Toužení . Блейк Пирс
Чтение книги онлайн.
Читать онлайн книгу Toužení - Блейк Пирс страница 15
Название: Toužení
Автор: Блейк Пирс
Издательство: Lukeman Literary Management Ltd
Жанр: Современные детективы
Серия: Záhada Riley Paige
isbn: 9781640290624
isbn:
"On už to předtím někdy provedl," řekla Billovi a Holbrookovi. "V tomto jezeře je další tělo."
*
Během cesty vrtulníkem, zpět na ústředí FBI ve Phoenixu, Holbrook řekl, "Takže si myslíte, že to nakonec je sériový případ?"
"Ano, myslím," řekla Riley.
Holbrook řekl: "Nebyl jsem si jistý. Hlavně jsem chtěl pro případ získat někoho dobrého. "Ale co jste viděla, že jste dospěla k tomuto rozhodnutí?"
"Existují další římsy, které vypadají stejně jako ta, přes kterou převrhl toto tělo," vysvětlovala. "Jednu z těch dalších použil už předtím a tělo se potopilo tak jak mělo. Ale možná tentokrát nemohl najít stejné místo. Nebo si možná myslel, že to je to stejné místo. Rozhodně ale čekal, že výsledek bude tentokrát stejný. Mýlil se."
Bill prohlásil, "Říkal jsem vám, že tam něco najde."
"Potápěči budou muset jezero prohledat," dodala Riley.
"To bude trvat dost dlouho," řekl Holbrook.
"Stejně se to musí udělat. Někde tam dole je další tělo. Můžete se na to spolehnout. Nevím, jak dlouho už je tam, ale je tam."
Odmlčela se, vnitřně posuzovala, co to všechno vypovídalo o osobnosti vraha. Byl zdatný a schopný. Nebyl to žádný patetický smolař jako Eugene Fisk. Byl spíš jako Peterson, vrah, který zajal a týral ji a April. Byl bystrý a vyrovnaný a zabíjení si důsledně užíval – sociopat, spíše než psychopat. Především byl sebevědomý.
Možná příliš sebevědomý, což mu škodilo, pomyslela si Riley.
Možná že to byla jeho zkáza.
Řekla: "Ten chlápek, kterého hledáme, není žádný kriminální ubožák. Můj odhad je, že je to obyčejný občan, přiměřeně vzdělaný, možná s manželkou a rodinou. Nikdo, kdo ho zná, si nemyslí, že je to vrah."
Riley sledovala Holbrookův obličej, zatímco si povídali. Přestože nyní věděla něco o případu, který dosud neznala, Holbrook jí stále připadal naprosto neproniknutelný.
Vrtulník zakroužil nad budovou FBI. Setmělo se a oblast tam dole byla dobře osvětlená.
"Podívej se támhle," řekl Bill a ukázal z okna.
Riley se podívala, kam ukazoval. Byla překvapena, když viděla, že odtud skalka vypadá jako gigantický otisk prstu. Rozprostíral se pod nimi jako uvítací cedule. Nějaký nekonvenční zahradní architekt rozhodl, že tento obraz, uspořádaný z kamene, se lépe hodí pro novou budovu FBI, než třeba květinová zahrada. Stovky velkých kamenů byly pečlivě umístěny do kroutících se řad, aby vytvořily iluzi rýh.
"Páni," řekla Riley Billovi. "Čí otisk prstů podle tebe použili? Myslím, že někoho legendárního. Možná Dillingera? "
"Nebo možná Johna Wayna Gacyho. Nebo Jeffreyho Dahmera."
Riley to přišlo jako zvláštní podívaná. Na zemi by nikdo nikdy neuhodl, že je uspořádání kamenů něco víc, než nesmyslné bludiště.
