Píseň pro Sirotky . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ plášť, který by tě zahřál, a přesto se nesnažíš… no, ať řeknu cokoli, budeš to považovat za výzvu, takže raději stačí.“

      „Ale ty nejsi vítr,“ podotkla Kate. „Vítr nemůže myslet, cítit, nerozezná dobré od zlého.“

      „Aha, tak o tohle jde?“ zeptala se Siobhan. Posadila se na okraj fontány. Kate měla pocit, že kdyby to zkusila ona sama, propadla by iluzí a zřítila se do trávy u Thomasovy kovárny. „Myslíš si, že jsem zlá?“

      Kate nechtěla říct, že si myslí přesně tohle. Nedokázala ale najít nesouhlasnou odpověď, při které by nemusela lhát. Siobhan možná nedokázala číst všechny Katiny myšlenky, stejně jako Kate nedokázala vidět do těch Siobhaniných, ale přesto měla pocit, že kdyby jí zalhala, poznala by to. Raději mlčela.

      „Sestry Maskované bohyně by za zlé považovaly to, že jsi je zmasakrovala,“ podotkla Siobhan. „Muži Nové armády, které jsi pobila na pláži by tě také nazvali zlou. Měli by pro tebe ještě mnohem horší označení. Na ulicích Ashtonu jsou v tuhle chvíli stovky lidí, které by řekly, že jsi zlá jen proto, že umíš číst cizí myšlenky.“

      „Chceš mi snad říct, že jsi nějaký dobrodinec?“ zeptala se Kate.

      Siobhan pokrčila rameny. „Chci ti popsat laskavost, kterou musíš udělat. Je to nutnost. Protože takový je život, Kate. Dlouhá řada nutností. Víš, co je to prokletí moci?“

      Kate začala mít pocit, že jde o další ze Siobhaniných lekcí. Jediná dobrá věc byla, že zatím neschytala šíp do srdce.

      „Ne,“ odpověděla Kate. „Nevím, co je to prokletí moci.“

      „Prostá věc,“ pronesla Siobhan. „Pokud máš moc, pak cokoli, co uděláš, má na svět nějaký vliv. Když máš moc a víš, co se blíží, pak i volba nedělat nic znamená, že jsi vlastně něco udělala. Jsi zodpovědná za svět už jen z toho důvodu, že po něm chodíš. A já po světě chodím už hodně dlouho.“

      „Jak dlouho?“ zeptala se Kate.

      Siobhan zavrtěla hlavou. „Odpověď na tuhle otázku má svoji cenu a ty jsi ještě nezaplatila cenu za svůj výcvik, učednice.“

      „Tu tvoji laskavost,“ řekla Kate. Pořád ještě ji děsila představa, o co asi půjde. Nic z toho, co Siobhan řekla na tom nic nezměnilo.

      „Je to prostá věc,“ prohlásila Siobhan. „Je tu někdo, kdo musí zemřít.“

      Pronesla to tónem, jako by Kate nařizovala, aby zametla podlahu nebo připravila vodu na koupel. Máchla rukou, voda ve fontáně za zavlnila a vzápětí se v ní objevil obraz mladé ženy procházející zahradou. Měla na sobě drahé šaty, ale nic, podle čeho by se dalo usoudit, že patří ke šlechtě. Takže žena nebo dcera nějakého kupce? Někdo, kdo si vydělává nějak jinak? Byla hezká na pohled a usmívala se, jako by slyšela nějaký dobrý vtip.

      „Kdo je to?“ zeptala se Kate.“

      „Jmenuje se Gertrude Illiard,“ pronesla Siobhan. „Žije v Ashtonu. V rodinném sídle patřícím jejímu otci, obchodníkovi Savisi Illiardovi.“

      Kate čekala, že Siobhan ještě něco dodá, ale žena mlčela. Jak se odvažovala chtít po ní něco takového? Jak se odvažovala chtít, aby si Kate ušpinila ruce cizí krví bez jakéhokoli vážného důvodu nebo vysvětlení?

      „Nejsem zabiják, který půjde tam, kam ho pošleš,“ řekla Kate.

      „Vážně?“ Siobhan vstala z okraje fontány. Odrazila se poněkud dětským pohybem. Jako uličník, který naskočil na vůz, svezl se po městě a teď se snaží zmizet, aby si ho nevšiml vozka. „Už jsi přeci zabíjela.“

      „Tohle je něco jiného,“ nedala se Kate.

      „Každý okamžik života je nádherný svojí unikátností,“ souhlasila Siobhan. „Ale současně je každý okamžik stejně nevýrazný, jako všechny ostatní. Zabila jsi mnoho lidí, Kate. Proč je tohle tak moc jiné?“

      „Oni si to zasloužili,“ řekla Kate.

      „Aha, oni si to zasloužili,“ řekla Siobhan a Kate v jejím hlase slyšela posměch, i když díky cloně, kterou si žena udržovala kolem myšlenek jí neviděla do hlavy. „Sestry si to zasloužily, protože ti ubližovaly a otrokář si to zasloužil tím, co udělal tvojí sestře?“

      „Ano,“ souhlasila Kate. Alespoň tímhle si byla jistá.

      „A ten chlapec, kterého jsi zabila na cestě si to zasloužil tím, že tě našel?“ pokračovala Siobhan. Kate by zajímalo, jak moc toho žena ví. „A vojáci na pláži si to zasloužili tím, že… jak před sebou ospravedlníš tohle, Kate? Bylo to proto, že napadli tvoji domovinu, nebo to bylo jen proto, že jsi měla své rozkazy a když začal boj, nebyl čas se ptát na důvody?“

      Kate od Siobhan o krok ustoupila. Hlavně kvůli tomu, aby ji neudeřila. Dokázala si představit, že útok na čarodějku by pro ni měl nepříjemné následky.

      „Dokonce i teď si myslím,“ doplnila Siobhan, „že bych našla nejméně tucet mužů i žen, které bych před tebe postavila a ty bys je bez rozmýšlení zabila. Mohla bych ti hledat jednoho soupeře za druhým a ty bys je všechny zabíjela. A tohle má být jiné?“

      „Je nevinná,“ hájila se Kate.

      „Co ty o tom víš…“ odpověděla Siobhan. „Možná jsem ti jen nevyjmenovala všechny smrti, za které nese zodpovědnost. Za trápení, které způsobila.“ Kate zamrkala a Siobhan stála na druhé straně fontány. „Nebo jsem ti možná neřekla o tom dobru, za kterým stojí a o všech životech, které zachránila.“

      „A co z toho je pravda mi neřekneš, že?“ zeptala se Kate.

      „Dala jsem ti úkol,“ pronesla Siobhan. „Očekávám, že ho splníš. Tvé otázky a pochybnosti tu nemají místo. Jde o loajalitu učedníka k mistrovi.“

      Takže chtěla jen vědět, jestli bude Kate zabíjet jen kvůli tomu, že jí to nařídí.

      „Vždyť tu ženu můžeš zabít sama, nebo ne?“ zkusila to znovu Kate. „Viděla jsem, co všechno dokážeš. Jen tak se zjevíš odnikud. Zabití nějaké ženské, to přece nic není. Máš tu moc.“

      „A kdo říká, že to neudělám?“ zeptala se Siobhan. „A možná je pro mě nejsnadnější poslat svoji učednici.“

      „Anebo možná chceš zjistit, co udělám,“ hádala Kate. „Je to zkouška, že?“

      „Všechno je zkouška, má drahá,“ pronesla Siobhan. „Copak sis to ještě neuvědomila? Tenhle СКАЧАТЬ