Pronásledování . Блейк Пирс

Чтение книги онлайн.

СКАЧАТЬ překvapena, že ho vidí. Ryanova dcera byla na jeho seznamu priorit až někde dole – daleko pod právnickou profesí a mnohem níž, než svoboda, kterou si teď užíval jako starý mládenec. Pochybovala, že se vůbec ukáže.

      Ale nyní se vrhl k Riley a objal ji, jeho tvář byla plná obav.

      "Jak je jí? Jak je jí?"

      Ryan opakoval otázku, nenechával Riley prostor pro odpověď.

      "Bude v pořádku," podařilo se Riley konečně říct.

      Ryan se vymanil z objetí a podíval se na Riley s výrazem utrpení.

      "Je mi to líto," řekl. "Je mi to tak líto. Říkala jsi, že má April problémy, ale já jsem neposlouchal. Měl jsem tu pro vás obě být."

      Riley nevěděla, co říci. Omlouvat se nebyl Ryanův styl. Ve skutečnosti čekala, že přijde s haldou obviňování za to, co se stalo. To byl běžný způsob, jakým řešil rodinné krize. Zdá se, že to co se právě stalo April bylo dost hrozné i pro něj. Jistě už mluvil s doktorem a celý ten hrozný příběh si vyslechl.

      Ukázal hlavou směrem ke dveřím.

      "Můžu ji vidět?" zeptal se.

      "Samozřejmě," řekla Riley.

      Riley stála ve dveřích a sledovala, jak Ryan spěchal k Aprilině posteli a vzal ji do náruče. Chvíli svou dceru pevně držel. Riley si pomyslela, že viděla jak se jeho záda nadzvedla vzlykem. Pak si sedl vedle April a držel ji za ruku.

      April se znovu rozplakala.

      "Ach, tati, já jsem to tak zpackala," řekla. "Víš, chodila jsem s jedním klukem –"

      Ryan se dotkl jejích rtů, aby ji utišil.

      "Ššš. Nemusíš mi nic říkat. To je v pořádku."

      Riley pocítila sevření v krku. Najednou měla poprvé po velmi dlouhé době pocit, jako by všichni tři byli jedna rodina. Bylo to dobře nebo špatně? Bylo to znamení, že přijdou lepší časy nebo že se schylovalo k dalšímu zklamání a zlomenému srdci? Neměla ani tušení.

      Riley ode dveří sledovala, jak Ryan jemně hladil vlasy své dcery a April zavřela oči a uvolnila se. Byl to dojemný pohled.

      Kdy se to všechno pokazilo? říkala si.

      Ocitla se, jak si přeje, aby mohla vrátit čas do nějakého zásadního okamžiku, kdy udělala nějakou hroznou chybu, všechno by udělala jinak, aby se to všechno nikdy nestalo. Byla si docela jistá, že Ryan myslí na totéž.

      Byla to ironická myšlenka a ona to věděla. Vrah, kterého předevčírem zatkla, byl posedlý hodinami, pózoval své oběti jako ručičky na ciferníku. A teď byla tady, se svými vlastními touhami o čase.

      Kdybych ji jen dokázala uchránit od Petersona, pomyslela si a otřásla se.

      Stejně jako Riley i April byla uvězněna v kleci a trýzněna tím sadistickým monstrem a jeho propanovou pochodní. Od té doby chudinka holka zápasila s post traumatickou stresovou poruchou.

      Ve skutečnosti však Riley věděla, že problém se táhne mnohem déle.

      Možná kdybychom se s Ryanem nikdy nerozvedli, zauvažovala.

      Ale jak by bylo možné tomu předejít? Ryan byl odměřený a neúčastnil se jako manžel i jako otec, kromě toho to byl záletník. Ne, že by všechnu vinu házela na něj. Sama udělala mnoho chyb. Nikdy nedosáhla správné rovnováhy mezi prací u FBI a rolí matky. A příliš si nevšimla varovných signálů, že se April žene do problémů.

      Ještě víc posmutněla. Ne, nemohla přijít na jeden konkrétní okamžik, ve kterém by mohla všechno změnit. Její život byl plný chyb a promarněných příležitostí. Kromě toho moc dobře věděla, že nemůže vrátit čas. Nebyl důvod toužit po nemožném.

      Zazvonil jí telefon a ona znovu vyšla na chodbu. Její srdce bilo rychleji, když viděla, že hovor je od Garretta Holbrooka, agenta FBI, který si vzal na starost pátrání po Jilly.

      "Garrette!" odpověděla na telefonát. “Co se děje?"

      Garrett odpověděl svým charakteristickým monotónním hlasem.

      "Mám dobrou zprávu."

      Riley se okamžitě dýchalo snadněji.

      "Sebrali ji policajti," řekl Garrett. "Celou noc byla na ulici bez peněz a neměla kam jít. Chytili ji při krádeži v obchodě. Právě teď jsem s ní na policejní stanici. Propustím ji na kauci, ale ... "

      Garrett se odmlčel. Riley se nelíbilo to slovo, "ale".

      "Možná by sis s ní měla promluvit," řekl.

      O pár vteřin později, Riley uslyšela známý zvuk Jillyna hlasu.

      “Ahoj, Riley."

      Nyní, když Rileyna panika polevovala, začala se zlobit.

      "Ne, žádný ´ahoj´. Co sis myslela, když jsi takhle utekla?"

      "Já už se tam nevrátím," řekla Jilly.

      "Ale vrátíš."

      "Prosím nenuť mě jít zpátky."

      Riley chvíli nic neříkala. Nevěděla, co říci. Věděla, že azylový dům, kde byla Jilly ubytovaná, má dobré, pečující prostředí. Riley poznala část personálu, který byl velmi nápomocen.

      Ale Riley také chápala, jak se Jilly cítí. Když spolu naposledy hovořily, Jilly si stěžovala, že ji nikdo nechce, že si jí náhradní rodiče neustále nevšímají.

      "Nelíbí se jim moje minulost," řekla Jilly.

      Ten hovor skončil špatně, s Jilly v slzách, žádající Riley, aby ji adoptovala. Riley nebyla schopná vysvětlit tisíc důvodů, proč to není možné. Doufala, že tento rozhovor neskončí stejným způsobem.

      Předtím, než Riley vymyslela co říct, Jilly řekla: "Tvůj přítel s tebou chce mluvit."

      Riley znovu zaslechla hlas Garretta Holbrooka.

      "Pořád říká, že – nechce jít zpátky do azylového domu. Ale já mám nápad. Jedna z mých sester, Bonnie, uvažuje o adopci. Jsem si jistý, že by ona i její manžel byli rádi, kdyby mohli Jilly adoptovat. Tedy pokud Jilly – "

      Přehlušil ho Jilly nadšený vřískot, která křičela, "Ano, ano, ano!" znovu a znovu.

      Riley se usmála. Byl to přesně ten okamžik, který teď potřebovala.

      "To zní to jako dobrý plán, Garrette," řekla. "Dej mi vědět, jak to dopadne. Díky moc za pomoc."

      "Kdykoli," СКАЧАТЬ