Rebel, Pěšec, Král . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ jsem, že nechci, aby mě někdo rušil!“ vyštěkla ještě dřív, než uviděla, kdo vešel.

      „Tak to není moc milé,“ pronesl Lucious a vešel do místnosti. „A já jsem tě sem přitom doprovodil, abych ti zajistil bezpečnost.“

      Lucious byl oblečený jako princ z pohádky. V bílém sametu zdobeném zlatými výšivkami a barevnými drahokamy. U pasu se mu houpala dýka. Výjimečně na sobě neměl svoji zlatou zbroj a meč. Dokonce i jeho vlasy vypadaly, že jsou čerstvě umyté. Naprosto čisté, bez městského prachu. Na Stephanii působil spíš jako trubadúr, který se chystá pět milostné písně pod jejím oknem než jako muž, který měl být pověřen organizací obrany města.

      „Doprovodil?“ zeptala se Stephania s úsměškem. „To je to slovo?“

      „Zajistil jsem ti bezpečnou cestu skrz válkou zmítané ulice našeho města,“ pronesl Lucious. „Moji muži dohlédli na to, aby ses nestala kořistí rebelů nebo aby tě neunesl ten tvůj vražednický manžel. Copak jsi neslyšela, že uprchnul?“

      Stephania se zamračila. Co za hru to s ní Lucious hrál?

      „Samozřejmě, že o tom vím,“ vyštěkla na něj. Vstala, protože se jí nelíbilo, když se nad ní Lucious nakláněl. „Byla jsem tam.“

      Sledovala, jak Lucious s posměšným překvapením pozvedl obočí. „Proč, má milá Stephanie, se přiznáváš k tomu, že jsi sehrála nějakou roli v útěku tvého manžela? Žádný důkaz totiž neukazuje tvým směrem.“

      Stephania na něj nevzrušeně pohlédla. „Co jsi udělal?“

      „Já neudělal nic,“ odpověděl Lucious a očividně si to všechno užíval. „Popravdě jsem usilovně pátral po pravdě. Velice usilovně.“

      Což v Luciově případě znamenalo mučení lidí. Stephania se krutostem nijak nevyhýbala, ale rozhodně se v nich nevyžívala tolik, jako on.

      Povzdechla si. „Přestaň si tu se mnou hrát, Lucie. Co jsi udělal?“

      Lucious pokrčil rameny. „Dohlédl jsem na to, aby vše probíhalo tak, jak chci, aby to probíhalo,“ řekl. „Až budu mluvit s otcem, řeknu mu, že Thanos na útěku zabil několik strážných. Jeden ze strážných dokonce přiznal, že Thanovi s útěkem pomohl. Chtěl pomoct rebelům. Je smůla, že nepřežil, aby svůj příběh mohl zopakovat před králem. Slabé srdce.“

      Lucious se očividně ujistil, že nikdo, kdo Stephanii viděl, nepřežil. Dokonce, i když Stephanii znechucovala netečnost, s jakou to Lucious pronášel, jedna její část už přemýšlela, co pro ni z toho plyne v souvislosti se vším ostatním.

      „Zdá se, že ve spiknutí hrála roli i jedna z tvých služebných,“ pronesl Lucious. „Thanos ji pravděpodobně svedl, smutné.“

      Stephania zrudla vzteky. „To jsou moje služebné!“

      Nebyla to jen myšlenka na ženu, která jí sloužila tak oddaně, až jí to uškodilo, i když ta byla sama o sobě dost špatná. Bylo to i pomyšlení na to, že se Lucious odvážil ublížit někomu, kdo naprosto jasně patřil jí. Nebyla to jen myšlenka na to, že někdo, kdo jí slouží, dojde k úhoně. Byla to urážka!

      „A přesně o to jde,“ pronesl Lucious. „Příliš mnoho lidí ji vidělo, jak vyřizuje tvé záležitosti. A když jsem té dívce nabídl její život výměnou za to, že prozradí vše, co ví, byla mi velice nápomocná.“

      Stephania odvrátila zrak. „Proč to všechno děláš, Lucie?“ Proč jsi mě prostě nenechal odplout s Thanem?“

      „Thanos tě nebyl hoden,“ pronesl Lucious. „Rozhodně nebyl hoden toho, aby byl šťastný.“

      „A proč jsi zatajil roli, kterou jsem v tom sehrála?“ zeptala se Stephania. „Nemusel jsi dělat vůbec nic, mohl ses dívat, jak mě popraví.“

      „I o tom jsem uvažoval,“ přiznal Lucious. „Nebo alespoň o tom, že o tebe požádám krále, až mu oznámíme, že Thanos uprchl. Ale byla příliš velká pravděpodobnost, že by tě jednoduše nechal popravit, a to jsem si nemohl dovolit.“

      Nikdo jiný by o tom nedokázal mluvit tak otevřeně, ale tohle byl Lucious. Nikdo jiný by na to ani nepomyslel. Požádat krále o Stephanii, jako by byla jen nějaká věc. Už z toho pomyšlení se Stephanii zvedal žaludek.

      „Ale pak mi to došlo,“ pronesl Lucious. „Já si totiž naši hru užívám až moc na to, abych připustil něco podobného. Navíc to nebyl způsob, jakým jsem tě chtěl získat. Chci, abys byla mým partnerem, abychom si byli rovni. Abys byla skutečně má.“

      Stephania přešla na balkon, potřebovala se nadechnout čerstvého vzduchu. Lucious byl zblízka cítit po drahé růžové vodě a silných parfémech, které očividně zvolil tak, aby maskovaly pach krve z jeho běžných činností.

      „O čem to tu mluvíš?“ zeptala se Stephania, i když už měla poměrně jasnou představu o tom, kam Lucious míří a co po ní bude chtít. O všech lidech u dvora sháněla co nejvíce informací, a to samozřejmě platilo i o Luciovi a jeho tužbách.

      I když v tom možná nebyla tak dobrá, jak si myslela. Neuvědomila si, že se jí Lucious infiltroval do sítě jejích donašečů a špehů. Nevěděla, co Thanos provádí, až do chvíle, kdy bylo příliš pozdě.

      Ty dva ale nebylo možné ani v nejmenším porovnávat. Lucious byl naprosto bez jakékoli morálky a zásad. Nezastavil by se před ničím, snažil se hledat způsoby, jak ublížit ostatním. Thanos byl silný a zásadový, milující a ochranitelský.

      Ale právě on ji opustil. Odešel od ní a přitom věděl, jaký osud na ni asi čeká.

      Lucious ji vzal za ruku. Svíral ji něžněji, než by si Stephania myslela, že dokáže. I tak ale bojovala se znechuceným zachvěním, když si zvedl její dlaň ke rtům a políbil ji na vnitřní stranu zápěstí. Cítila, jak jí v něm pulzuje krev.

      „Lucie,“ pronesla Stephania a stáhla ruku zpět. „Jsem vdaná žena.“

      „Málokdy mi to přišlo jako překážka,“ podotkl Lucious. „A buďme upřímní, Stephanie, pochybuji o tom, že tobě by to někdy vadilo.“

      Stephaniin vztek se znovu naplno rozhořel. „Nic o mně nevíš.“

      „Vím o tobě všechno,“ řekl Lucious. „A čím víc tě poznávám, tím víc jsem si jistý, že jsme stvořeni jeden pro druhého.“

      Stephania od něj chtěla získat odstup, ale Lucious ji následoval. Samozřejmě. Byl to muž, kterého nikdy nikdo neodmítl.

      „Zamysli se nad tím, Stephanie,“ řekl jí. „Myslel jsem СКАЧАТЬ