Pochod Králů . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ když učinil posledních několik kroků k tělu, poklekl, uchopil krále za rameno a otočil jej.

      MacGil, jeho bývalý král, teď před ním ležel s očima široce otevřenýma, mrtev. V jeho hrudi byla zabodnuta zdobená dýka.

      Thor se rozhlédl a všiml si, že opodál stojí jeden z králových sluhů. Držel velký, drahokamy ozdobený pohár, který Thor viděl předtím na hostině. Pohár byl celý z ryzího zlata a byl pokrytý řadami rubínů a safírů. S pohledem upřeným do Thorových očí sluha přistoupil blíže a vylil obsah poháru na královu hruď. Víno se od krále odráželo do všech stran a pokropilo i Thorovu tvář.

      Záhy na to Thor uslyšel zahvízdnutí a uviděl svou sokolici, Estopheles, která přistála na králově hrudi a olizovala víno z jeho tváře.

      Potom Thor uslyšel další zvuk a poznal, že je to Argon. Stál nad ním a strnule se díval dolů. V jedné ruce držel zářivou královskou korunu a v té druhé svou hůl.

      Argon obešel mrtvého a posadil korunu pevně na Thorovu hlavu. Ta se vlastní vahou pomalu posunula do perfektní pozice a nakonec pohodlně objala Thorovy spánky. Chlapec se na Argona tázavě podíval.

      „Teď jsi králem ty,“ pronesl Argon.

      Thor zamrkal a když znovu otevřel oči, stáli před ním všichni členové Legie i bratrstva Stříbrných. Byly tam stovky mužů a chlapců, které se nějak vtěsnaly do té nepříliš rozměrné komnaty a teď se na něj všichni dívali. A potom, jako jeden muž, poklekli a uklonili se tak hluboko, že se téměř dotýkali tvářemi podlahy.

      „Náš král,“ ozval se sbor hlasů.

      Vtom se Thor probudil. Vzpřímeně seděl, ztěžka dýchal a rozhlížel se kolem sebe. Byla tam tma, vlhko a jemu po chvíli došlo, že sedí na kamenné podlaze a zády se opírá o kamennou zeď. Zamžoural do temnoty a uviděl železné mříže, za nimiž poblikávala pochodeň. Potom si vzpomněl. Je přece ve vězení. Přivlekli ho sem po událostech na hostině.

      Vzpomněl si i na toho strážného, který mu dal pěstí do tváře a došlo mu, že musel po té ráně omdlít. Jak dlouho byl mimo, to nebyl schopen ani odhadnout. Pohodlněji se opřel o zeď, několikrát se zhluboka nadechl a snažil se dostat z hlavy ten hrozný sen. Zdál se tak skutečný. Thor se modlil, aby to nebyla pravda, a aby král byl v pořádku, živ a zdráv. Ale obraz mrtvého MacGila byl pevně zakořeněný v jeho myšlenkách. Mohl ten sen být skutečný? Anebo to tentokrát je opravdu jenom obyčejný sen?

      Najednou do něj někdo rýpnul špičkou boty. Thor se podíval vzhůru a uviděl, že nad ním stojí jakási postava.

      „Je na čase se vzbudit,“ ozval se hlas. „Čekám už hodiny.“

      V mihotavém světle Thor zahlédl tvář chlapce zhruba stejného věku jako byl on sám. Byl hubený, drobný, měl propadlé tváře a poďobanou pleť. V jeho nazelenalých očích ale zahlédl inteligenci a něco, co by se možná mohlo nazvat dobrým charakterem.

      „Já jsem Merek,“ řekl. „sem tvůj spoluvězeň. Za co tady seš?“

      Thor se napřímil ve snaze pořádně si na všechno vzpomenout. Potom se znovu opřel zády o zeď, prohrábl si rukama svoje vlasy a snažil se poskládat utržky paměti zpátky do původního obrazu.

      „Říkali, že ses pokusil zabít krále,“ pokračoval Merek.

      „To se teda pokusil, a my ho roztrháme na malý kousky, jestli se někdy dostane z těhle mříží zase ven,“ zavrčel odkudsi hlas.

      Odevšad se ozvalo řinčení plechových hrnků o mříže cel. Thor se rozhlédl a uviděl chodbu lemovanou z obou stran celami, ve kterých stáli strašidelně vyhlížející vězni. Strkali své hlavy mezi mříže a v plápolavém světle pochodní se na něj mračili. Většina z nich byla neoholená, chyběly jim zuby a někteří vypadali, že už musí tady dole dřepět celé roky. Byl to odporný pohled a Thor se po chvíli přinutil odvrátit se. Opravdu se ocitl na tomhle místě? To tu má zůstat s těmihle lidmi navždycky?

      „Nestarej se o ně,“ řekl Merek. „Tady v cele jsem jenom já a ty. Oni se sem nedostanou. A mně je jedno jestli ses pokusil otrávit krále nebo ne. Nejradši bych to udělal sám, kdybych mohl.“

      „Já jsem neotrávil krále,“ řekl Thor rozhořčeně. „Neotrávil jsem nikoho. Pokoušel jsem se ho zachránit. Všechno, co jsem udělal bylo, že jsem mu z ruky vyrazil jeho pohár.“

      „A jak si věděl, že ten pohár byl otrávený?“ ozval se z chodby hlas někoho, kdo je zřejmě poslouchal. „Předpokládám, že díky magii.“

      Chodbou mezi celami se rozlehl cynický smích.

      „Je to věštec!“ vykřikl někdo posměšně.

      Ostatní propukli v novou vlnu smíchu.

      „Ne, prostě se jenom trefil,“ zařval další hlas a dále krmil veselí v celách.

      Thor se mračil, když poslouchal ta obvinění a měl sto chutí jim všem něčím tu jejich zábavu zarazit. Věděl ale, že by jenom plýtval svým časem. Navíc, on se přece nemusel zodpovídat těm tady dole.

      Merek si jej prohlížel pohledem, který nebyl tak skeptický jako pohledy ostatních. Zdálo se, že zvažuje co je na Thorově obvinění pravdy.

      „Věřím ti,“ řekl po chvíli tiše.

      „Opravdu?“ zeptal se Thor.

      Merek pokrčil rameny.

      „Koneckonců, kdyby ses pokoušel krále otrávit, byl bys opravdu tak padlej na hlavu, abys mu o tom těsně před napitím řekl?“

      Na to se Merek otočil a odešel několik kroků opodál na svou stranu cely. Tam se posadil na zem, opřel se zády o kamennou zeď a díval se přímo na Thora.

      Teď to byl Thor, kdo byl zvědavý.

      „Za co jsi tu ty?“ zeptal se.

      „Jsem zloděj,“ odpověděl Merek hlasem, v jehož tónu nechyběl náznak hrdosti.

      Thor byl překvapený, nikdy předtím žádného zloděje nepotkal. Skutečný zloděj. On sám nikdy ani nepomyslel, že by něco ukradl a vždycky mu připadalo až nereálné, že to někteří lidé dělají.

      „Proč to děláš?“ zeptal se Thor.

      Merek pokrčil rameny.

      „Moje rodina nemá co jíst. A přitom něco jíst musejí. Já nemám žádné vzdělání a ani nic neumím. Krást je všechno co dokážu. Nic velkého. Většinou jenom to jídlo. Cokoliv co jim pomůže protlouct se o pár dní dál. Dělal jsem to roky. Ale potom mě lapli. Teď jsem byl vlastně chycenej už potřetí. Potřetí je to nejhorší.“

СКАЧАТЬ