Toužení . Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

      KAPITOLA OSMÁ

      Rozlehlá hladina jezera Nimba vypadala tiše a klidně, zatímco se k němu blížil vrtulník.

      Ale vzhled může oklamat, připomněla si Riley. Dobře věděla, že klidný povrch může chránit temné tajemství.

      Vrtulník sestoupil, pak kolísal, zatímco se vznášeli a hledali místo pro přistání. Riley se z roztřeseného pohybu dělalo nevolno. Vrtulníky neměla moc v oblibě. Podívala se na Billa, který seděl vedle ní. Připadalo jí, že vypadá podobně vykolejený.

      Ale když pohlédla na agenta Holbrooka, jeho tvář jí připadala prázdná. Sotva řekl během půl hodiny letu z Phoenixu jediné slovo. Riley ještě nevěděla, co si o něm má myslet. Byla zvyklá snadno lidi přečíst – někdy až příliš snadno, snadněji, než by jí bylo příjemné. Ale Holbrook, jí stále připadal záhadný.

      Vrtulník konečně dosedl a všichni tři agenti FBI vstoupili na pevnou zem, vyhýbali se vířícímu vzduchu pod stále rotujícími čepelemi. Silnice, na které vrtulník přistál, nebyla nic víc než linie paralelních stop po pneumatikách skrze pouštní plevel.

      Riley si všimla, že cesta nevypadala moc používaná. I tak se zdálo, že přes ní během minulého týdne přejelo dost vozidel a zakrylo tak všechny stopy po tom, co řídil vrah.

      Hlučný motor vrtulníku utichl, takže bylo snazší hovořit, zatímco se Riley a Bill vydali pěšky za Holbrookem.

      "Povězte nám, co jen můžete o tomto jezeře," řekla Riley Holbrookovi.

      "Je to jedna z několika nádrží, vytvořených přehradami podél řeky Acacia," řekl Holbrook. "Toto je z umělých jezer nejmenší. Je plné ryb a je to oblíbené rekreační místo, ale společné prostory jsou na druhé straně jezera. Tělo bylo objeveno párem marihuanou sjetých teenagerů. Já vám ukážu kde. "

      Holbrook je vedl ze silnice na kamenný hřeben s výhledem na jezero.

      "Děcka byla přesně, kde stojíme," řekl. Ukázal dolů na okraj jezera. "Podívali se tam dolů a uviděli to. Říkali, že vypadalo jen jako temný obrys ve vodě."

      "V jakou denní dobu tu ty děti byly?" Zeptala se Riley.

      "O něco dříve, než kolik je teď," řekl Holbrook. "Vynechaly školu a sjely se."

      Riley si celé místo činu prohlédla. Slunce bylo nízko a vrcholky červené skály za jezerem ve světle zářily. Na vodě bylo několik lodí. Ze srázu z hřebene dolů k vodě to nebylo daleko – snad pouhé tři metry.

      Holbrook ukázal na nedaleké místo, kde svah nebyl tak strmý.

      "Děti slezly tam dolů, aby se podívaly zblízka," řekl. "V ten moment zjistily, co to doopravdy je."

      Chudáci děti, pomyslela si Riley. Už to bylo nějakých dvacet let, co ve škole vyzkoušela marihuanu. I tak si dokázala dobře představit umocněnou hrůzu, když udělaly takový objev, zatímco byly pod vlivem.

      "Chceš slézt dolů a podívat se zblízka?" Zeptal se Bill Riley.

      "Ne, odtud je dobrý výhled," odpověděla Riley.

      Její vnitřní hlas jí říkal, že je tam, kde potřebuje být. Konec konců vrah jistě nevlekl tělo po stejném svahu, po kterém sestoupily děti.

      Ne, pomyslela si. Stál přímo tady.

      Dokonce to vypadalo, jako by řídká vegetace byla ještě trochu narušená na místě, kde stála.

      Několikrát se zhluboka nadechla, snažila se vklouznout do jeho pohledu. Nepochybně sem přišel v noci. Ale byla to jasná noc nebo bylo zataženo? No v Arizoně v této roční době byla šance, že noc byla jasná. A ona si vzpomněla, že měsíc byl asi před týdnem jasně vidět. Ve svitu hvězd a měsíce mohl docela dobře vidět co dělá – možná i bez baterky.

      Představila si ho, jak tady pokládá tělo. Ale co udělal potom? Očividně nechal tělo skutálet z římsy. Spadlo rovnou do mělké vody.

      Ale něco na tomto scénáři Riley nesedělo. Znovu přemýšlela, stejně jako když byla v letadle, jak mohl být tak neopatrný.

      Pravda, tady na římse asi nemohl vidět, že se tělo příliš hluboko nepotopilo. Děti pytel popsaly jako "temný obrys ve vodě." Z této výšky byl ponořený pytel pravděpodobně neviditelný i za jasné noci. Předpokládal, že se tělo potopil, jak tomu bývá u čerstvě mrtvých těl ve sladké vodě, zvláště když jsou zatížena kameny.

      Ale proč předpokládal, že je tu voda hluboká?

      Pohlédla dolů do čisté vody. V pozdně odpoledním světle mohla snadno vidět ponořenou římsu na místě, kde tělo přistálo. Byla to malá vodorovná oblast, nic víc než jen vršek balvanu. Kolem něj byla voda černá a hluboká.

      Rozhlédla СКАЧАТЬ