Ve stínu lží. Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ se, popadla housku s pomazánkovým máslem a do termosky nalila kávu, kterou si připravila den předem. Během těchto posledních příprav jí přišla SMS zpráva od asistenta ředitele Garcii, ve které stála adresa místa setkání v Bethesdě. Když Chloe nasedala do auta, od jejího ranního hovoru uplynulo sotva patnáct minut.

      V marylandské Bethesdě už několikrát byla, takže věděla, že se tam dostane rychle – cesta by měla trvat něco pod půl hodiny, obzvlášť když vyrazila tak brzy a vyhnula se tak otravnému rannímu provozu. Jakmile vykličkovala z ulic Washingtonu, D.C. a najela na širší silnici, zadala adresu do GPS, která jí řekla, že bude na místě za dvaadvacet minut.

      Chtěla zavolat Danielle. Cítila, že je právě doslova na cestě k jednomu z větších a významnějších milníků ve svém životě a měla nutkání to s někým sdílet. Věděla však, že Danielle bude ještě spát, a že by její nadšení stejně nejspíš nepochopila. A Chloe to brala. Obě měly odlišné zájmy a každá z nich byla nadšená do něčeho jiného. Současně s tím ani jedna nebyla zrovna přebornicí v předstírání nadšení.

      Na danou adresu dorazila o dvě minuty dřív, než předpovídala navigace. Byla to jednopodlažní bytovka, která měla nejlepší léta už dávno za sebou. Taková, ve které si policie jistě předávala dveře při vyšetřování násilí, zneužívání drog, znásilnění a čehokoliv dalšího, co se na takovém místě může dít.

      Čekala, že na místo dorazí dřív než Rhodesová, ale k jejímu zklamání tam zmíněná osoba nejenže byla dřív, ale už kráčela po schodech nahoru k místu činu.

      Otrávená Chloe zaparkovala u chodníku a spěšně se vydala k budově. Když vyšla schody ke vchodu, Rhodesová zrovna otevírala dveře a chystala se vstoupit.

      „Dobré ráno,“ řekla Rhodesová zcela neupřímně.

      „Dobré ráno. Jak ses sem dostala? Přiletěla?“

      Rhodesová jen pokrčila rameny. „Netrvá mi dlouho se ráno připravit. V pořádku, agentko Fineová. Tohle přece není závod.“

      Když vešly dovnitř, uprostřed malého obývacího pokoje, ve kterém byl neskutečný nepořádek, zahlédly stát nějakého muže. Otočil se k nim a jeho oči na chvíli zaváhaly na agentce Rhodesové. Měla na sobě obyčejné černé kalhoty a konzervativní bílou halenku. Vlasy měla vyžehlené a ačkoliv tvrdila, že jí ranní rutina netrvala dlouho, bylo zjevné, že nalíčit se ráno stihla.

      „Vy jste z FBI?“ zeptal se muž.

      „Ano,“ řekla Chloe rychle, jako by chtěla dát jasně najevo, že v téhle místnosti jsou přítomny dvě agentky, nejen ta krásná blondýna.

      „Agentky Rhodesová a Fineová,“ řekla Rhodesová. „A vy jste?“

      „Detektiv Ralph Palace, marylandské oddělení vražd. Udělám si jen pár poznámek, tenhle případ teď údajně přebíráte vy.“

      „Co nám o tom můžete říct?“ zeptala se Chloe.

      „Je to jednoduché. Vražda z iniciativy gangu. MS-13 je v téhle oblasti hodně rozlezlý, takže stavíme na tom. Těla muže, ženy a jejich třináctiletého syna byla odvezena včera odpoledne, zhruba sedm hodin poté, co někdo nahlásil, že slyšel výstřely. A tady to pak vypadalo takhle.“ Rozmáchl rukama a ukázal tak na nepořádek, který v bytě panoval. „Policie se na to jen povrchově podívala a přišla na to, že muž, který byl obětí, měl kdysi konexe v konkurenčním gangu s názvem Binzos.“

      „Pokud je v tom zapletená MS-13, jak to, že na tom nepracuje imigrační?“ zeptala se Chloe.

