Ještě Než Vezme . Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ malé, že dokonce i místní obchodníci spolupracovali, aby využili prostor co nejefektivněji. Vypovídal o tom už jenom fakt, že na druhé straně parkoviště patřící Motelu 6 fungoval nevelký bar. Mackenzie si pomyslela, že to vlastně docela dává smysl. Kdokoliv, kdo by chtěl bydlet v motelu v Bent Creeku, se také velice pravděpodobně potřeboval napít.

      Ona sama se rozhodně na panáka cítila.

      Ellington jí lehce poklepal na záda a vyrazil tím směrem. „Pití je na mě,“ řekl.

      Mackenzie si začínala užívat suchý a poměrně jednoduchý humor, který spolu postupně vyvinuli. Dříve mezi nimi bylo jakési trapné napětí, ale to už bylo v tomto okamžiku skoro pryč. Aby toho docílili, vytvořili si jakési proměnlivé přátelství založené na jejich práci – práci, která si vyžadovala logické myšlení s nulovou tolerancí k nesmyslným gestům a řečem. Zatím to fungovalo docela dobře.

      Přidala se k němu a když přešli parkoviště a vstoupili do baru – trochu neoriginálně pojmenovaného Bent Creek Bar – byla temnota noci vystřídána zakouřeným přítmím, jež bylo pro podniky podobného typu tak charakteristické. Ze zaprášeného jukeboxu hrála stará píseň od Travise Tritta. Mackenzie s Ellingtonem se usadili na rohu baru. Objednali si pivo a jako kdyby jednoduchost toho baru znemožňovala uvolnit se a možná se i bavit, Ellington se rychle vrátil zpátky k práci.

      „Myslím, že ty vedlejší cesty, co vystřelují ze silnice 14, stojí za prověření,“ řekl.

      „Souhlas,“ odpověděla. „Docela se divím, že to nebylo zmíněno na žádném z těch papírů, se kterými policie pracuje.“

      „Možná, že to tu jenom znají lépe, než my,“ namítnul Ellington. „Klině to můžou být jenom slepé polňačky, které po chvíli prostě končí. Je tu důvod, proč jste se na ně nezeptala, když jsme byli v zasedačce?“

      „Skoro zeptala,“ řekla. „Ale oni to všechno tak skvěle poskládali...nechtěla jsem jim to pošlapat. Celá tahle věc s policejním oddělením, které před námi ohýbá záda a snaží se, je pro mě něco nového a silně nečekaného. Nadhodím to zítra. Pokud by to bylo super důležité, rozhodně by je už prověřili sami nebo by je dnes večer alespoň zmínili.“

      Ellington přikývl a napil se svého piva. „Sakra, skoro jsem zapomněl,“ řekl. „Bylo mi to velice líto, když jsem se doslechl o Bryersovi. Pracoval jsem s ním jenom párkrát a navíc ještě nepřímo. Ale vždycky se mi zdál jako slušný a milý chlap. Navíc skvělý agent podle toho, co jsem slyšel.“

      „Ano, byl úžasný,“ odpověděla Mackenzie.

      „Nejsem si jistý, jestli byste tohle chtěla slyšet, nebo ne,“ pokračoval Ellington, „ale vaše párování s ním poté, co jste nastoupila k FBI, bylo mnoha lidmi považováno za trochu kontroverzní. Bryers byl tak trochu něco jako horké zboží. Jeden z nejlepších. Ale když se mu doneslo, že je tu ta možnost, byl jednoznačně pro. Myslím, že někde hluboko v duši odjakživa chtěl být mentorem. A myslím, že dostal dobrého studenta hned napoprvé.“

      „Díky,“ řekla. „Ale zatím nemám pocit, že bych si to něčím zasloužila.“

      „Proč ne?“

      „No...já nevím. Možná, až se mi podaří vyřešit případ, během kterého něčím McGratha desetkrát nenaštvu.“

