn, že spolu můžeme zase pracovat," řekl Bill během jízdy. "Myslím, že to je ode mě sobecké. Rád pracuji s Lucy, ale to není totéž."

      Riley se usmála. Také měla dobrý pocit, že s Billem znovu spolupracuje.

      "Přesto si jedna moje část přeje, aby ses nevrátila zrovna do tohoto případu," dodal Bill.

      "Proč ne?" Zeptala se Riley překvapeně.

      Bill zavrtěl hlavou.

      "Mám prostě špatný pocit," řekl. "Pamatuješ, taky jsem se setkal s Hatcherem. To už musí být něco, aby mě to vyděsilo, ale... on je třída sama o sobě. "

      Riley to nevyslovila, ale nemohla nesouhlasit. Věděla, že Hatcher se během Billovy návštěvy dotkl jeho citlivých míst. Díky neomylnému instinktu získal dlouholetý vězeň bystré postřehy z Billova osobního života.

      Riley si vzpomněla, jak Hatcher ukázal na Billův snubní prstýnek a řekl:

      "Zapomeňte na snahu vyřešit to s vaší ženou. Nemůže se to podařit."

      Hatcher měl pravdu a Bill byl nyní uprostřed ošklivého rozvodu.

      Na konci téže návštěvy řekl Riley něco, co ji stále pronásledovalo.

      "Přestaň se tomu bránit."

      Dodnes neví, co měl Hatcher na mysli tím, že by měla přestat bojovat. Ale pocítila nevysvětlitelný strach, že to jednoho dne zjistí.

      *

      Za malou chvíli Bill zaparkoval vedle obrovské hromady rozoraného sněhu před domem Kelsey Spriggeové v Searcy. Riley poblíž spatřila zaparkované policejní auto, ve kterém bylo pár uniformovaných policistů. Ale dva policisté v autě v ní nevyvolali příliš důvěry. Brutální a geniální zločinec, který uprchl ze Sing Singu, s nimi mohl udělat krátký proces, kdyby si to usmyslel.

      Bill a Riley vystoupili z auta a ukázali své odznaky policistům. Poté šli po odhrnutém chodníku směrem k domu. Byl to tradiční dvoupatrový dům se sedlovou střechou a uzavřenou verandou, a byl pokrytý vánočním osvětlením. Riley zazvonila na zvonek.

      Dveře otevřela žena s okouzlujícím úsměvem. Byla štíhlá a fit a byla sportovně oblečená. Její výraz byl rozzářený a veselý.

      "Tedy, vy musíte být agenti Jeffreys a Paige," řekla. "Já jsem Kelsey Spriggeová. Pojďte dál. Pojďte z té hrozné zimy."

      Kelsey Spriggeová vedla Riley a Billa do útulného obývacího pokoje s hořícím krbem.

      "Dali byste si něco k pití?" zeptala se. "Samozřejmě, jste ve službě. Dojdu pro kávu."

      Odešla do kuchyně a Bill a Riley se posadili. Riley se rozhlédla kolem po vánočních ozdobách a po tuctu zarámovaných fotografií, které visely na zdi a byly vystavené na nábytku. Byly to fotky Kelsey Spriggeové v různých obdobích jejího dospělého života, s dětmi a vnoučaty všude kolem ní. Na mnoha fotkách stál po jejím boku usmívající se muž.

      Riley si vzpomněla, že Flores říkal, že je vdova. Z fotografií Riley usuzovala, že vedli dlouhé, šťastné manželství. Kelsey Spriggeové se nějakým způsobem podařilo dokázat něco, co bylo na Riley vždy příliš. Žila naplňující, milující rodinný život a přitom pracovala jako agentka FBI.

      Riley se jí chtěla zeptat, jak se jí to podařilo. Ale teď nebyla samozřejmě vhodná doba.

      Žena se rychle vrátila s podnosem s dvěma šálky kávy, smetanou a cukrem a – to Riley překvapilo – pro sebe přinesla skotskou s ledem.

      Riley byla z Kelsey užaslá. Na sedmdesátiletou ženu byla velmi čiperná a plná života a tvrdší, než většina žen, které potkala. Určitým způsobem měla Riley pocit, jako by se dívala na to, v co se ona sama jako žena změní.

      "Tak tedy," řekla Kelsey a s úsměvem se posadila. "Škoda, že naše počasí není příjemnější."

      Riley byl překvapena její bezstarostnou pohostinností. Za těchto okolností by si myslela, že by žena měla být opravdu zděšená.

      "Paní Spriggeová –" začal Bill.

      "Kelsey, prosím," přerušila ho žena. "A...já vím, proč jste tady. Bojíte se, že po mě jde Shane Hatcher, že bych mohla být jeho první cíl. Myslíte si, že mě chce zabít."

      Riley a Bill se na sebe podívali s beznadějným výrazem.

      "A СКАЧАТЬ