      „Protože na to nemáme důkazy,“ řekl Palace. „Když přijde na zločiny gangů s imigračním podtextem, musíme si být opravdu jistí. Jinak můžeme čekat soudní pře a stížnosti o tom, jak nespravedlivě je zacházeno s etnickými menšinami.“ Zakroutil hlavou a povzdechl si. „Takže by bylo fajn, kdyby se vám to podařilo jakkoliv dokázat.“

      Vydal se ke dveřím a mezitím vytáhl z peněženky vizitku. Chloe ani trochu nezaskočilo, že ji podal přímo Rhodesové. „Kdybyste něco potřebovaly, zavolejte.“

      Rhodesová se ani neobtěžovala odpovědět a schovala si vizitku do kapsy. Chloe došla k závěru, že Rhodesová musela být na střední jednou z těch holek, které si na ustavičné oplzlé pohledy zvykly. Setkání s detektivem Palacem pro ni jistě bylo jen dalším ze sta podobně otravných momentů.

      Chloe se rozhlédla kolem. Konferenční stolek, který dřív stával před pohovkou, byl převrácený. Na podlaze viděla skvrnu pravděpodobně od nějaké tmavé limonády, která se během rvačky vylila. Tmavá tekutina rozlitá na bílém chlupatém koberci, který se táhl z pokoje až do sousední kuchyně, byla smíchaná s něčím, co mohla být jedině teď už napůl zaschlá krev. Ještě větším množstvím rudé tekutiny byly postříkané stěny a trocha byla rozmazaná na kuchyňském linoleu.

      „Jak si to chceš rozdělit?“ zeptala se Rhodesová.

      „Nevím. Pokud se tady střílelo, je celkem vysoká šance, že zasáhli zeď nebo podlahu. A podle toho, jak to tu vypadá, to neproběhlo hladce. Jasně tady došlo k bitce, což mi říká, že tady někde budou i otisky prstů.“

      Rhodesová přikývla. „Taky musíme přijít na to, jak se vrah dostal dovnitř. Viděla jsi vchodové dveře? Žádné známky násilného vniknutí. To znamená, že ho jedna z obětí musela pustit dovnitř. Možná to byl někdo, koho dobře znali a věřili mu.“

      Chloe se vším souhlasila a musela uznat, že na ni Rhodesová udělala dojem s tím, jak zkontrolovala dveře ještě předtím, než vešly dovnitř.

      „Co kdyby ses šla podívat ven po známkách násilného vniknutí?“ navrhla Rhodesová. „Já se zatím rozhlédnu kolem, jestli nepřijdu na to, jakou zbraň vrah použil… jestli tu třeba nejsou nějaké úlomky nábojů nebo tak.“

      Chloe souhlasně přikývla, ale už dávno jí bylo jasné, že se Rhodesová ze všech sil snaží dostat do čela celého vyšetřování. Chloe se tím však nenechala rozhodit. Na základě toho, co z místa činu zatím vypozorovaly – a vzhledem k faktu, že tenhle případ přidělili dvěma čerstvým agentkám pod dohledem asistenta ředitele – Chloe věděla, že jim tohle šetření nebude trvat dlouho a z dlouhodobého hlediska bude zanedbatelné. Takže pokud se Rhodesová už teď snažila mít navrch, nemělo smysl se tím nikterak zabývat. Alespoň zatím ne.

      Chloe zamířila zpátky ven a v hlavě si přehrávala, jak to tu asi proběhlo. Pokud byl ten vrah někým, koho rodina znala, proč by došlo k nějaké bitce? Kdyby vrah použil pistoli, tři bezprostřední výstřely by jim moc prostoru pro reakci nedávaly. Dveře však skutečně nejevily žádné známky násilného vniknutí. Přesto však bylo takové vniknutí pravděpodobnější, než že by vraha jednoduše pustili dovnitř. Pokud však dovnitř nevniknul hlavním vchodem, pak kudy?

      Pomalu se vydala kolem budovy a uvědomila si, že nazývat ji bytovkou nebylo zrovna adekvátní. Stále více nabývala dojmu, že se jednalo spíše СКАЧАТЬ