F. L. Věk (Díl třetí). Alois Jirásek

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ zaryla do paměti. Byla to slova, jež četl ve Vyznání savojského vikáře: „Ach, pro své vady cítím příliš dobře, že člověk za svého života jen zpola žije a že život duše se počíná smrtí těla.“

      Stál nehnutě a neviděl ani, že u prahu tiše stanula jeho žena. Hleděla na něj s upřímnou účastí, cítíc s ním jeho zármutek.

      Tak smutný byl ten večer a za týden se mu Věk usmál. Za týden byl doktor Held opět mezi živými. Jak v prvním psaní Vrbově umřel, tak v druhém, které za týden došlo, zase ožil. Věk a všichni jeho strnuli nad tím nedorozuměním. Ale tentokrát bylo veseleji. Věk zapomněl, jak mu první list Vrbův sklíčil mysl. Jen když Held žil. Byl sice těžce nemocen, aleje naděje, psal P. Vrba, že s pomocí boží zase vstane; poleží si pravda ještě nějaký týden, ale z nejhoršího snad už vyvázl. P. Vrba žádal za prominutí, že Věka jistě zarmoutil, ale že on, Věk, nebyl jediný, jehož ta novina stihla, že šla do všech konců, a on, P. Vrba, že již sloužil za Helda smuteční mši svatou, z Třebechovic že přijela hned sestra Heldova, Barbora, že psali také jeho bratranci, faráři Bílému v Nové Pace —

      „A jak, prosím tě, bylo možná —,“ ptala se mladá Věková i stará Snížková. Věk dle obšírného psaní P. Vrby vysvětloval:

      „Na hlavničku se Held roznemoh, to je pravda, a tuze těžce. To si ve špitále hned na začátek vysloužil. Měl prý strašlivé bolení hlavy, pak také fantas a časem byl bez sebe. Už o něm pochybovali, profesor Matuška ho léčil. Ten dal jednou, když Held zas omdlel, otevřít okno, bylo do ulice, v tom pokoji, co Held ležel; jen tak, provětrat chtěl. Ale že bylo vždycky zavřeno, a teď otevřeno, rozkřiklo se, že Held umřel.“

      „Ach, to je divné.“

      „P. Vrba uslyšel tu novinu ještě navečer toho odpoledne v České expedici, a ráno už sloužil mši, a hned mně psal. Zatím už šla ta zpráva také z Prahy na všecky strany, kde měl Held známé. Když se zjistilo, že je ve všem omyl, že Held neumřel, byla už psaní pryč, a nežli došla zase druhá —“

      „Chválabohu, že to tak – ale ubohá matka —“

      „A to Held vydrží a bude dlouho živ,“ mínila stará Věková. Za několik dní potom, když došlo číslo Krameriových novin a když Věk do něho nahlédl, zamával jím nad hlavou a zvolal: „Pokoj! Sláva! Konec vojny!“

      Všechen dům se sběhl, pak sousedstvo, a opět a opět musil Věk oznamovat, co tak radostně vyvolal, a četl tu i pod mořskými pannami v krámě lidem před pultem se tlačícím, a četl zas v hospodě sousedům: „Pokoj!! Ta nejradostnější novina národům. Večer v osm hodin ve vsi nepatrné Campo Formio, ležící mezi Udyní a hradem Paserino, v kteréž jen šestnáct domků se počítá, mezi císařskou královskou Milostí, jakožto králem českým a uherským, a Francouzskou svobodnou obcí sjednán byl —“

      Z nejedněch úst ozvalo se zhluboka, z uvolněného nitra, s upřímným oddechnutím: „Buď pánbůh pochválen.“

      VII. F. VĚK SE S HELDEM SEJDE

      V nevelkém pokoji starého domu v Lázeňské ulici na Malé Straně seděl mladý mnich řádu milosrdných bratří, plných, červených tváří, poblíž kamen, v nichž hořelo, a díval se z dlouhé chvíle ven na tmavé průčelí protějšího domu, na řídké sněhové chomáčky, jak poletují a se honí. Pak se jeho tmavá, trnková očka obrátila po pokoji nepříliš jasném, po dvou kolorovaných rytinách na zdi, po kytaře na zelené pentli vedle nich a po dvojích houslích, pod nimiž stolek mezi okny byl plný partesů tak jako zas větší stůl před starou květovanou pohovkou byl napůl knihami zarovnán.

      Stůl ten stál opodál kamen při rohu vpravo ode dveří vedoucích do vedlejšího pokoje. Tam někdo zakašlal. A zase ani hlasu. Ticho, tesklivé ticho zimního odpoledne.

      Mladého mnicha dojímalo víc uspanlivě, zvláště když kamna za ním tak vydávala a dýchala na něj příjemným teplem. i přikrádala se v tom tichu a teplu klíbačka jako po sametu; mladému mnichu se víčka zrovna svírala, hlava se počala přichylovat, pak brada o prsa klepla.

