Pokřik Cti . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ že by už mohl běžet dál sám, ale Thor se rozhodl jej ušetřit námahy po celou cestu až domů. Rána, kterou Krohn obdržel v bitvě byla drtivá a Thor chtěl zajistit, aby jeho přítel měl co nejvíce času na zotavení. Poté, co tolikrát zachránil jeho život, už pro něj snad nebyl ani zvířetem, nýbrž spíše opravdovým a právoplatným bratrem.

      Když se dostali až na poslední kopec před městem, otevřel se jim ten nádherný výhled na Králův Dvůr, se všemi jeho nesčetnými věžemi a věžičkami, masivními obrannými valy, tu a tam přerušovanými opevněnými branami s padacími mosty, to všechno obsazené silnou posádkou královských ozbrojenců. Kolem města se do všech stran rozkládala pole a tu tam malé domky lidí, kteří na nich pracovali. Když Thor toto všechno přehlédl, okamžitě pomyslel na Gwen. Myšlenka na ni jej provázela celou bitvou. Ona byla ten důvod, proč se nedokázal vzdát a musel udělat vše, co bylo v jeho silách, aby žil dál. A vědomí, že byl do té pasti schválně zaveden, aby tam zemřel, mu vnuklo neblahé tušení, že její život může být v ohrožení úplně stejně. Teď doufal, že je v pořádku a že všechny ty temné síly, které se kolem jeho osoby stahovaly čím dál těsněji, ji naopak nechávají opomenutou.

      V dáli se ozval tlumený jásot. U bran města se něco mihotalo. Když se tam pozorně podíval, zjistil, že se u bran začíná shromažďovat zástup lidí, kteří jim mávají v ústrety. Jejich zvědové už museli dorazit do města a rozhlásit novinu o vítězství. Lidé je přicházeli vítat.

      Někdo z rytířů dlouze zadul na roh. Ostatní se k němu po chvíli přidali, až celé okolí naplnilo burácení válečných rohů.

      „Ty rohy znějí pro tebe,“ řekl Reece, poplácal Thora po zádech a podíval se na něj s respektem. „Ty jsi šampión bitvy. A pro lidi budeš velký hrdina.“

      „Jen si to představ, jeden z nás, skoro ještě ani ne pořádný legionář, a porazí celou McCloudskou armádu,“ dodal O’Connor pyšně.

      „Děláš Legii velkou čest,“ řekl Elden. „Teď nás budou všechny brát mnohem vážněji.“

      „Nehledě na to, žes nám všem zachránil život,“ přidal si Conval.

      Thor pokrčil rameny. Uvnitř se dmul pýchou, ale nechtěl, aby to bylo příliš vidět a také se bál, aby mu to snad nestouplo do hlavy. Dobře věděl, že je člověk z masa a kostí, stejně zranitelný jako ostatní, a že se bitva klidně mohla vyvíjet úplně jinak. On nebyl síla, která tam zasáhla.

      „Jenom jsem dělal to, pro co jsem byl trénován,“ odpověděl. „Pro co jsme trénovaní my všichni. Nejsem lepší než kdokoliv jiný. Ale včera jsem měl z pekla štěstí.“

      „Řekl bych, že v tom bylo víc než jenom štěstí,“ řekl Reece.

      Všichni potom pokračovali uvolněným pomalým klusem dolů k městu. Královská cesta byla čím dál hustěji lemována lidmi, kteří se sbíhali z okolních usedlostí, aby je přivítali. Mávali jim, křičeli, a tu a tam se dokonce objevila vlajka v žlutých a modrých královských barvách. Začínalo to vypadat, že se den brzy přemění v naprosto spontánní oslavy. Na tvářích většiny lidí bylo vidět, jak se jim ulevilo poté, co vítěznou armádu spatřili. Bylo jasné proč, kdyby byli poraženi, mezi Královým Dvorem a McCloudskou armádou už by nestálo nic, a pro zdejší obyvatele by její příchod znamenal hořký konec.

