Svezení. Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

      Najednou už neměla sebemenší chuť jezdit domů, aby urovnávala věci s Ryanem. A co se Crivara týče…

      Ten se o mě alespoň trochu zajímá.

      V jedné věci měl navíc Crivaro pravdu. Budou dělat alespoň nějaké vyšetřování, i kdyby jen proto, aby zjistili, že není co vyšetřovat. Může z toho být nakonec dobrá zkušenost. Mohla by se přiučit něčemu novému.

      Nakonec prohlásila: „To je v pořádku. Zůstanu s vámi.“

      Crivarovi zablesklo v očích.

      „Jste si tím jistá?“ zeptal se jí.

      Riley se trochu zaculila a řekla: „Když si to rozmyslím, dám vám vědět.“

      Crivaro se usmál.

      „No, nabídka pořád platí, když budete ode mě chtít utéct co nejdál. Teda jen co se tohohle výletu týče. Až budeme spolupracovat na oficiálním případu, tak už se mě nezbavíte.“

      „Budu na to myslet,“ řekla Riley.

      Crivaro se pohodlně opřel a zavřel oči, aby si zdřímnul.

      Riley vytáhla časopis z přihrádky na sedadle před sebou a začala jím listovat.

      Dumala nad tím, co právě udělala.

      Dala jsem přednost práci před Ryanem.

      A k jejímu překvapení z toho měla dobrý pocit.

      Co to o mně vypovídá? A co to pro nás znamená?

      Pak ale začala přemýšlet více o současnosti.

      Arizona.

      Vůbec nic o ní nevěděla.

      Většinu svého života strávila mezi zelenými kopci ve Virginii. Co ji asi v tak odlišné části země čeká?

      KAPITOLA PÁTÁ

      Po přistání ve Phoenixu si Riley a Crivaro vzali zavazadla a postupovali směrem ven k terminálu. V příletové hale čekalo asi dvacet lidí na pasažéry z letadla. Nebylo pochyb o tom, kdo z nich čeká právě na ně.

      Muž s vřelým výrazem ve tváři a lehce načervenalým obličejem energicky mával na Crivara. Riley předpokládala, že to bude Harry Carnes. Vedle něj stála statná žena. Ruce měla založené na hrudi a ve tváři měla zamračený výraz. Riley si domyslela, že tato ne úplně šťastně se tvářící žena bude Harryho manželka.

      Muž přivítal Crivara srdečným objetím a Crivaro oběma manželům představil Riley. Žena se jmenovala Jillian. Riley odhadovala, že oba manželé budou přibližně ve věku agenta Crivara nebo o něco starší.

      Trochu ji znepokojilo, že oba na sobě měli tričko, džínové kraťasy a sandály. Ona a Crivaro měli bundy a oblečení do chladnějšího počasí.

      „Zavazadla máte?“ zeptal se Harry a prohlížel si, jak jsou oblečení.

      „Ne, jenom tyhle,“ odpověděl Jake a pozvedl své cestovní zavazadlo.

      Harry se rozesmál a řekl: „No, pak budeš mít čas s tím něco udělat.“

      Vzpomněla si, co během letu Crivaro říkal.

      „Počasí v Arizoně je touhle dobou dost lepší než ve Virginii.“

      Na počasí v Arizoně rozhodně vybavená nebyla. Odjížděli ve spěchu, takže si nemohla zabalit nic jiného. Možná si bude muset koupit něco na sebe. S tím, jaký má rozpočet, si toho ale nebude moci dovolit příliš.

      Možná to nebude problém, pomyslela si. Jestli se do Quantica vrátí brzy, tak by si měla vystačit s tím, co má.

      Následovali Harryho do nejbližšího občerstvení. Všichni se posadili ke stolu a objednali si sendviče k obědu.

      Crivaro se obrátil na Harryho: „Tak jsem tady. Pověz mi všechno, co víš.“

      Harry pokrčil rameny.

      „Kromě toho, co jsem ti řekl do telefonu, moc dalšího nevím. Včera byla nalezena mrtvola ženy na turistické trase poblíž Tunsboro, městečka severně odsud. Jmenovala se Brett Parmová. Zaujalo mě to, když jsem to slyšel ve zprávách, tak jsem zvedl telefon a zavolal policejnímu šéfovi v Tunsboro. Moc se mi nedařilo z něj dostat podrobnosti, ale nakonec mi sdělil alespoň něco. Zmínil se o řezných ranách, které měla žena na rukou – a také, že příčinou smrti bylo vykrvácení. Vykrvácela někde jinde a pak ji nechal u cesty. A v podstatě mi sdělil, ať se nepletu do vyšetřování.“

      „A to je přesně to, co hodláme udělat,“ poznamenala Jillian.

      Harry se naklonil přes stůl ke Crivarovi.

      „Mám z toho ten vážně podivný pocit, Jakeu. Je to úplně stejné jako vražda Erin Gibneyové před rokem. Vzpomínám, jak jsem se snažil pomoci policii v Gladwinu a jak jsem neuspěl.“

      Harry sklopil zrak a zamumlal: „Ani jsme nebyli k vyřešení nijak blízko.“

      Jillian si povzdechla a řekla Crivarovi: „Harry se cítí provinile. Kdyby prý tehdy vyřešil tu první vraždu, tak by se tahle ani nestala. Což je samozřejmě směšné. Můžeš mu to, Jakeu, nějak rozmluvit? Řekni mu, že nemá smysl se takto trápit.“

      Crivaro se na Harryho empaticky podíval. Zdálo se, že přesně ví, jak se cítí.

      „Jillian má pravdu. Nemůžeš si to vyčítat. I kdyby mezi oběma vraždami byla spojitost…“

      Harry ho náhle přerušil: „Jakeu, mezi těmi vraždami je spojitost. Cítím to v kostech.“

      Riley vyčetla z Crivarovi tváře, že o tom pochybuje.

      „Harry, mám za sebou víc případů vražd než ty,“ řekl Crivaro. „Ten pocit zodpovědnosti za něčí smrt moc dobře znám. Stejně jako ten pocit, když ti uniká vrah. Ale nemůžeš se tím nechat pohltit.“

      Natáhl se a položil kamarádovi ruku na rameno.

      „Ty jsi nikoho nezabil, Harry. Neneseš za to zodpovědnost. Není to tvá vina. Rozumíš, co ti říkám?“

      Harry si dlouze povzdechl a řekl Jakeovi a Riley: „Byl jsem policistou dost dlouho na to, abych si tohle všechno uvědomoval. Nikdy se nepodaří vyřešit všechny případy. Ale taky jsem v téhle práci byl dost dlouho na to, abych poznal, kdy se moje instinkty pletou a kdy ne. Tenhle případ, tahle poslední vražda, mi vážně nedá spát.“

      Odložil nedojedený sendvič zpátky na talíř a odsunul ho od sebe.

      „Jsem rád, že jste dorazili, СКАЧАТЬ