      Sníh poletoval; ticho venku, ticho v pokoji. Ducatý mnich klímal pevněji a nezaslechl ani, že se vedle v pokoji ozvalo zase zakašlání, pak dole na ulici že zaduněly kvapné četné kroky a dál, vedle v ulici, proudivý hluk; z něho náhle vyrazily tlumené, hluboké údery na buben, jež rázem stopila jako příval hudba četných nástrojů s řinčivými činelami.

      „Co je to zas!“ ozval se z vedlejšího pokoje hlas doktora Helda.

      Mladý mnich sebou škubl a vyjeveně se rozhlížel. Hřmot hudby z Mostecké ulice zalehl v ten okamžik do pokoje nejjasněji; ale hned už také se ztlumil a slábl, jak zacházel.

      Конец ознакомительного фрагмента.

      Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

      Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.

      Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.

/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAMCAgMCAgMDAwMEAwMEBQgFBQQEBQoHBwYIDAoMDAsKCwsNDhIQDQ4RDgsLEBYQERMUFRUVDA8XGBYUGBIUFRT/2wBDAQMEBAUEBQkFBQkUDQsNFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUFBT/wAARCAMeAjoDAREAAhEBAxEB/8QAHQAAAwACAwEBAAAAAAAAAAAAAAECAwYEBQcICf/EAGMQAAIBAgQEAwQIAgUFCggJDQECEQAhAxIxQQQFUWEGInEHEzKBCEKRobHB0fBS4QkUI2LxFRYXM4IYJCY2OENyc3WzNFNWY5OisrQZJTU3VFVkdIOSlNIoRUaElUR2haTC/8QAGwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAAAAAECAwQFBgf/xAA2EQEAAgEDAgIIBQMFAQEBAAAAARECAyExEkEEURMUFVJhcZGhBSIyU4EzscEjNELR8DVi4f/aAAwDAQACEQMRAD8A+tdzaZ6191/KikgT+dADWNP1oBm8sRJ2vQFrCJP4UDkzEwNaDHmM2b+dAswYiwPy0oGdASfuoD6xjWbnrQPXU6b0EmwsDA3oHGUzqaCcRhIFxbUUWIKS2hzb0DmcsW3ohEecxYjS9FInXc0UwYNGSgi4kQNBRfgRYASDAotA3MkiDGlAvimNPwoERJBFh1oAhbkaCgPhX5fbRRMQDNxJoIzeYGCKKLyJm+l6IVwZN43ihaviAM+oogMRcx2nWiozQ23pRaFxqAR1FDlIY5ZIjaimJJse9AP5T3OsUBqdDQSReYv2oESSDAgn76BfCItI+6grXMSb9xQDHW16CIiY0iIoAkj8b0CABAgwY1NA2Fo/KZoILdjGoNAZgQCaAnTMYvagDN9JF9aBZibgXImKBMxgC6gXka0XgrwbX6TeiBmhbDsRExQKykmCAJknT5UCxBeAyhtYNGohNjOx3JoWM5DAH7IF6JQJI+KJ7mfnRSJI0ve1tTUlUjMXA0ka1KJ2gHKF/iJOprXCJF3zd/3FQOS4bSCJ6mlrQaBrtud6i8JMAyTbX0q8JYZoZQwEdIpICSkXOk+tLI3QzM6sBPWKigiFJk5uvSlFgYhA+P7qJs2kNKwQbVp5yv2PbvQA81hf00oAkTA1m0UE54InXr0oAjcye5oFObQ96BglVAtJ67UEj1tpFBXW/mPSgUza53oC4bc0Es18otGpNF4IxNjBoEIvfWgRm1oHreiwrJ5SbEdqFgiJggW+RozBTeego0nOWuIsPkKBZlnv6UDJJCjYjXpQSI1nsOtBW/X86BFhlPUbEUUizROgA6UCMSRcdKIQIsJsKKYAj12JohLcEaAdKCWIW/ykb0agObCde2popbydBaxoBgIJAsDudaAzQBNtqAkA+t/5UCnzk2EWPagnNrGnegd510trQFiQZvuAaAjfUTtQSbAi5BoEIjtQEAbn5UBcxrG1ABtRYQJiggsYMGO06UBcACRYTfagC0rYwN4oERnHm+7UUCLLqdNf32otFN7yCbQDRCEkzAPSTcUDK9gSugnegRH9nZiZ1gUITiEnWYH31OWkwDBAlh9U6kVRTKIkEBf4TRCAAEkwJ32opSLCIHcVOVqklQouxkga0pLBUJYZgx2nSqJgL5SAD62nrQNrEgEZrCZj7qysQmQkXttaigMCMpEEiTN4NXhCy5Z69dagnfKLz1MUaAmARrMX0FAGSToY+2aBZgsDMSKCfe/3/uozTbJ203kVp5yjLtb7aAEyYINBMk/P7qBfUg21jvQAuII9TQPLCgRegYmZAnag СКАЧАТЬ