      „Dělá to jenom proto, že od vás hodně očekává. Přišla jste k nám a od začátku připomínáte knot dynamitu, který už hoří a jen a jen vybuchnout.“

      „A proto nás dal pro tentokrát dohromady?“

      „Ne. Myslím, že mě tu chtěl jenom kvůli mým konexím s kanceláří v Omaze. A mezi námi a nikým dalším, on si opravdu přeje, abyste v tomhle případu uspěla. Chce, abyste zazářila a se mnou na palubě budete mít menší šanci skončit v jednom z těch kovbojských sólíček, ke kterým tak tíhnete.“

      Mackenzie se s ním chtěla začít hádat, ale přitom věděla, že má pravdu. Takže se namísto toho jenom napila ze svého piva. Z jukeboxu se nyní valila hudba Bryana Adamse a nějak se přihodilo, že si Mackenzie objednala další.

      „Takže, povězte mi,“ pokračovala. „Pokud bych na tomhle nedělala s vámi, jak byste k tomu přistupoval? Co byste dělal?“

      „Stejně, jako to děláte vy. Pracoval bych ve spojení s lokální policií a pokoušel se mezi nimi dělat přátele. Dělal bych si poznámky o všem možných teoriích, které by mě napadaly.“

      „A napadá vás nějaká?“ zeptala se.

      „Žádná mimo těch, které jste již zmínila v zasedačce. Myslím, že jsme na něco kápli...že je tenhle člověk jakýmsi sběratelem. A stydlivým samotářem. Jsem si docela jistý, že ty ženy neunáší jenom proto, aby je zabil. Myslím, že v tomhle máte naprostou pravdu.“

      „Co mi nedělá dobře,“ řekla Mackenzie, „jsou všechny ty ostatní důvody, proč by ty ženy unášel a sbíral.“

      „Všimla jste si, že šerif Bateman držel v místnosti po celou dobu policistku ženského pohlaví?“ zeptal se Ellington.

      „Ano. Robertsovou. Myslím, že to bylo ve snaze udržet konverzaci zaměřenou na fakta a ne na spekulace. Spekulace o důvodech, proč by ten člověk měl ty ženy držet. K diskuzím o znásilňování, sexuálním zneužívání a tak, by nejspíše bylo mnohem snazší sklouznout, kdyby v místnosti nebyly další ženy.“

      „To vás zneklidňuje?“ zeptal se Ellington.

      „Dříve tomu tak bylo. Docela jsem kvůli tomu vyšilovala. Ale teď mi to ani moc nevadí.“ Toto nebyla stoprocentní pravda, ale Mackenzie si nepřála, aby to o ní Ellington věděl. Ve skutečnosti jí totiž podobné případy nutily vydat ze sebe jenom to nejlepší právě proto, že nedokázala zachovat klidnou hlavu.

      „Je to na prd, co?“ pokračoval. „Ta část našeho já, která časem vůči podobným věcem zlhostejní.“

      „Ano,“ odpověděla. Zároveň se znovu schovala za pití svého piva. Fakt, že se Ellington odhodlal k takovému kroku, ji docela zaskočil. Pro něj možná nic moc neznamenal, ale v jejích očích to bylo vyjádření jisté míry zranitelnosti.

      Dopila svoje pivo a poslala jej na konec baru. Když si toho barman všimnul a chtěl se vydat k ní, odmávla jej. „Jsem v pohodě,“ řekla, otočil se k Ellingtonovi a dodala: „Říkal jste, že zaplatíte, že?“

      „Ano, zatáhnu to. Dejte mi chviličku. Doprovodím vás k pokoji.“

      Bylo jí trapně z lehkého vzrušení, které při těch slovech pocítila. Ve snaze zastavit jej ještě předtím, než se vyvine v něco většího, zakroutila hlavou. „To není nutné,“ řekla. „Dokážu СКАЧАТЬ