Toužení . Блейк Пирс
Чтение книги онлайн.

Читать онлайн книгу Toužení - Блейк Пирс страница 13

Название: Toužení

Автор: Блейк Пирс

Издательство: Lukeman Literary Management Ltd

Жанр: Современные детективы

Серия: Záhada Riley Paige

isbn: 9781640290624

isbn:

СКАЧАТЬ přítel chtěl, abychom se na to podívali jako na práci sériového vraha. Ale ty to říkáš, jako by si nikdo nebyl jistý tím, že to je sériový vrah. "

      Bill pokrčil rameny. "Možná není. "Ale zdá se, že Meredith je bratrovi Nancy Holbrookové, Garrettu Holbrookovi, opravdu blízko."

      "Jo," řekla Riley. “Řekl mi, že spolu chodili na akademii. Ale celá ta věc je neobvyklá."

      Bill neoponoval. Riley se opřela ve svém sedadle a o té situaci přemýšlela. Zdálo se být docela zřejmé, že Meredith obchází pravidla FBI, kvůli laskavosti příteli. To nebylo pro Mereditha vůbec typické.

      Ale to její smýšlení nad jejím šéfem nijak neovlivňovalo. Ve skutečnosti jeho oddanost ke svému příteli opravdu obdivovala. Přemýšlela ...

      Je tu někdo, kvůli komu bych obešla pravidla? Možná kvůli Billovi?

      Za ta léta se stal něčím víc než jen partnerem a dokonce i víc než kamarádem. I tak si Riley nebyla jistá. A kvůli tomu se pozastavila nad tím - jak blízko se v těchto dnech cítila být svým spolupracovníkům, včetně Billa?

      Ale zdálo se, že nemá moc význam nad tím nyní přemýšlet. Riley zavřela oči a usnula.

      *

      Když přistáli ve Phoenixu, byl jasný a slunečný den.

      Jak vystoupili z tryskáče, Bill do ní šťouchnul a řekl: "Super, skvělé počasí. Možná z tohoto výletu budeme mít alespoň malou dovolenou."

      Riley tak trochu pochybovala, že zažije hodně legrace. Už to bylo dost dlouho, co si vzala skutečnou dovolenou. Její poslední pokus na výlet do New Yorku s April byl zkrácen neobvyklou vraždou a mrzačením, které byly velkou součástí jejího života.

      Už brzy si budu potřebovat skutečně odpočinout, pomyslela si.

      U letadla se s nimi setkal místní mladý agent a odvezl je na úřad FBI ve Phoenixu, k pozoruhodné nové moderní budově. Jak zajel autem na parkoviště úřadu, poznamenal, "Super design, viďte? Dokonce vyhrál nějakou cenu. Dokážete odhadnout jako co má vypadat?"

      Riley se podívala na budovu. Byl rovná, ve tvaru dlouhých obdélníků, s úzkými vertikálními okny. Vše bylo pečlivě umístěno a zdálo se a bylo jí to povědomé. Zastavila se a chvíli se na ni dívala.

      "Posloupnost DNA?" zeptala se.

      "Jo," řekl muž. "Ale vsadím se, že určitě neuhodnete, jako co má shora vypadat ten skalní labyrint tamhle."

      Ale než Riley a Bill mohli hádat, vešli do budovy. Uvnitř Riley viděla opakování motivu DNA na ostře vzorované dlažbě. Agent je vedl mezi strohými horizontálními stěnami a příčkami, až došli ke kanceláři šéfa, zvláštního agenta Elgina Morleyho, tam je opustil.

      Riley a Bill se představili Morleymu, malému knihomolovi, muži po padesátce, s tlustým černým knírem a kulatými brýlemi. V kanceláři na ně čekal ještě další muž. Bylo mu po čtyřicítce, byl vysoký, hubený a mírně shrbený. Riley si pomyslela, že vypadá unaveně a přepadle.

      Morley řekl, "Agenti Paige a Jeffreys, rád bych vás seznámil s agentem Garrettem Holbrookem. Jeho sestra byla obětí, která byla nalezena v jezeře Nimbo."

