Přistání . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ bych vidět tebe,“ štěkla Chloe.

      „Hlavně abys nás dostala do NASA,“ pronesla Luna.

      Chloe zavrtěla hlavou. „Jedeme do Los Angeles.“

      „Do San Francisca,“ opravila ji Luna.

      „Los Angeles,“ odsekla Chloe.

      Kevin věděl, že by měl zasáhnout, protože pokud by mlčel, ty dvě by se nejspíš hádaly ještě ve chvíli, kdy by se proměněnci objevili těsně u auta.

      „Prosím, Chloe, tu zprávu potřebujeme slyšet. A… no, pokud to nebude k ničemu, tak možná můžeme vyrazit do Los Angeles. Společně.“

      Chloe se na okamžik odmlčela. Kevin se odvážil vykouknout ven. Doufal, že se rozhodne rychle, protože skupina proměněnců se blížila.

      „Nejspíš jste mi tak trochu zachránili život,“ pronesla Chloe. „Dobře.“

      Pokračovala v práci se zapalováním. Motor škytl. Kevin znovu vykoukl a viděl, že si jich proměněnci všimli. Dívali se směrem k jejich autu asi tak, jako se kočka dívá na myš.

      „Ehm… Chloe?“

      Proměněnci se rozběhli.

      „Dokážeš to, nebo ne?“ zeptala se Luna.

      Chloe neodpověděla. Dál si hrála s dráty. Motor zakašlal a vzápětí hlasitě zaburácel.

      „Vidíš! Říkala jsem, že—“

      Přerušil ji náraz jedné z postav do boku auta. Okamžitě se po nich začala sápat.

      „Dostaň nás odsud!“ zařval Kevin a Chloe přikývla.

      Auto poskočilo kupředu. Chloe očividně bylo jedno, jestli přejede nějakého proměněnce. Ti se teď hemžili kolem auta. Jeden voják se vrhl přímo před auto. Chloe ani nezpomalila. Chřupnutí, které se při nárazu ozvalo, bylo nechutné. Voják se odrazil od kapoty a několikrát se překulil. To už ale byli pryč.

      Nebo skoro pryč. Po horské cestě nemohli jet zrovna rychle. Zvlášť, když hrozilo, že narazí na opuštěná auta, která zůstala stát na místě, kde se jejich majitelé proměnili. Chloe se mezi nimi proplétala docela zručně, přesto je ale zpomalovaly natolik, že je proměněnci téměř doháněli.

      „Nevzdávají to,“ pronesla Luna, když se podívala dozadu.

      „Neunaví se a nezastaví,“ prohlásila Chloe. Něco v jejím hlase naznačovalo, že s tím má nehezkou zkušenost. „Držte se.“

      Kevin se zapřel o palubní desku. Pickup zrychlil a Chloe se obratně proplétala mezi opuštěnými vozy. Kevin si byl jistý, že každou chvíli do některého narazí. Nějakou náhodou se to ale nestalo. Chloe trhala volantem ze strany na stranu a pickup se zmítal sem a tam.

      Jen tak tak, že nesjeli z cesty. Kevin přemýšlel, co by bylo horší – jestli havárie, nebo chycení vetřelci. Chloe v tom nejspíš měla jasno, protože nezpomalila. Řítila se s nimi po cestě dolů z kopce a Kevin si všiml, že proměněnci pomalu zůstávají v dálce.

      „Dokázali jsme to,“ vydechl. „Přežili jsme.“

      Luna ho objala. Kevin přes její rameno viděl, jak se v tu chvíli zatvářila Chloe.

      „Teď už se jen musíme dostat do města, na místo, ze kterého jsme jen tak tak utekli a zachytit zprávu od hodných mimozemšťanů. A nenechat se přitom chytit těmi zlými,“ konstatovala Luna.

      Když to řekla takhle, zdálo se to téměř nesplnitelné. Kevin si nedokázal představit, jak by se mohli dostat do NASA v jednom kuse, ale nějak to zvládnout museli.

      Byli jedinou nadějí světa.

      KAPITOLA PÁTÁ

      „Mám chuť se zeptat, jestli už tam budem,“ pronesla Luna a usmála se na Kevina.

      Kevina mělo napadnout, že jedno z největších rizik podobné cesty nebude možnost nárazu do opuštěného auta, ani přepadení proměněnci nebo něco takového. Byla to možnost, že se Luna začne nudit a zkusí si vymyslet něco, čím by se zabavila. Kevin nepochyboval, že jedním z nápadů bude i hádka s Chloe. Vzhledem k tomu, že Chloe řídila, připadal mu podobný nápad dost hloupý.

      Navíc se zdálo, že je všechno špatně. Na nebi se vznášela obrovská loď vetřelců, zatímco silnice byly bez provozu a téměř prázdné. Všechno mu to připomínalo, jak divná je celá situace, ve které jsou. A jak moc se svět změnil v podstatě během několika hodin.

      „Nemůžeš trochu přidat?“ zeptala se Luna.

      „Mám přidat?“ zeptala se Chloe a šlápla na plyn.

      Kevin se chytil madla dveří. Když sjeli z hory, byly cesty volnější, ale to neznamenalo, že můžou jet tak rychle, jak by chtěli. Kevin nepochyboval, že má Chloe se řízením stejně málo zkušeností, jako on nebo Luna.

      Navíc bylo na cestě pořád dost opuštěných aut.

      „Zpomal,“ vyhrkl Kevin, když se prohnali kolem chevroletu zaparkovaného uprostřed dálnice. Jeho majitel byl dávno pryč. Jen tak tak se vyhnuli motorce, která byla stejně opuštěná u krajnice. „Chloe, zpomal, prosím.“

      Trochu zpomalili a Kevin si oddechl. Nejspíš to bylo dobře, protože všude kolem byla rozesetá auta – většinou na místech, kde je nechali jejich proměnění majitelé. Některá ale byla pokroucená a rozbitá, očividně havarovala.

      U svodidel ležela převrácená cisterna, ze které se rozléval benzín. Jedna jiskra a rozpoutalo by se ohnivé peklo.

      „Musíme spolupracovat,“ pronesl a snažil se trochu zmírnit náladu v autě. Snažil se vymyslet, co by v podobné situaci řekla jeho matka, Ted nebo doktorka Levinová. Problém ovšem byl, že myšlenka na ně, na lidi, které vetřelci proměnili, byla příliš bolestivá. A kdo ví, možná už byli na lodi, která se vznášela na obloze jako druhý měsíc.

      „Musíme… všichni ostatní jsou pryč,“ řekl a snažil se potlačit bolest, kterou cítil. „Přišli jsme o všechny. Všichni jsme prožili něco špatného.“ Nezdálo se, že by zrovna tohle vystihovalo všechny hrůzy, které viděli. „Nikdo z nás se necítí dobře, ale nesmíme se hádat kvůli hloupostem. Zvládneme to jen, když budeme spolupracovat.“

      Dívky chvíli mlčely.

      „Dobře,“ pronesla nakonec Chloe.

      „Asi máš pravdu,“ souhlasila Luna.

      Pokračovali СКАЧАТЬ