Ještě Než Zabije. Блейк Пирс
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу JeÅ¡tÄ› Než Zabije - Блейк Пирс страница 8

СКАЧАТЬ style="font-size:15px;">      Samozřejmě, aby mohly společně vypravovat jasný příběh, musely by být odhaleny všechny postavy. Jenže ta nejdůležitější se zatím stále ukrývala ve stínech.

      Na další křižovatce zahnuli a výrazně pomalejší rychlostí objevili ztichlý blok budov. Mackenzie se zmocnil ten známý pocit, kdy si přála být kdekoliv, ale hlavně ne tam, kde byla.

      Už za chvíli se setkají s dětmi zavražděné.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Vzhled bytu Hailey Lizbrookové Mackenzie překvapil. Nebylo to ani trochu tak, jak očekávala. Bylo tam uklizeno a čisto, nábytek byl vkusně rozmístěný a prach na něm dokonale setřený. Styl vypovídal o usedlé ženě, která má ráda roztomilé obrázky a nápisy na hrnečcích, vkusně vyrovnaných na poličce nad sporákem. Očividně se pečlivě starala o všechno od kuchyně až po vlasy a pyžama svých synů.

      Vypadalo to docela jako byt rodiny, o které Mackenzie sama vždy snila.

      Ze záznamů si vzpomínala, že chlapcům je devět a patnáct. Starší se jmenoval Kevin a mladší Dalton. Když je spatřila, bylo jasné, že Dalton si přes noc mohl oči vyplakat. Byly modré, opuchlé a zarudlé.

      Kevin, na druhou stranu, vypadal především naštvaný. Když se posadili a Porter se ujal slova, v jeho hlase nešel přeslechnout tón někde mezi úřednickou povýšeností a strojenou přátelskostí učitele v mateřské škole, který se až příliš snaží. Mackenzie se co chvíli uvnitř zachvěla.

      „Teď bych rád věděl, jestli vaše matka měla nějaké přátele mezi muži,” řekl Porter.

      Stál přitom uprostřed místnosti, zatímco oba chlapci seděli na gauči. Sestra oběti, Jennifer, stála v přiléhajícím kuchyňském koutu, kouřila cigaretu a kouř vyfukovala nad sporák, kde jej sbírala zapnutá digestoř.

      „Myslíte jako přítele?” zeptal se Dalton.

      „Jistě, i to je mužský,” řekl na to Porter. „Ale nemyslím jenom to. Zajímá mě každý muž, se kterým mohla mluvit více než jednou. Klidně třeba i pošťák nebo někdo z obchodu.”

      Oba chlapci se na Portera dívali, jako na nějakého klauna, který měl každou chvíli začít provádět nějaké magické triky. Mackenzie dělala to samé. Ještě nikdy jej neslyšela mluvit takovým tónem. Bylo skoro legrační poslouchat tak uklidňující hlas z úst zrovna tohoto člověka.

      „Ne, nemyslím si,” odpověděl Dalton.

      „Ne,” řekl Kevin. „Přítele taky neměla. Alespoň o tom nic nevím.”

      Mackenzie s Porterem se oba podívali na Jennifer, která byla skutečným adresátem této otázky. Namísto odpovědi se jim však dostalo jenom pokrčení ramen. Mackenzie si byla jistá, že je Jennifer pořád ještě v šoku. Přemýšlela, jestli by se nedal najít nějaký další člen rodiny, který by se na chvíli o chlapce postaral, protože Jennifer rozhodně nepůsobila dojmem, že je toho nyní schopná.

      „Dobrá, a co lidé, se kterými vaše máma nevycházela dobře?” zeptal se Porter. „Slyšeli jste, že by se někdy s někým hádala?”

      Dalton jenom zakroutil hlavou. Mackenzie si byla skoro jistá, že ten kluk má znovu pláč na krajíčku. Kevin pouze obrátil oči v sloup a podíval se přímo na Portera.