      V dlouhém zástupu projížděli po cestě lemované davy lidí a blížili se k vnějšímu městskému opevnění. Čelo armády, kde jel i Thor se svou družinou už vjíždělo po dřevěném padacím mostě do města. Kopyta jejich koní bušila o masivní dřevo a dodávala jásotu lidí nové tóny. Za hradbami už je čekalo učiněné davové šílenství. Lidé je zasypávali narychlo sehnanými květinami a tu a tam se ozývali pouliční muzikanti, kterým se za tu krátkou chvíli již podařilo některé hloučky lidí dokonce přimět k tanci.

      Po chvíli už museli sesednout z koní, neboť ulice byla příliš zaplněná, než aby mohli pokračovat dál v sedle. Thor pomohl Krohnovi, který seděl na koňském zadku a váhal, jak nejlépe seskočit dolů. Očividně ještě nebyl zcela v pořádku. Když byl ale na zemi, v jeho chůzi nebylo možné vidět sebemenší problém. Thor si oddechnul, tohle určitě znamenalo, že leopard bude v pořádku.

      Pěšmo kráčeli napříč Královským náměstím, zatímco byli ze všech stran neustále zastavováni a objímáni neznámými lidmi.

      „Zachránili jste nás!“ vykřikl nějaký starší muž. „Vysvobodili jste celé království!“

      Thor mu chtěl odpovědět, ale nešlo to, neboť po tom prohlášení okamžitě následoval burácivý jásot okolostojících davů. Přičinliví hostinští už dávno zavětřili příležitost a nechali přímo na náměstí vyvalit sudy s pivem, které se teď už začalo prodávat komukoliv, kdo měl minci patřičné váhy a velikosti. Na náměstí záhy zavládl nefalšovaný hodokvas.

      Thor ale myslel jenom na jediné: Gwendolyn. Musel ji najít. Prohlížel všechny okolní tváře a doufal, že ji někde uvidí. Byl si jistý, že tu někde musí být, ale ať se snažil jak chtěl, nikde ji neviděl.

      Potom mu někdo poklepal na rameno.

      „Věřím, že dívka, kterou hledáš, je tímhle směrem,“ řekl mu Reece a ukázal prstem na druhou stranu náměstí.

      Thor se otočil a jeho oči zablýskly. V dáli uviděl Gwendolyn, která k němu nedočkavě spěchala. Když ho uviděla, rozběhla se, aby mu mohla skočit do náručí. Pevně ho objala a on její objetí opětoval. Přitiskla se k němu a nechtěla se pustit. Po chvíli pocítil, jak mu po krku stékají její slzy. Miloval ji a dobře věděl, že ona jeho miluje také.

      „Díky Bohu, že jsi v pořádku,“ řekla radostně.

      „Celou dobu jsem myslel jen a jenom na tebe,“ řekl Thor. Teď, když ji držel v náručí, byl svět prostě skvělý.

      Maličko se od něj odtáhla aby jej mohla políbit. Vydrželi tak dlouhou dobu, zatímco masy lidí proudili kolem nich jako řeka.

      „Gwendolyn!“ ozval se Reece radostně.

      Otočila se k němu, aby jej také objala. Potom se objevil i Godfrey, podal Thorovi ruku a objal Reece. Bylo to jako velké rodinné shledání a Thor měl pocit, že do té rodiny svým způsobem také patří. Všechny je spojovala jejich láska ke králi MacGilovi – a také nenávist ke Garethovi.

      Ke Gwendolyn se teď přitočil i Krohn. Ona jej s radostným zavýsknutím pohladila po hlavě, načež se leopard postavil na zadní a začal jí olizovat rozesmátou tvář.

      „Jsi větší a větší každý den!“ smála se. „Jak ti můžu poděkovat, že se tak pěkně staráš o Thorovu bezpečnost?“

      Leopard na ní skákal dál a dál, až jej konečně musela se smíchem odstrčit.

      „Pojďme СКАЧАТЬ