Koule Kandry . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ zlé modré oči se střetly s Oliverovýma. Blesky teď jako by létaly z nich.

      „Oliver Blue,“ zavrčel.

      Oliver těžce polkl. Sevřelo se mu hrdlo. Stanout tváří v tvář muži, který ho chtěl zabít, bylo děsivé. Paralyzující.

      V tu chvíli se z temnoty vynořil Horácio. Zapletl se Lucasovi pod nohy a ten klopýtl.

      „Zatracenej čokl!“ vykřikl Lucas a snažil se neupadnout.

      Oliver ještě nikdy nebyl tak šťastný, že vidí starého bloodhounda. Okamžitě využil příležitost, kterou mu Horácio poskytl. Běžel směrem, kterým odešel Armando. K chodbě doběhl právě včas, aby viděl Armanda, jak mizí ve své kanceláři.

      Zezadu se ozval zvuk těžkých kroků. Oliver se ohlédl přes rameno právě ve chvíli, kdy blesk ozářil Lucasův nepříčetný výraz. Hnán hrůzou se Oliver natáhl ke dveřím Armandovy kanceláře a vrazil dovnitř.

      Armandova kancelář působila stejně chaotickým dojmem, jako obvykle. Kolem bylo několik stolů pokrytých haldami papírů. Byly tam počítače z různých dob a police přetékající knihami.

      A uprostřed toho všeho byl samotný Armando.

      Obrátil se a zmateně se na Olivera zadíval. „Můžu ti pomoct?“

      Oliver opětoval jeho pohled. Zajímalo by ho, jestli ho Armando poznal. Nebylo, jak to zjistit a nebylo času nazbyt. Musel najít hrozbu.

      Zběsile se rozhlížel. Poblíž nic nebylo. Ani stopa po nějaké pasti. Nic, co by naznačovalo, že je Armandův život v bezprostředním ohrožení. Začal pochybovat sám o sobě. Byl celý tenhle výlet chybou? Obětoval milovanou školu úplně bez důvodu?

      Do kanceláře náhle vrazil Lucas. „Strážní už jsou na cestě, zmetku!“

      Vrhl se na Olivera, ale ten uskočil stranou. Dál se zběsile rozhlížel. Hledal hrozbu. Na Armandovu záchranu už mu nezbývalo moc času. Co by to mohlo být?

      „Vrať se sem!“ štěkl Lucas.

      Armando uskočil před Oliverem, který se prohnal kolem, sklouzl pod stůl a vynořil se na druhé straně. Lucas po něm hmátl, ale široká deska mu v tom zabránila. Sápal se po Oliverovi a znovu a znovu přitom narážel do stolu.

      Pak si toho Oliver všiml. Šálek kávy na straně stolu. Jak do stolu Lucas vrážel, cákala z něj káva na všechny strany. Armando se k němu teď natahoval, aby mu zabránil se převrátit. Jeho povrch se ale podivně lesknul.

      Jed!

      Oliver vyskočil na stůl a vykopnul. Šálek odletěl pryč z Armandova dosahu. Dopadl na podlahu, rozbil se a hnědá tekutina se rozlila.

      „Co se to děje?“ vykřikl Armando.

      Lucas chytil Olivera za nohy a zatáhl. Oliver s těžkým zaduněním dopadl na desku stolu.

      „Je to JED!“ chtěl vykřiknout, ale Lucas mu zakrýval ústa rukou.

      Oliver sebou zmítal, kopal a snažil se osvobodit.

      Pak do místnosti vtrhli strážní.

      „Vyhoďte toho kluka ven,“ přikázal Lucas.

      Oliver ho kousl do ruky.

      Lucas se zaklonil a vykřikl bolestí. Oliver seskočil ze stolu, kličkoval doleva a doprava, aby se vyhnul strážným. K ničemu to ale nebylo. Chytili ho a prudce mu zkroutili ruce za zády. Začali ho strkat ke dveřím.

      „Armando, poslouchejte mě!“ vykřikl Oliver a zapíral se nohama o podlahu. „Lucas vás chce zabít!“

      Lucas si mnul bolavou ruku. Přimhouřenýma očima probodl Olivera.

      „Nesmysl,“ odfrkl si.

      V tu chvíli si Oliver všiml myšky, která vyběhla ze stínů v rohu a začala očichávat rozlitou kávu.

      „Podívejte!“ vykřikl Oliver.

      Armando se podíval na myš. Ta si lízla kávy z podlahy a pak se náhle celá napjala.

      Padla na bok. Byla mrtvá.

      Všichni ztuhli. Strážní se zastavili.

      Zadívali se na Armanda.

      Armando se podíval na Lucase a jeho výraz se začal měnit. V obličeji se mu zračila bolest. Působil zrazeným dojmem.

      „Lucasi?“ zeptal se zlomeným, nevěřícím hlasem.

      Lucas zrudl hanbou.

      Armandův výraz ztvrdnul. Napřáhl prst směrem k Lucasovi.

      „Odveďte ho,“ přikázal strážným.

      Strážní okamžitě pustili Olivera a chopili se Lucase.

      „Tohle je šílené!“ vykřikl Lucas, když mu zkroutili ruce za zády. „Armando! Přece nebudete věřit tomu smradovi!“

      Zatímco strážní táhli Lucase pryč, Armando mlčel.

      Starý muž měl obličej zkroucený vztekem. Křičel a působil stejně šíleným dojmem jako Hitler, když mu Oliver zničil bombu.

      „Tohle není konec, Olivere Blue!“ ječel. „Jednou tě dostanu!“

      Pak ho odtáhli za dveře a zmizel jim z dohledu.

      Oliver si zhluboka vydechl. Dokázal to. Opravdu to dokázal. Zachránil Armandovi život.

      Vzhlédl ke starému vynálezci stojícímu v chaosu jeho kanceláře. Působil šokovaně, ohromeně. Dlouho se jen vzájemně dívali do očí.

      A pak se konečně Armando usmál.

      „Dlouho jsem čekal, až tě zase uvidím.“

      KAPITOLA DRUHÁ

      Malcolm Mstivý namířil kuši. Pomalu vydechl. Stiskl spoušť.

      Šipka jako blesk proletěla vzduchem a zabodla se přímo do středu. Perfektní výstřel. Malcolm se zakřenil.

      „Skvělá práce, Malcolme,“ pronesl trenér Royce. „Od mého hvězdného žáka bych ani nic jiného nečekal.“

      Malcolm mu hrdě vrátil kuši a vrátil se zpátky do řady spolužáků. Ti si ho žárlivě prohlíželi.

      „Hvězdný žák,“ pitvořil se někdo.

      Několik СКАЧАТЬ