Toužení . Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA TŘETÍ

      Muž seděl v autě na parkovišti, sledoval děvku, jak se blíží ulicí. Říkala si "Chiffon". Očividně to nebylo její pravé jméno. A byl si jistý, že toho o ní neví ještě mnoho.

      Mohl bych ji přinutit, aby mi to vyprávěla, pomyslel si. Ale ne tady. Ne dnes.

      Dnes ji tu také nezabije. Ne, ne tady, tak blízko jejího pracoviště – takzvané "Kinetické posilovny." Z místa kde seděl, viděl skrze přední okna vetché cvičební stroje – tři běžecké trenažéry, veslovací stroj a pár strojů se závažím, na žádném z nich nikdo necvičil. Podle jeho informací sem nikdo nikdy nechodil skutečně cvičit.

      Aspoň ne sociálně přijatelným způsobem, pomyslel si s úšklebkem.

      Neobjevoval se tu často – ne od té doby, kdy se zmocnil té brunety, která zde před léty pracovala. Samozřejmě, že ji nezabil tady. Odlákal ji do motelu pod záminkou "doplňkových služeb" a s příslibem několikanásobně víc peněz.

      Ani tehdy to nebyla úkladná vražda. Plastový pytel, který měla přes hlavu, měl pouze přispět jako prvek fantazie a nebezpečí. Ale jakmile to udělal, byl překvapen, jak hluboké uspokojení pocítil. Bylo to požitkářské potěšení, lišilo se od ostatních potěšení v jeho životě.

      Během svých dostaveníček byl od té doby opatrnější a zdrženlivější. Nebo alespoň to tak bylo do minulého týdne, kdy stejná hra s eskort dívkou znovu skončila smrtí - jak se jmenovala?

      Ó ano, už si vzpomněl. Nanette.

      V tu dobu měl podezření, že Nanette není její pravé jméno. Teď už to ale nezjistí. Ve svém srdci věděl, že její smrt nebyla nešťastná náhoda. Ne tak docela. Měl v úmyslu to udělat. A jeho svědomí bylo neposkvrněné. Byl připraven udělat to znovu.

      Dívka, která si říkala Chiffon, se blížila a byla jen blok daleko, na sobě měla žlutý přiléhavý top a sotva existující sukni, potácela se směrem k tělocvičně na neskutečně vysokých podpatcích, zatímco hovořila do mobilu.

      Opravdu si přál zjistit, jestli je Chiffon její pravé jméno. Jejich předchozí profesní setkání byl propadák – byl si jistý, že to byla její chyba, ne jeho. Něco ho na ní odpuzovalo.

      Moc dobře věděl, že byla starší než tvrdila, že je. Bylo to něco víc než jen její tělo – dokonce i dospívající šlapky měly strije po porodu. A nebylo to vráskami na její tváři. Šlapky stárly rychleji, než jiné ženy, které znal.

      Nemohl určit, co to je. Ale mátlo ho toho na ní mnoho. Projevovala určitý druh umělého dívčího nadšení, kterým se nevyznačoval skutečný profesionál - ale ani začátečník.

      Příliš se hihňala, jako když dítě hraje nějakou hru. Byla příliš nedočkavá. A nejzvláštnější bylo, že měl podezření, že má svou práci vlastně ráda.

      Šlapka, která si opravdu užívá sex, pomyslel si, zatímco ji sledoval, jak se přibližuje. Kdo kdy něco takového slyšel?

      Upřímně řečeno mu to bylo odporné.

      No, alespoň si byl jistý, že není policajtka v utajení. Toho by si všiml ve zlomku vteřiny.

      Když přišla dost blízko na to, aby ho viděla, zatroubil na ni. Na okamžik přestala mluvit do telefonu a pohlédla jeho směrem, rukama si stínila oči před ranním sluncem. Když viděla, kdo to je, zamávala a usmála se – byl to úsměv, který vypadal zcela upřímně.

      Pak prošla kolem tělocvičny ke vstupu s cedulí "služební vchod". Uvědomil si, že má asi uvnitř bordelu schůzku. Nedá se nic dělat, najme si ji někdy jindy, až bude v náladě pro konkrétní druh potěšení. Mezitím byla kolem spousta jiných šlapek.

      Vzpomněl si na to, jak to minule ukončili. Byla veselá, dobromyslný a omlouvala se.

      "Stav se kdykoli," řekla mu. "Příště to půjde lépe. Padneme si do oka. Bude to opravdu vzrušující."

      "Ach, Chiffon," zamumlal si nahlas pro sebe. "Nemáš ani tušení."