Obřad Mečů . Морган Райс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA ŠESTÁ

      Thor pobízel Mycoples, aby letěla rychleji. Prolétali hustými oblaky a každou vteřinou se blížili k Věži útočiště. Thor cítil každou buňkou svého těla, že je v Gwendolyn ve velkém nebezpečí. Vibrace probíhaly konečky jeho prstů a potom dál do celého těla a každá jednotlivá vlnka se jej snažila varovat, aby pospíchal. Leť rychleji, šeptaly mu.

      Rychleji.

      „Rychleji!“ křikl na Mycoples.

      Z dračího hrdla se ozvalo jemné zabublání jako odpověď a velká blanitá křídla se začala pohybovat o poznání rychleji. Thor jí vlastně nemusel nic říkat, Mycoples rozuměla čemukoliv ještě dřív, než by to stihnul vyslovit, ale stejně to udělal. Cítil se díky tomu lépe. Alespoň měl pocit, že není tak pasivní. Nemohl se zbavit pocitu, že se s Gwen děje něco velmi špatného a že každičká vteřina hraje roli.

      Konečně se dostali z největší oblačnosti. Thor pocítil vlnu ulehčení, když se v dálce před nimi objevila Věž. Byl to prastarý, trochu strašidelný architektonický kousek. Vysoká, perfektně kruhová věž, sedící jako jehla na jednom z kopců a dosahující téměř až do mraků. Od paty až k vrcholu byla vybudovaná z černého kamene. I na tuto vzdálenost už Thor dokázal cítit moc, která z věže vycházela.

      Když doletěli blíže, všiml si najednou, že na samém vrcholu věže něco je. Někdo tam stál. Až na úplném okraji ochozu, ruce rozpažené. Postava se každou chvíli zakymácela, jak do ní narážely poryvy větru.

      Thor okamžitě věděl, kdo to je.

      Gwendolyn.

      Jeho srdce začalo divoce bušit. Uhodl na co dívka myslí. A také dobře věděl proč. Myslela si, že ji opustil a okamžitě pocítil, že je to především jeho vlastní chyba.

      „RYCHLE!“ zařval do větru.

      Mycoples začala bít křídly vzduch jak jenom mohla a brzy nabrali takovou rychlost, že Thor měl najednou problém se nadechnout.

      Když se přiblížili ještě více, Thor viděl, že Gwendolyn ustoupila několik kroků zpátky od okraje a do bezpečí vrcholku věže. Okamžitě se mu ulevilo. Byla k němu otočená zády, nemohla jej vidět, ale i tak se rozhodla, že skok není to pravé řešení.

      Mycoples zařvala. Gwen otočila a hlavu a konečně spatřila draka i Thora na jeho hřbetu. I na velkou vzdálenost, která je stále ještě rozdělovala, se jejich pohledy setkaly. Dobře viděl překvapení v její tváři.

      O několik okamžiků později Mycoples přistála na střeše věže. Thor seskočil z jejího hřbetu ještě předtím, než se drak pořádně usadil, a okamžitě se rozběhl ke Gwen.

      Ta na něj zírala s vykulenýma očima a byla naprosto překvapená. Jako kdyby před sebou viděla ducha.

      Thor běžel k ní, srdce divoce bijící, zaplavený vzrušením z opětovného setkání. Napřáhl k ní ruce a jenom o okamžik později se objali. Pevně ji k sobě přitiskl a ještě zmáčkl. Potom ji zdvihl do výšky a několikrát se s ní otočil dokolečka. A pak ještě jednou a znovu.

      Několik jejích slz mu přitom skanulo na tvář a on přes hučení silného větru slyšel, že mladá královna pláče. Nemohl uvěřit, že je tady a že ji drží v náručí. Tohle bylo skutečné. O tomhle snil den za dnem a noc za nocí od samého začátku výpravy za Mečem. Snil o tom i když byl hluboko v Impériu a všechno vypadalo tak, že se k ní už nikdy nevrátí. A teď byl tady, držel ji v náručí a cítil teplo jejího těla.

      Neviděli se tak strašně dlouho a tak se teď v její blízkosti cítil znovu jako když se setkali poprvé. Byl to úžasný pocit a on v té chvíli sám sobě přísahal, že už nikdy nepromarní ani vteřinu času, kdy mohou být spolu.

      „Gwendolyn,“ zašeptal jí do ucha.

      „Thorgrine,“ špitla zpět.

      Drželi se ve vzájemném objetí tak dlouho, dokud už to nemohli vydržet, jemně se odtáhli a políbili. Byl to velice vášnivý polibek. Oba díky němu na chvíli zapomněli na okolní svět.

      „Ty jsi živý,“ řekla. „Jsi tady. Já tomu pořád nemůžu uvěřit.“

      Mycoples zavrčela a zamávala křídly, čímž pozvedla povětrnostní podmínky na vrcholku věže na úroveň orkánu. Gwenina tvář odrážela strach.

      „Neboj se jí,“ řekl Thor. „Jmenuje se Mycoples a je to nejhodnější drak, kterého znám. Bude přátelská i k tobě. Pojď, představím tě.“

      Vzal ji za ruku a pomalu vedl k dračici. Gwenina ruka se třásla strachy, i když se snažila to zakrýt. Rozuměl jí. Byl to přece opravdový živý drak a byl blíž, než by si Gwen kdy ve svém životě pomyslela.

      Mycoples si je oba prohlížela velkýma, rudě světélkujícíma očima, lehce vrčela a natahovala blanitá křídla do větru. Thor pocítil, že dračice žárlí. Anebo to byla jenom zvědavost?

      „Mycoples, tohle je Gwendolyn.“

      Mycoples pyšně odvrátila pohled.

      Potom se ale rychle otočila zpátky a pohlédla Gwen přímo do očí, jako kdyby jí chtěla vidět do duše. Přiblížila čenich tak blízko, že se téměř dotýkal její tváře.

      Gwen zalapala poděšeně pod dechu. Natáhla roztřesenou ruku a nejistě ji položila na dračí čumák, posetý tvrdými fialovými šupinami.

      Následovalo СКАЧАТЬ