Připadalo jí to téměř jako znamení a varování. Tento případ se bude žádat, aby na věci pohlížela z nové a znepokojující perspektivy. Bude se nořit do temnoty, jakou si ani ona sama nepředstavovala.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Ten muž rád sledoval pouliční děvky. Líbilo se mu, jak se shlukovaly na rohu a natřásaly se na chodnících, většinou chodily v párech. Shledával je mnohem odváženějšími, než jaké byly dívky na zavolání a společnice, náchylné ke snadné ztrátě trpělivosti.
Například právě teď viděl jednu, jak proklínala bandu hrubých mladíků v pomalu se pohybujícím vozidle za to, že si ji vyfotili. Muž jí to nedával ani trochu za vinu. Konec konců zde byla proto, aby pracovala, nikoliv proto, aby sloužila jako scenérie.
Kde je jejich respekt? pomyslel si úšklebkem. Ta dnešní mládež.
Teď se jí kluci smáli a křičeli oplzlosti. Ale nemohli se vyrovnat jejím barvitým odpovědím, některé z nich byly španělsky. Její styl se mu líbil.
Dnes večer si vybíral něco pod jeho úroveň, zaparkoval podél řady levných motelů, kde se pouliční šlapky shromažďovaly. Ostatní dívky byly méně temperamentní než ta co nadávala. Jejich pokusy vypadat smyslně byly neohrabané, ve srovnání s ní a jejich vyzývavá gesta byla vulgární. Jak je sledoval, jedna si nadzvedla sukni, aby ukázala své sporé kalhotky řidiči, který kolem pomalu projížděl autem. Řidič nezastavil.
Jeho pohled byl upřený na dívku, která prvně přilákala jeho pozornost. Rozhořčeně pochodovala a stěžovala si ostatním dívkám.
Muž věděl, že by ji mohl mít, kdyby chtěl. Mohla by být jeho další obětí. Jediné, co musí udělat, aby získal její pozornost, je jet podél chodníku směrem k ní.
Ale ne, to on neudělá. Nikdy to nedělal. Nikdy by neoslovil šlapku na ulici. Bylo na ní, aby oslovila ona jeho. Bylo to stejné i s děvkama, se kterýma se setkal prostřednictvím služby nebo v bordelu. Nechal je, aby se s ním setkaly o samotě někde stranou, aniž by o to přímo požádal. Zdálo se, jako by to byl jejich nápad.
S trochou štěstí si odvážná dívka všimne jeho drahého auta a hned přiběhne. Jeho auto bylo nádhernou návnadou. Stejně tak jako skutečnost, že se dobře oblékal.
Ale ať večer skončí jakkoli, musí být opatrnější než minule. Byl nedbalý, odhodil tělo přes římsu a čekal, že se potopí.
A ona způsobila takový rozruch! Sestra agenta FBI! A povolali své velké ranaře až z Quantica. Nelíbilo se mu to. Nebyl pro publicitu ani slávu. Jen chtěl dopřát svým chutím.
A neměl na to snad právo? Jaký zdravý dospělý muž neměl své chutě?
Teď chtějí poslat potápěče pod hladinu jezera, aby hledali těla. Věděl, co by tam mohli najít, dokonce i po třech letech. Vůbec se mu to nelíbilo.
Nebylo to jen tak kvůli vlastnímu zájmu. Kupodivu měl pocit, že to je špatné pro samotné jezero. Potápěči, kteří sondují a rýpají pod vodou do každé štěrbiny a skuliny, mu připadali poněkud obscénní a invazivní, bylo to neomluvitelné vyrušení. Konec konců jezero neudělalo nic špatného. Proč by mělo být obtěžováno?
Ale i tak neměl obavy. Neexistoval způsob, jakým by mohli zjistit, že stopy k obětem vedou k němu. Prostě se to nestane. Ale s tím jezerem už skoncoval. Ještě se sice nerozhodl, kam uloží svou další oběť, ale byl si jistý, že dospěje k rozhodnutí, než bude večer u konce.
Temperamentní СКАЧАТЬ