Dokonalý blok. Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      O hodinu později už Jessie seděla v recepci centrální policejní stanice policejního oddělení Los Angeles, častěji známé jako centrální pobočka, kde čekala na detektiva Hernandeze, který se tam s ní měl setkat. Výslovně si zakázala myslet na to, co se stalo, když málem nabourala. V této chvíli to na ni bylo příliš a nedokázala to zpracovat. Místo toho se soustředila na to, co ji čekalo.

      Hernandez byl po telefonu tajnůstkářský a tvrdil, že nemůže příliš zacházet do podrobností—prý se u nich ale objevilo volné místo a on si na ni vzpomněl. Požádal ji, aby za ním přišla, aby to mohli probrat osobně, než ji totiž doporučí svým nadřízeným, rád by věděl, jaký by měla zájem.

      Zatímco Jessie čekala, snažila se rozpomenout, co o Hernandezovi vlastně ví. Poprvé se s ním setkala na podzim toho roku, když přišel na hodinu forenzní psychologie v rámci magisterského programu, kde hovořil o praktickém využití profilování. Ukázalo se, že když byl ještě řadovým policistou, sehrál zásadní roli při dopadení Bolstona Crutchfielda.

      Na hodině studentům předložil komplikovaný případ vraždy a chtěl vědět, zda některý z nich dokáže určit, kdo byl pachatelem a jaký měl motiv. Jessie na to přišla jako jediná. Podle Hernandeze byla dokonce teprve druhou studentkou, která kdy případ vyřešila.

      Když ho viděla příště, byla v nemocnici, kde se zotavovala z Kylova útoku. V té době byla ještě pod vlivem léků, a tak si na to vzpomínala jen matně.

      V první řadě se tam objevil jen proto, že mu zavolala kvůli podezřením, která začínala mít ohledně Kylovy minulosti předtím, než se s ním v osmnácti seznámila. Doufala tehdy v jakékoliv stopy, jež by jí mohl nabídnout. Nechala mu vzkaz v hlasové schránce a když se mu jí ani po několika pokusech nepodařilo dovolat nazpět—hlavně proto, že ji mezitím doma její manžel svázal—vystopoval její telefon a zjistil, že je v nemocnici.

      Při své návštěvě jí ochotně pomohl a vysvětlil jí, jak se věci mají, co se týká probíhajícího řízení proti Kylovi. Zároveň byl však vcelku nepokrytě podezřívavý (z dobrého důvodu), zda Jessie opravdu udělala vše, co bylo v jejích silách, aby se potom, co Kyle zavraždil Nataliu Urgovou, přiznala.

      Byla to pravda. Poté, co Kyle přesvědčil Jessie, že to ona Nataliu zabila v opilém vzteku, na nějž si nemohla vzpomenout, nabídl se, že její zločin zamaskuje a ženino tělo hodí do moře. I když se to Jessie tehdy moc nelíbilo, netrvala příliš na tom, aby se šla přiznat na policii. Bylo to něco, čeho dodnes litovala.

      Hernandez to odhadl správně, ale pokud věděla, nikdy o tom od té doby nikomu nic neřekl. Jistá její malá část se bála, že právě to byl ten pravý důvod, proč si ji sem dnes zavolal, a že nabídka práce mu posloužila jako pouhá záminka, jak ji přivést na stanici. Pomyslela si, že pokud ji vezme do výslechové místnosti, bude vědět, jakým směrem se věci ubírají.

      Objevil se po pár minutách a přivítal ji. Vypadal víceméně tak, jak si ho pamatovala. Kolem třicítky, dobře stavěný, ovšem nepříliš impozantní. Něco přes sto osmdesát centimetrů na výšku a s váhou pod devadesát kilo. Byl zjevně v dobré kondici. Teprve, když se přiblížil, si vzpomněla, jak byl svalnatý.

      Měl krátké černé vlasy, hnědé oči a široký, hřejivý úsměv, díky kterému se zřejmě všichni podezřelí cítili uvolněně. Jessie přemítala, jestli ho udržuje přesně z toho důvodu. Na levé ruce si všimla snubního prstenu, jenž jí připomněl, že je ženatý, ale nemá děti.

      „Děkuji, že jste přišla, slečno Huntová,“ prohlásil a natáhl k ní ruku.

      „Říkejte mi prosím Jessie,“ odpověděla.

      „Dobře, Jessie. Pojďte se mnou k mému stolu a já vám vysvětlím, co jsem měl na mysli.“

      Když jí došlo, že ji nevede do výslechové místnosti, pocítila Jessie větší úlevu, než čekala, podařilo se jí však to na sobě neukázat. Zatímco za ním kráčela stanicí, potichu na ni mluvil.

      „Sleduji váš případ,“ přiznal. „Nebo, abych byl přesnější, případ vašeho manžela.“

      „Už brzy bývalého,“ poznamenala.

      „Pravda. I to jsem se doslechl. Neplánujete tedy zůstat s chlapem, co se na vás pokusil hodit vraždu a pak vás zabít, co? Dneska už si nikdo neváží oddanosti.“

      Zašklebil se na ni, aby pochopila, že žertuje. Jessie si nemohla pomoct, aby neobdivovala chlápka, co se nebojí dělat vtipy o vraždě před osobou, která byla málem zavražděná.

      „Skoro se s tou vinou nedokážu vypořádat,“ pokračovala v ironickém duchu.

      „To se vsadím. Musím říct, že to pro vašeho už brzy bývalého manžílka nevypadá moc růžově. I pokud se žaloba nerozhodne usilovat o trest smrti, pochybuji, že se ještě někdy podívá ven.“

      „Dá-li Bůh…“ zamumlala Jessie a ani nemusela větu dokončit.

      „Co kdybychom se přesunuli k veselejšímu tématu, co říkáte?“ navrhl Hernandez. „Jak si možná pamatujete z mé návštěvy na vaší hodině, pracuji pro speciální jednotku v rámci loupežných vražd. Říká se nám Speciální sekce СКАЧАТЬ