      „Ne,” odpověděl. „My nejsme hloupí. Víme, na co se nás snažíte zeptat. Chcete vědět, jestli nevíme o někom, kdo ji mohl zabít. Že?”

      Porter na chvíli vypadal, jako kdyby obdržel ránu pěstí do břicha. Nervózně střelil očima po Mackenzie, ale rychle se mu podařilo se zase vzpamatovat.

      „Inu, vlastně ano,” řekl. „Přesně tam jsem se chtěl dostat. Ale vypadá to, že vy žádné informace nemáte.”

      „Myslíte?” řekl Kevin.

      Porter se zarazil a Mackenzie si byla na okamžik jistá, že se do toho děcka pustí pěkně zostra. Kevin se na Portera díval s ublíženým výrazem a očima jej téměř provokoval.

      „No,” řekl Porter překvapivě klidně, „myslím, že jsem vás už obtěžoval až příliš. Děkuji za váš čas.”

      „Počkat,” vložila se do toho Mackenzie. Vyletělo jí to z pusy ještě předtím, než si to stačila rozmyslet.

      Porter jí věnoval pohled, který by rozpustil kostelní svíci v ubohou kaluž vosku během vteřiny. Očividně měl za to, že tu s těmi utrápenými kluky jenom plýtvají časem – především s tím starším, který měl jasný problém s uznáváním autority. Mackenzie si jeho pohledu ani nevšimla a poklekla si k Daltonovi tak, aby se mu mohla podívat přímo do očí.

      „Poslouchej, myslíš, že bys mohl jít na chvilku za tetou do kuchyně?” zeptala se ho.

      „Tak jo,” řekl Dalton ztrhaným smutným hlasem.

      „Detektive Portere, proč se k němu nepřipojíte?”

      Tentokrát už jeho pohled nijak neskrýval nenávist. Mackenzie však neuhnula očima. Uvolnila svaly na tváři a odhodlaně na něj hleděla. Tentokrát neustoupí. Pokud z toho má být hádka, ať tedy je. Se dvěma dětmi a téměř katatonickou ženou v místnosti, si to však Porter dobře rozmyslel. Nechtěl se před nimi zesměšňovat.

      „Samozřejmě,” procedil konečně mezi zuby.

      Mackenzie ještě chvilinku počkala, než se oba odebrali vedle.

      Potom se postavila. Věděla, že zhruba kolem dvanáctého roku začínala taktika přisednutí si k dítěti selhávat.

      Místo toho se podívala na Kevina pěkně shora a shledala, že vzpurnost, se kterou vyrukoval na Portera, jej vůbec neopustila. Sama proti náctiletým nic neměla, ale to neznamenalo, že by si nebyla vědoma, jak těžká práce s nimi bývá – obzvláště za tak tragických okolností. Ze způsobu, jakým však Kevin odpovídal Porterovi, usuzovala, že možná ví, jak na něj.

      „Pověz mi na rovinu, Kevine,“ začala. „Myslíš si, že jsme se tu ukázali příliš brzy? Myslíš si, že není vhodné, abychom vám kladli takové otázky hned poté, co jste se o tom sami sotva dozvěděli?“

      „Tak nějak,“ zněla odpověď.

      „Takže o tom teď radši nechceš mluvit?“

      „Ne, mluvení mi nevadí,“ řekl Kevin. „Jenže tamten chlápek je idiot.“

      Mackenzie věděla, že teď má šanci. Mohla zůstat formální a nadále pokračovat jako profík, jak by to normálně udělala – anebo mohla zkusit vykročit na tenký led a trošku se s tím teenagerem skamarádit. Věděla, že náctiletí ze všeho nejvíce uznávají upřímnost. A když s nimi zmítaly emoce, tak s nimi nic nedokázalo pohnout.

      „Máš pravdu,“ řekla tedy. „Je to blb.“

      Kevin СКАЧАТЬ