Osud Draků . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ

      „Jak tu ale můžeme před ním být v bezpečí?“ zeptal se O’Connor.

      „Nejste v bezpečí vůbec nikde,“ ozval se hluboký hlas.

      Chlapci se otočili, aby spatřili Kolka, který stál s rukama v bok za nimi a přes jejich hlavy také sledoval horizont.

      „To je základní myšlenka Stovky. Budete riskovat svoje životy každičký jeden den. Tohle není žádné cvičení. Drak žije blízko a není tu nic, co by mu zabránilo v útoku, pokud se pro něj rozhodne. Nejspíše ale nic nepodnikne, protože úzkostlivě hlídá svůj poklad na svém vlastním ostrově. Draci neradi nechávají své poklady bez dohledu. Uslyšíte ale jeho hlas a v noci uvidíte plameny, které chrlí. A pokud ho nějak vyprovokujeme, potom se ani já neodvažuju přemýšlet, co by se s námi mohlo stát.“

      Zvuk se ozval znovu a stejně jako předtím jej doplnily plameny, tryskající na obzoru. Galéra se mezitím přiblížila k ostrovu natolik, že mohli rozeznat jednotlivé detaily pobřeží, o které se neustále rozbíjely vysoké vlny. Thor si prohlížel vysokou stěnu útesů a přemýšlel, jak se jim asi povede dostat se nahoru na vysušenou rovinu ostrova.

      „Ale kde tady můžeme přistát? Nikde nevidím vhodné kotviště,“ řekl Thor.

      „To by bylo příliš snadné,“ odpověděl Kolk.

      „Jak se teda dostaneme na ostrov?“ zeptal se O’Connor.

      Kolkovou tváří přeběhl ďábelský úsměv.

      „Poplavete,“ řekl.

      Na kratičkou chvíli si Thor myslel, že generál jenom žertuje, ale když se jeho tvář nijak nezměnila, došlo mu, že to tak skutečně bude. Ztěžka polknul.

      „Poplaveme?“ opakoval Reece nedůvěřivě.

      „Ty vody se skoro hemží všemožnými tvory!“ řekl Elden.

      „No, to je to poslední,“ řekl Kolk. „Jsou tu pořádně zrádné proudy. Ty víry vás vtáhnou pod hladinu, vlny vás můžou rozbít o ty skály támhle a voda je pořádně napěněná. Pokud se vám podaří vyhnout se skalám, budete muset vylézt nahoru, abyste se dostali na souš. To vše pokud si mořské příšery neusmyslí změnit vaše plány. Vítejte v novém domově.“

      Chlapci stáli jako zařezaní u zábradlí a dívali se na pěnící vody mezi nimi a ostrovem. Voda vířila, jako by snad byla živá a proudy se už teď začínaly zmocňovat i lodě, takže se paluba začala kolébat a bylo těžší po ní bez držení chodit. Voda pod nimi byla teď tak rudá, že se zdálo, že je v ní snad opravdu krev. A nejhorší bylo, že nedaleko od nich se teď z vody na vteřinku vynořila další mořská obluda. Thor stačil zahlédnout její dlouhé zuby, než se zase rychle ponořila pod hladinu.

      Potom jejich loď náhle spustila kotvu, ale bylo to stále příliš daleko od břehu. Thor polknul. Znovu se podíval na velké kameny, které lemovaly pobřeží ostrova a netušil, jak se jim může povést se odsud dostat až tam nahoru. Zvuk tříštících se vln sílil každým okamžikem a nyní řval tak, že na sebe museli křičet, aby se vůbec slyšeli.

      Od boku lodi se odpoutalo několik člunů, které jejich velitelé okamžitě po dosednutí na hladinu odváděli dobrých třicet metrů daleko od lodi. Nebudou to mít nijak snadné, budou plavat minimálně k těm člunům.

      Při pouhém pomyšlení na to, se Thorovi sevřel žaludek.

      „SKÁKAT!“ zakřičel Kolk.

      Thor poprvé na této výpravě cítil skutečný strach. Přemýšlel, jestli jej to dělá horším členem Legie a horším válečníkem. Věděl, že válečníci musí být nebojácní ať se děje co se děje. Teď ale musel sám sobě přiznat, že se bojí. Nelíbilo se mu, že to tak je a přál si, aby se byl nebál. Ale nijak to nepomáhalo.

      Když se potom ale rozhlédl kolem sebe a spatřil zhrozené tváře ostatních, cítil se už o trochu lépe. Všichni ostatní chlapci teď stáli u zábradlí a zírali dolů do vody. Všichni do jednoho byli ztuhlí strachy. Jeden z chlapců byl tak vyděšený, že se třásl. Byl to ten, který tehdy musel obíhat okruhy navíc, když se učili pracovat s pavézami a vrhacími zbraněmi.

      Kolk to musel vycítit, protože se okamžitě vydal směrem k němu. Zdálo se, že na něj naopak bouřlivé prostředí nedělá nejmenší dojem. Na jeho tváři seděl typický úšklebek, vlasy mu česal silný vítr a generál celkově působil, že je připraven se postavit všem rozmarům přírody. Došel k chlapci a zachmuřil se ještě víc.

      „SKOČ!“ zakřičel na něj.

      „Ne!“ odpověděl kluk. „Nemůžu! Neudělám to! Neumím plavat! Vezměte mě zpátky domů!“

      Kolk došel přímo k chlapci, který se právě chystal otočit a odejít od zábradlí, chytil jej hrubě za košili a zvedl do výšky, jako by byl jenom malé děcko.

      „Tak se plavat naučíš!“ vyštěkl na něj a potom, k Thorově zděšení, jej jednoduše hodil přes palubu do zvířených vln.

      Chlapec proletěl s křikem vzduchem a záhy dopadl dobré tři metry od lodi do zpěněného moře. Okamžitě začal bojovat s vodou a lapat po dechu.

      „POMOC!“ křičel.

      „Jaké je první pravidlo Legie?“ zakřičel Kolk a otočil se k ostatním. Chlapce ve vodě naprosto ignoroval.

      Thor si matně vzpomínal, jaká je správná odpověď, ale teď byl příliš rozrušený při pohledu na chlapce, který se topil vedle lodi, než aby mohl odpovědět.

      „Pomoci bratru ve zbrani, když to potřebuje!“ vykřikl Elden.

      „A potřebuje to?“ pokračoval nahlas Kolk, přičemž ukázal prstem směrem k chlapci.

      Ten zvedl ruce a chtěl vykřiknout, ale voda mu ucpala ústa dřív, než stačil vydat hlásku. Ostatní stáli na palubě a byli příliš ztuhlí strachem než aby skočili za ním.

      V tom okamžiku se s Thorem stalo něco zvláštního. Jak se tak díval na toho topícího se kluka, přestal vnímat všechno ostatní kolem. Dokonce už si neuvědomoval ani sám sebe. Myšlenka na vlastní smrt se teď úplně vytratila z jeho mysli. Rozbouřené moře, silné proudy, neznámé příšery…všechno šlo stranou. Všechno, na co teď dokázal myslet, byla záchrana někoho, kdo to potřeboval.

      Vyskočil na široké dřevěné zábradlí lodi, ohnul se v kolenou a bez dalšího přemýšlení skočil do pěnících se rudých vod pod ním.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Gareth seděl na otcově trůně v trůnním sále, přejížděl prsty po hladkých dřevěných opěrkách a pozoroval СКАЧАТЬ