Koruna pro zabijáky. Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ ale nic dělat, mohla jen sledovat, jak Pán vran dítě zvedá nad hlavu. Jak se k němu snášejí vrány, aby se na něm nasytily…

      Emeline při návratu do vlastního těla zalapala po dechu. Srdce jí divoce bušilo. Viděla lidi kolem kruhu, rozhlíželi se a někteří vypadali ohromeně, jiní šokovaně. Věděla, že viděli totéž, co ona sama. Hlavně o to přeci šlo.

      „Musíme jim pomoct,“ pronesla Emeline, jakmile trochu popadla dech.

      „Co?“ zeptala se Cora. „Co se děje?“

      „Pán vran se chystá vypálit Ashton,“ pronesla Emeline. „Chystá se zabít Sophiino dítě. Viděli jsme to ve vizi.“

      Cora se okamžitě zatvářila odhodlaně. „Tak to ho musíme zastavit.“ Emeline viděla, jak se rozhlíží po lidech kolem kruhu. „Musíme ho zastavit.“

      „Chceš, aby kvůli tobě umírali naši lidé?“ obořila se na ni Asha z druhé strany kruhu. „Nepadlo nás už dost kvůli trůnu tvojí kamarádky?“

      „O tomhle muži už jsem slyšel,“ pronesl Vincent. „Jít proti němu by bylo nebezpečné. Žádáte příliš.“

      „Žádáme příliš, když chceme zachránit dítě?“ obořila se na něj Emeline. Překvapilo ji, že mluví zvýšeným hlasem.

      „Není to naše dítě,“ pronesla Asha.

      Kruh kolem bzučel myšlenkami. To Emeline rozčílilo ještě víc, připomnělo jí to, kolik moci se v Kamenově skrývá.

      „Není vaše?“ odporovala. „Bude z ní dědička trůnu. Pokud někdy chcete, abyste se v tomhle království nemuseli skrývat, pak je její osud vaší zodpovědností, stejně jako ostatních lidí v království.“

      Vincent zavrtěl hlavou. „Co chceš, abychom udělali? Nemůžeme v Ashtonu bojovat s celou Novou armádou.“

      „Tak vezměte to dítě sem,“ odpověděla Emeline. „Vezměte sem všechny. Ashton možná padne, ale tohle je bezpečné místo. Vybudovali jste ho tak. Sami jste říkali, že máte novou obranu.“

      „Obranu pro nás,“ odporovala Asha. „Stěny moci, které vyžadují ohromné úsilí pro své udržení. Máme sem přivést všechny z Ashtonu a nechat se využívat, když oni sami k obraně nepřispějí? Máme sem přivést lidi, kteří nás nenáviděli?“

      Pak promluvila Cora. „Když jsem sem přišla, bylo mi řečeno, že je Kamenov bezpečným útočištěm pro všechny, kdo ho potřebují. Nejen pro ty, kdo vládnou magií. Byla to lež?“

      Po jejích slovech následovalo ticho a Emeline tušila, jaká bude odpověď ještě dřív, než ji Vincent pronesl.

      „Přinutili jste nás bojovat v jednom boji,“ řekl. „Dobrovolně do dalšího nepůjdeme. Počkáme, až se všechno přežene, a povstaneme z popela. Nemůžeme vám pomoct.“

      „Nechcete,“ opravila ho Emeline. „Pokud to neuděláte vy, budu muset já.“

      „My,“ pronesla Cora.

      Emeline přikývla. „Když nepomůžete, půjdeme do Ashtonu. Postaráme se o bezpečí Sophiina dítěte.“

      „Zemřete,“ pronesla Asha. „Myslíte, že můžete jít proti té armádě?“

      Emeline pokrčila rameny. „Myslíš, že mi na tom záleží?“

      „To je šílené,“ zavrtěla hlavou Asha. „Měli bychom vás tu zadržet kvůli vašemu vlastnímu bezpečí.“

      Emeline přivřela oči. „Myslíš, že to dokážeš?“

      Aniž by čekala na odpověď, vykročila ven z kruhu. Nemělo smysl se dál vybavovat. Každý okamžik, který strávili čekáním, byl dalším okamžikem, kdy se k Sophiinu dítěti blížilo nebezpečí.

      Museli se dostat do Ashtonu.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Sophii se nepodařilo přesvědčit ostatní, aby nepořádali opulentní svatební hostinu. Předpokládala, že něco podobného by pravděpodobně uspořádali dřívější vládcové a ona se tomu chtěla vyhnout. Když se ale rozhlédla po trávníku kolem, byla ráda, že se hostinu nepodařilo odvolat. Pohled na tolik šťastných a bavících se lidí jí dokonale zlepšoval náladu.

      „Je tu spousta lidí, kteří nám chtějí pogratulovat,“ pronesl Sebastian a objal ji.

      „Je jim jasné, že poznám, jestli to myslí vážně, že?“ odpověděla Sophia. Promnula si záda v kříži. Cítila tam silnou bolest, která ji nutila se posadit. Jenže ona si chtěla alespoň chvíli zatančit se Sebastianem.

      „Myslí to vážně,“ ujistil ji Sebastian. Pokynul k místu, kde postávalo a tančilo několik dvorních dam. „Mají z tebe radost. Myslím, že se jim líbí žít u dvora, kde nemusí pořád něco předstírat.“

      „Mají radost z nás,“ opravila ho Sophia. Vzala ho za ruku a vedla ho směrem k části trávníku, která sloužila jako taneční parket. Nechala Sebastiana, aby ji objal v tanečním postoji a hudebníci po straně si toho všimli a trochu kvůli ní zvolnili taneční tempo.

      Ostatní páry vířily kolem, mnohem víc než teď zvládala Sophia. Bolest ze zad se šířila do břicha a ona si v tu chvíli řekla, že by asi měla přestat tančit. Dvě křesla, dva trůny, byly postavené po straně trávníku – čekaly na ni a na Sebastiana. Sophia byla ráda, že se může posadit. Okamžitě k ní přiběhla Sienne a stočila se jí u nohou.

      „Připomíná mi to bál, na kterém jsme se poznali poprvé,“ řekla.

      „Je tu pár rozdílů,“ přikývl Sebastian. „Třeba méně masek.“

      „Takhle se mi to líbí víc,“ řekla Sophia. „Lidé by neměli mít pocit, že by měli skrývat to, jací jsou, aby se mohli bavit.“

      Byly tu i další rozdíly. Mezi šlechtou se pohybovali obyčejní obyvatelé města. Stranou postával hlouček obchodníků, tkalcova dcera tančila s vojákem. Byli to lidé, kteří byli kdysi otroky, ale teď se mohli přidat k oslavám. Nemuseli tu obsluhovat. Několik dívek, které si Sophia pamatovala z Domu nechtěných, stálo opodál a všechny vypadaly šťastnější, než je kdy Sophia viděla.

      „Veličenstva,“ pronesl muž, který k nim přistoupil a hluboce se uklonil. Jeho rudé a zlatem vyšívané šaty jakoby zářily proti jeho tmavé kůži. Oči měl naopak podivně bledé. „Jsem Nejvyšší obchodník N’ka z morgasského království. Jeho slavné veličenstvo posílá pozdravy k příležitosti СКАЧАТЬ