Milovaná . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ všechno ve světě upírů, je to komplikované,” řekl. “Závisí to od toho, jaký typ upíra si a k jakému sabatu patříš. Co se týče mě, já se krmím pouze zvířaty. Zejména jeleny. Stejně jsou přemnožení a lidi je loví taky- a dokonce ne kvůli jídlu.”

      Jeho výraz se změnil.

      “Ale ostatní sabaty nejsou tak milosrdné. Krmí se i lidmi. Většinou nežádoucími.”

      “Nežádoucími?”

      “Bezdomovci, tuláci, prostitutky…ti, kteří nemůžou být rozeznáni. Tak to vždycky bylo. Nechtějí poutat pozornost na rasu.

      “Proto považujeme můj sabat, moje plemeno upírů, za čistokrevné a ostatné za nečisté. To, čím se krmíš…ta energie tě naplňuje.”

      Caitlin tam seděla a přemýšlela.

      “A co já?” zeptala se.

      Podíval se na ní.

      “Proč se někdy chci krmit, ale někdy ne?”

      Svraštil obočí.

      “Nejsem si jistý. S tebou je to jiné. Ty jsi kříženec. Je to hodně vzácná věc….Vím, že u tebe to přichází s věkem. Ostatní jsou proměněni přes noc. Pro tebe je to proces. Může ti chvíli trvat se s tím vyrovnat, projít všemi těmi změnami.”

      Caitlin si vzpomněla na její bodavé bolesti z hladu, jak se z ničeho nic objevili a celou ji ovládli. Jak jí znemožnili přemýšlet nad něčím jiným než nad krmením. Bylo to hrozný. Děsila se toho, že se to stane opět.

      “Ale jak vím, kdy se to znovu stane?”

      Podíval se na ní. “Nevíš.”

      “Ale já nikdy nechtěla zabít člověka,” řekla. “Nikdy.”

      “To ani nemusíš. Můžeš se krmit zvířaty.”

      “Ale co se stane, pokud se někde zaseknu?”

      “Musíš se to naučit kontrolovat. Chce to trénink. A vůli. Není to lehké. Ale je to možné. Můžeš to kontrolovat. Je to něco, čím si projde každý upír.”

      Caitlin přemýšlela nad tím, jaké by to bylo chytit živé zvíře a krmit se ním. Věděla, že už teď byla rychlejší jak kdykoliv předtím, no nevěděla, jestli byla až tak rychlá. A taky vlastně nevěděla, co dělat, pokud opravdu uloví jelena.

      Podívala se na něj.

      “Naučíš mě to?” zeptala se, doufajíc v kladnou odpověď.

      Jejich pohledy se potkali a cítila, jak jí bije srdce.

      “Krmení je v naší rase považováno za posvátnou věc. Vždy se vykonává osamotě,” řekl jemně a omlouval se. “Kromě…” Řekl.

      “Kromě?” zeptala se.

      “Na manželských obradech. Ke spojení manžela a manželky.”

      Podíval se jinam a Caitlin mohla vidět, že se přesunul. Cítila, jak se jí krev nalévá do líc a místnost se náhle stala velmi teplou.

      Rozhodla se nechat to být. Teď neměla žádné návaly hladu a s touto situací se vyspořádá, když přijde. Doufala, že on bude tehdy při ní.

      Kromě toho, hluboko uvnitř ji až tak moc nezajímalo krmení, upíři, meče, nic z toho. Chtěla hlavně opravdu poznat jeho. Nebo to, co k ní vlastně cítil. Bylo tu mnoho otázek, které se ho chtěla zeptat. Proč si kvůli mně všechno riskoval? Chtěl si jenom najít meč? Nebo je v tom něco jiného? Když najdeš meč, stejně se mnou zůstaneš?I když je vztah s člověkem zakázán, překročil by si kvůli mně tuto hranici?

      Ale měla strach.

      Namísto toho tedy jednoduše řekla: “Doufám, že najdeme tvůj meč.”

      Chabé, pomyslela si. To je to nejlepší, co umíš? Nikdy nebudeš mít odvahu říct, co si opravdu myslíš?

      Ale jeho energie byla velmi inenzivní a kdykoliv byla v jeho blízkosti, bylo pro ní těžké přemýšlet normálně.

      “Já taky,” odpověděl. “Není to normální zbraň. Náš druh po ní touží už po staletí. Traduje se, že je to nejlepší turecký meč, jaký kdy byl vytvořený, je vyrobený z kovu, který dokáže zabít všechny upíry. S ním bychom byli neporazitelní. Bez něj…”

      Odmlčel se, očividně se bál nahlas vyslovit možné následky.

      Caitlin si přála, aby tu byl Sam, přála si, aby jim pomohl najít jejich otce. Znovu si prohlížela stodolu. Neviděla žádné známky jeho nedávné přítomnosti. Přála si, opět, aby nestratila na cestě svůj telefon. Udělalo by to život mnohem jednodušší.

      “Sam tady vždycky chodíval,” řekla. “Byla jsem si jistá, že tady bude. Ale vím, že se vrátil do tohto města-jsem si tím jistá. Nešel by nikam jinam. Zítra půjdu do školy a promluvím si s mými přáteli. Musím to zjistit.”

      Caleb přikývnul. “Věříš, že on ví, kde je tvůj táta?” zeptal se.

      “Já…nevím,” odpověděla. “Ale vím, že o něm ví mnohem víc než já. Vždycky se ho snažil najít. Pokud někto něco ví, tak je to on.”

      Caitlin vzpomínala na všechny ty chvíle se Samem, jak ho neustále hledal, ukazoval jí nové stopy a vždy skončil zklamaný. Všechny ty noci, kdy šel do jejího pokoje a seděl na kraji její postele. Jeho touha vidět jejich otce byla ohromná, bylo to jako nějaká věc, která v něm žije. Cítila to taky, no ne tak silně jako on. Určitým způsobem bylo pro ní těžší sledovat jeho zklamání.

      Caitlin myslela na jejich problémové dětství, na všechno, co nezažili a náhle jí pohltili emoce. V oku se jí vytvořila slza, kterou si zahanbeně rychle utřela, doufajíc, že Caleb nic nespatřil.

      Ale on to viděl. Vzhlédl k ní a intenzivně jí pozoroval.

      Pomalu vstal a posadil se vedle ní. Byl tak blízko, že mohla cítit jeho energii. Bylo to intenzivní. Její srdce začalo tlouct.

      Jemně prošel prstem přes její vlasy, které ji odhrnul z tváře. Pak ním prošel přes kraj jejího oka a dolů po její tváři.

      Pořád seděla tváří dolů, koukajíc na podlahu, bála se mu podívat do očí. Cítila, jak jí zkoumá.

      “Neměj strach,” řekl svým jemným hlbokým hlasem, co jí úplně uklidnilo. “Najdeme tvého otce, uděláme to společně”

      No to nebylo to, čeho se obávala. Obávala se jeho. Caleba. Obávala se, že jí opustí.

      Přemýšlela, СКАЧАТЬ