      Všichni si potřásli rukama a čtyři agenti se posadili, aby si promluvili.

      "Děkuji, že jste přijeli," řekl Holbrook. "Celá ta věc je docela ohromující."

      "Povězte nám o své sestře," řekla Riley.

      "Nemůžu vám toho moc říct," řekl Holbrook. "Nemůžu říct, že bych ji velmi dobře znal. Byla to moje sestra jen napůl. Můj táta byl blbec záletník a nechal mámu a měl děti se třemi různými ženami. Nancy byla o patnáct let mladší než já. Sotva jsme za ta léta udržovali kontakt."

      Chvíli tupě zíral na podlahu, prsty bezmyšlenkovitě žmoulal opěradlo své židle. Pak, aniž vzhlédl, řekl: "Naposledy jsem o ní slyšel, když pracovala v kanceláři a chodila na kurzy do obecní školy. To bylo před několika lety. Byl jsem šokován, když jsem zjistil, co se s ní stalo. Neměl jsem ani tušení."

      Pak se odmlčel. Riley přišlo, jako by něco zůstalo nevyřčeno, ale řekla si, že to je možná opravdu vše, co muž věděl. Konec konců co by mohla sama Riley říci o své starší sestře, kdyby se někdo zeptal? S Wendy přerušily kontakt před tak dlouhou dobou, jako by už ani nebyly sestry.

      I tak cítila, že v Holbrookově chování je něco víc než smutek. Připadalo jí to divné.

      Morley navrhl, aby s ním Riley a Bill šli na soudní patologii, kde by se mohli podívat na tělo. Holbrook přikývl a řekl, že bude ve své kanceláři.

      Jak šli chodbou za velitelem, položil Bill otázku, "Agente Morley, z jakého důvodu si myslíte, že máme co do činění se sériovým vrahem?"

      Morley zavrtěl hlavou. "Nejsem si jistý, že pro to máme důvody," řekl. "Ale když Garrett zjistili o smrti Nancy, odmítl to nechat jen tak. Je to jeden z našich nejlepších agentů a snažil jsem se mu vyhovět. Pokusil se rozjet své vlastní vyšetřování, ale nikam se nedostal. Pravda je, že celou dobu nebyl sám sebou."

      Riley si zajisté všimla, že se Garrett zdál být strašně nevyrovnaný. Možná o něco víc, než by bylo u ostříleného agenta obvyklé, i přes úmrtí příbuzného. Dal jasně najevo že k sobě neměli blízko.

      Morley vedl Riley a Billa do budovy soudní patologie, kde je představil šéfce týmu, doktorce Rachel Fowlerové. Patoložka otevřela chladicí jednotku, kde bylo uchováváno tělo Nancy Holbrookové.

      Riley sebou trochu trhla, když ucítila známý zápach rozkladu, i když zápach nebyl ještě velmi silný. Viděla, že žena byla malé postavy a velmi štíhlá.

      "Nebyla ve vodě dlouho," řekla Fowlerová. "Kůže se právě začínala krabatit, když ji našli."

      Doktorka Fowlerová ukázala na její zápěstí.

      "Tady můžete vidět spáleniny od provazů. Vypadá to jako by byla svázána, když byla zabita."

      Riley si všimla vyvýšených skvrn na ohbí paže mrtvoly.

      "Vypadá to jako známka po užívání," řekla Riley.

      "Přesně." Brala heroin. Můj odhad je, že propadla vážné závislosti."

      Riley to připadalo, jako by ta žena byla anorektička a zdálo se, že to je v souladu s Fowlerovou teorií závislosti.

      "Pro prvotřídní doprovod se takový druh závislosti zdá neobvyklý," řekl Bill. "Jak víme, že to dělala?"

      Fowlerová předložila laminovanou vizitku v plastovém sáčku na důkazy. Byla na ní provokativní fotografie mrtvé ženy. Jméno na СКАЧАТЬ